Každý jsme už slyšeli výrok lorda Actona, že „moc korumpuje a absolutní moc absolutně korumpuje“. A možná jste se už zamysleli, jak moc velkou moc musíme dostat, abychom ji začali zneužívat?
Zkuste experiment. Vyberete studenty a rozdělíte je do tříčlenných týmů. Tak, aby v každém týmu byly jen muži nebo jen ženy. Každý tým sedí v samostatné místnosti a náhodně jeden člen týmu je zvolen za vedoucího. Každý tým dostane k řešení komplikovaný a nudný problém typu, co dělat s podváděním mezi studenty nebo jak regulovat pití alkoholu na univerzitě. Takový experiment proběhl před pár lety v Berkeley.
Přesně po třiceti minutách byl tým přerušen. Experimentátor vešel do místnosti s talířem se čtyřmi koláčky a dal jej na stůl, aby se tým mohl posilnit.
Tušíte správně, že onen "komplikovaný a nudný problém" byl jen zástěrkou. Šlo o ty koláče. Tým byl tříčlenný a koláče byly čtyři. Každý člen týmu sám od sebe snědl jeden koláč. Jeden zůstal na talíři.
Možná byste očekávali, že nastane takovéto trapné váhání, koukání na talíř, případně vyjednávání, kdo si ten poslední koláček vezme. Nebo snad dělení.
To nebyla obvyklá reakce na poslední kousek.
V naprosté většině případech po tomto posledním koláči šáhl vedoucí a snědl jej. Ale pozor. Nejenže jej snědl, ale on si jej doslova vychutnal, s pomlaskáváním a drobky všude kolem.
Tento vedoucí neměl žádný speciální úkol. Neměl žádnou speciální vlastnost. Byl vybrán naprosto náhodně jen půl hodiny před tím. Jeho status byl ovlivněn jen a jen štěstím, náhodou. A přesto to v něm nechalo vyrůst přesvědčení, že si tento koláček navíc zaslouží víc, než ostatní.
Tento výzkum ukazuje, že absolutní moc není podmínkou nutnou proto, abychom začali měnit naše morální hodnoty a chování. Stačí lehký dotek moci a začínáme ztrácet kontakt s ostatními. "Přestaneme se důkladně zabývat tím, co si ostatní myslí.", říká profesor Dacher Keltner z UC Berkeley, ztrácíme empatii. "Je přitom ironické, že dovednosti, které jsou důležité pro získání moci a pro efektivní vedení lidí, ztrácíme přesně ve chvíli, kdy moc získáme.", dodává.
Mnoho z nás zažilo v něčem štěstí. Můžeme mít štěstí na rodiče, štěstí na školu, štěstí na známé, štěstí na to, že žijeme v relativně bohaté zemi, štěstí na práci, na plat… A mnoho z nás už čelilo „koláči“ navíc. V té situaci je pro nás velmi snadné nabýt přesvědčení, že si tento „koláč“ zasloužíme.
