Máme vanu vprostřed bytu (část 1.)

,,Já se na to normálně vyseru. Zase došla teplá. Ještě že nemáme v rodině žádného homouše, moh by to brát jako diskriminaci“ čílil se věčně nasraný Ludva, jeho excelence který se za skoro 60 let své existence nenaučil smát. 

Jednou ho viděli zvednout koutek a
pootevřít hubu. Když mu bylo 11 a správce jejich domu, který mu dost často zabavoval
fotbalový míč a z okna jej sprchoval odstátou, sluníčkem prohřátou archivní močí svého
kocoura, spadl ze schodů a zlomil si klíční kost. A měl vystaráno. Na celý zbytek života.
Od té doby neviděl jeho zuby nikdo kromě toho nerudného skorodůchodce v zrcadle a
jeho zubaře. Brečet ho viděli taky jednou, a to v den, kdy mu umřel křeček, o kterého se
musel proti své vůli starat. Vytlačit ze sebe těch pár slz mu dalo pěkně zabrat. Poté už
se citově téměř zcela oploštil. Schopnost nasrat se během vteřiny mu ale zůstala.
Rychlost zvuku není nic proti rychlostí s jakou se nechal vytočit do vývrtky.
,,Jo, to je teda z prdele klika, to ti řeknu“ souhlasně přikyvovala jeho prostorově výrazná
manželka Dora. Souhlasila s ním málokdy, takže ji z kývání začalo bolet za krkem. Byla
zvyklá na nesouhlasné pohyby vpravo a vlevo. A starou fenu novým zvykům nenaučíš.
,,Dal by nás k soudu, to je mi úplně jasne. Pro lidske práva“ dodala a hodila si do
chřtánu poslední kousek prorostlé tlačenky. ,,K jakému soudu, proboha? Jsme přece
rodina, a i kdyby tady mezi námi nějaký gay byl, určitě by nás přece nedal k soudu.
Jsme rodina a vždycky budeme“ řekla Hanka, čerstvě třicetiletá dcera Dory a Ludvy,
toho času poslední rok na mateřské, jinak absolventka dvou vysokých škol, majitelka
červeného diplomu a milovnice lásky, míru, Tibetu, palačinek, svého nyní nepřítomného
manžela a syna Noaha, kterého teď hladila po jeho hnědých vlasech. ,,Ale hovno
drahoušku. I v rodinách se na sebe žaluje, tvůj papá to přece musí vědět, když byl
členem KSČ. Kurvy Svině Čuráci, dělaj si z nás legraci“ ozval se z ušatého křesla v rohu
místnosti chraplák Dořina devadesátiletého otce, básníka zakázaného režimem a
zelináře z donucení nyní dvacátým rokem v penzi. ,,Ježiši, dědo, je tady dítě. Zdrž se
prosím těch vulgarismů aspoň kvůli němu“ reagovala Hanka.
,,Byl jsem ve straně abyste se vy všichni měli dobře, milý otče“ odrazil tchánův atak
Ludva a na čele se mu objevila takzvaná ,,nasrávací“ žíla připomínající klikatou cestu
na Ještěd. ,,Ale že se ti to povedlo, to ti povím. Pche“ sarkasticky odkašlal nejstarší
z rodu, Bedřich. ,,Vy máte VANU VPROSTŘED BYTU, ctihodný pane. Právě si v ní
máčíš své milostivé pozadí. Do prdele. Vana vprostřed bytu“ doplnil a smál se až se
dávivě rozkašlal. A vždycky, když se takhle rozkašlal, objevila se v Ludvových malých
očích velká naděje, že ta stará s kosou už dokuřuje své poslední cígo z krabičky za
stošede a chystá se zazvonit na jejich zvonek. Zase nic. Nemohla ho najít. Písmena už
za těch dvaatřicet let v malém obdélníčku vybledla jako euforie ze sametové revoluce.
,,Tato neserte se do něj. Ludva dělal co mohl. Teda dělá. Furt ještě. Dělá“ rozběsnila se
Dora a chránila kyprým tělem svého manžela, vystupujícího z vany jako Caesar po
lázeňské koupeli, před dalšími útoky starce nad hrobem.
,,Aspoň bysme se podívali do Francie. To by mohlo bejt manifique“ řekl k tomu své i
šestnáctiletý Kamil, který toho po svých, výše zmíněných rodičích moc nezdědil. Díky
bohu, řekl by. Měl je sice rád, ale ještě radši měl, když je mohl něčím vytočit. Za ta léta
společné koexistence už věděl celkem přesně, jak na to. ,,Bejt homosexuál nebo
jakejkoliv jinej sexuál kromě heteráka je teď in, rodičové“ pronesl a ani při tom nezvedl
zrak od mobilu. Nastalo ticho. Usmál se. Jeho oči se po chvíli konečně objevily nad
displejem nové Nokie aby zkontrolovaly výrazy ,,starochů“.
Ty byly poněkud zaražené. Jako dědovy prdy, kvůli kterým minimálně jednou měsíčně
přijížděla sanitka. ,,Má strašný tlak na hrudníku, nemůže se pořádně nadechnout. To
bude určitě infarkt“ brečela do telefonu Dora. Naposledy minulý týden. Ve středu. Nebo

