Stáčení tachometrů v detailech

Co je na stáčení tachometrů tak zajímavého a přítažlivého, že se stalo českým národním sportem? Podívejme se na stáčení více pohledy.

Co to je vůbec stáčení tachometrů? Asi zbytečné popisovat, ale proč ne...

Prodávající zřejmě a vědomě uvádí jiný údaj na tachometru, než je skutečnost (v inzerátu většinou poznáme podle fráze „stav tachometru“ místo „nájezd“ či „najeto“). Tento nový údaj je samozřejmě nižší, než původní. Toto se děje s cílem zvýšit hodnotu vozidla a zajistit lepší prodejnost před konkurencí.

Samotný proces stočení je velice jednoduchý a rychlý. Prodávající si ale tímto zajistí navýšení ceny vozu v řádu destitisíců korun, někdy i statisíců u luxusních vozů...

Co je motivem již tedy víme.

Co je ale hnací silou celého systému těchto prodejů?

Samozřejmě podle hesla „náš zákazník, náš pán“ musíme konstatovat, že hnací silou je ten kdo kupuje. Kupující je tímto nalákán k prodejci, který ho již „nějak“ zpracuje aby koupil, jen ho ale dostat do bazaru.

Toto je možné pouze tehdy, když zákazník shání to nejlevnější v daném modelu/roce/nájezdu a to bez ohledu a znalostí skutečné situace a cen v reálném stavu.

Tímto vznikají situace, kdy prodejci se „předhánějí“ v cenách a nabídkách co „nejnižších“ nájezdů. Průměrně se stáčí o 100.000km, ale nejsou vyjímky 300.000km a vyšší.

Také vozidlo není stočeno jednou, ale i vícekrát za sebou, tak jak mění majitele.

Nejčastěji stáčená auta jsou samozřejmě ta nejžádanější. Tato vozidla také často pochází z firemních flotil, kde najíždí svých prvních 200.000km a více, někdy i během velice krátké doby, např. 1 či 2 let...

Tato vozidla jsou samozřejmě žádaná prodejci pro jejich nízkou nákupní cenu.

A pohled kupujícího?

Ten jsme již nakousli tím co poptává a podle čeho vybírá.

Shání auto co nejlevnější s nejméně km,to je vcelku logické, ale toto by bylo funkční ve zdravém trhu, nikoli v zemi, kde většina vozů je stočená a ne jednou.

Výsledkem tohoto „ušetření“ jsou následné časté zastávky v servisech, protože se musí řešit opravy, které jsou běžné u vozů se skutečným nájezdem o mnoho vyšším.

Problém ale je ten, že kupující mnohdy ani neví, jak má vozidlo s příslušným nájezdem vypadat.

Kupující se nechá uchlácholit pohádkami typu: Odřený volant? Ano, protože předchozí majitel těžce pracoval a měl hrubé ruce, tudíž auto má ve 100.000km volant odřený stejně jako vozidlo z Německa ve 350.000km kde asi lidé nepracují...

Prosezená sedačka? Majitel vážil 150kg a tudíž už v 120.000km je sedačka prosedlá stejně jako ve stejném typu auta z Německa ale ve 500.000km? V Německu zřejmě nemají tlusté lidi...

Takovéto pohádky jsou vyprávěny v mnoha bazarech a prodejnách u nás.

Je toto potřeba?

Je zajímavé, že pokud kupující si uvědomí,že byl podveden, tak reaguje slovy typu – „Proč to stát nějak neošetří? Proč Policie s tím něco nedělá?“ Ale skoro nikdy není slyšet něco ve smyslu „proč jsem chtěl to nejlevnější auto?“

Uvědomme si fakt, že pokud bude poptávka, tak nabídka nemá důvod nebýt...

Hodně lidí slyším říkat – koupím si auto v česku, přeci na STK se zaznamenává každé 2 roky stav tachometru, fotí to tam, tak je jistota, že to bude vpořádku...OMYL!!!