to byl čtvrtek? Ne, jasně že středa, v televizi dávali Výměnu manželek a tu Bedřich
nesnáší, a tak občas ,,nenadále“ naruší Ludvův a Dořin sedánek u ní. Příznaky
zaražených větrů a infarktu myokardu jsou dost podobné a dokázaly by vyděsit i Chucka
Norrise. Možná.

Pohledy všech teď směřovaly ke Kamilovi. Nastalé ticho, které v jejich mrňavé dva plus
jedničce bylo něco tak nezvyklého jako projevy lásky nebo alespoň obyčejné rodinné
náklonnosti, narušovaly jen vlny narážející více či méně pravidelně do stěn staré ale
udržované vany, poté co se kapitán Ludva vylodil na břeh a zabalil své chlupy porostlé
tělo do brčálově zeleného ručníku s nápisem ,,manžel roku“. Kdyby byl přítomen
myslivec, dost možná by si ho spletl s divočákem. Ty černé štětiny po celém jeho malém
zavalitém těle, ten bachor, ten kančí obličej. Všechno by sedělo. I ten myslivec, kdyby se
trefil.
,,Homoš, homoš, homoš“ začal skandovat znuděný pětiletý Noah, když seskočil mámě
ze štíhlých, každodenní jógou posílených stehen. ,,Jste spokojení? Doufám, že jo“
ukazovala Hanka směrem ke svému synovi a v hlase měla bol a naštvání matky
bojovnice. Matky medvědice, chránící své mladé. ,,Už mi to dvouminutové ticho lezlo na
mozek. Zaplaťpánbůh za toho kluka. Já se z něho poseru“ smál se bezzubě Bedřich a
sliny, které nemělo co zadržet, mu tekly po bradě jako vystresované lamě. Jeho zuby se
chechtaly ve skleničce. Jako by byly se svým majitelem propojeny přes Bluetooth.
,,Počkáme na Davida a pojedeme domů. Tady to nemá opravdu žádnou kulturu“
reagovala Hanka a snažila se Noaha, rozjetého jak větrník na slunci, uklidnit. ,,Mě tohle
přijde jako docela obstojná kulturní vložka“ řekl pohodově Kamil a dál scrolloval
Instagramem. ,,To je zas cirkus“ řekla Dora, dokolébala se k plotně a začala házet
navlhlé, včera obalené vepřové řízky do rozžhaveného oleje. ,,Hovno cirkus. Vidíš tady
snad ňake zviřata? To je ten, jak se tomu říká. Kabinet“ opravil manželku Ludva, který se
po koupeli ve vlažné vodě vyhříval u radiátoru jako archivní vítězka soutěže krásy u
bazénku svého...sponzora. ,,Kabaret otče“ opravil otce flegmaticky Kamil.
,,Neuvěřitelné“ procedila mezi zuby Hanka z posledních sil, když konečně uklidnila
skotačícího Noaha, ječícího homofobní narážky o kterých věděl hovno. Masírovala si
spánky svými prostředníčky, kterými by nejraději všechny vyfakovala.