Představte si automobil, jako nový zakoupen pro firmu, kde ročně najíždí 100.000km, za 5let má tedy najeto 500.000km skutečně. Co když ale před STK ona firma nechá stočit třeba na 70.000km, první stk je po 4letech od zakoupení, tak jako čtyřleté auto má líbivých 70.000km. Na další STK po dalších 2 letech se opět stočí třeba na 120.000km...pěkné ne? Přitom jsme již 6let po zakoupení, máme reálně najeto 600.000km a auto se začíná sypat a je třeba ho prodat. Ideální příležitost, na tacho máme pěkných 120.000km na STK vše potvrdí. Když takto postupují i na garanční prohlídky, tak nikdo nic nezjistí... a nový majitel nadává jak se mu jeho vysněná Oktávka sype a sype...

Zajímavý a důležitý je pohled servisů.

Zde by se mohlo zdát, že servisů se toto netýká, ale opak je pravdou.

Uveďme modelový příklad, aby pochopilo i malé dítě.

Představme si, že Pepa si nechal dovézt Oktávku z Německa a skutečný nájezd je 120.000km. Toto auto je již po rozvodech a tak jeho servis má z Pepy pouze výměny olejů a filtrů, na sezonu výměnu pneumatik...Nic moc kšeft pro servis...

Naproti tomu jeho soused Franta si myslel, jak na Pepu vyzrál. Koupil si levnější Oktávku v českém bazaru. Také psali, že má 120.000km.

Skutečnost byla ale jiná.

Tato Oktávka sloužila nejprve jako služební auto jedné firmy a pak druhé, kde nelítostně drtila kilometry v pracovním poměru. Při prodejích byla dvakrát stočena a pak nakonec prodána Frantovi. Jelikož jsou obě Oktávky staré 5let, tak lze předpokládat, že Frantova má již přes 500.000km. (100.000km ročně a více je běžný nájezd u firemních vozů)

Myslíte si, že Franta bude řešit jen oleje, filtry a pneumatiky? Tak jste na omylu. Frantovi ve „150.000km“ odejde turbo, pak vstřiky. Také bude řešit ložiska a spoustu dalších věcí.

Otázka zní:

Koho bude mít servis radši? Pepu nebo Frantu?

A servis Frantovi neřekne „Franto, koupil jsi auto, kde Tě podvedli a má to jiné kilometry“ - naopak servis Frantu potřebuje více než Pepu. Proto Pepovi raději řekne, že koupil předražené auto.

Psychologie problému:

Jelikož Franta je ješitný čech, tak si samozřejmě nepřipustí, že naletěl a tudíž se tato informace ani nedostane dál. Pepa se cítí trapně, že koupil předražené auto. Dovozce Pepy je považován za zloděje co okrádá své zákazníky.

Jaký toto bude mít konečný efekt pro bazar, který prodává stočená auta?

Franta si tam i nadále bude kupovat auta. Pepa se cítí poctivým dovozcem okraden a nevidí důvod, proč nekupovat levněji v bazaru jako Franta. Bazarista bude nadále stáčet a bude ten „dobrý“ co neokrádá...

Efekt pro poctivého dovozce?

Pepa si už auto neobjedná, Franta také ne. Takže poctivý dovozce si buď hledá nové klienty a nebo je donucen stáčet také.

Efekt pro servis?

Jelikož si i Pepa příští auto koupí stočené, pak servis začne mít rád i Pepu stejně jako Frantu, když konečně i jemu bude poskytovat velké a drahé servisní úkony...

Pro Pepu skončila doba pouze výměn olejů a filtrů, také konečně začne řešit turba a vstřiky. Proč by tedy servis potřeboval kvalitní auta? Servis potřebuje auta v co nejhorším stavu. Čím horší stav, tím pro kapsu majitele servisu lépe.

Na případech Pepy a Franty jsme demonstrovali pouze jeden nešvar nepoctivých prodejců – stáčení.

Podobných nešvarů je ale více.

Například stáčení se kombinuje s „omlazováním“, bouraním, nezaplacením DPH a dalšími podvody, které vždy mají za cíl zvýšit prodejci zisk.

O nich ale až příště.

Jsem pro prevenci a informovanost, problémy je lépe eliminovat než řešit.

Váš David Koukol