Haters gonna hate, volně přeloženo: „Ti, jež nenávidí, budou vždy nenávidět“. Tak takovouto odpověď jsem dostal já poté, co můj dobrý kamarád sdílel video pod názvem Pokřivená uprchlická realita (doporučuji shlédnout, cca 7 minut)
na Facebooku a okomentoval jej slovy „každá mince má dvě strany… Nehejtuj!“ A já jsem se jen zeptal, co to znamená „nehejtuj“. Jeho přesná odpověď byla následující: „Taková krásná nejen česká vlastnost, prostě haters gonna hate.“ Ten, kdo mi tuto větu napsal, byl samozřejmě i ten, jenž dané video sdílel.
Pomineme-li faktické téma samotného videa, vysílaného na ČT24, kde se snaží rozebrat ne vždy objektivnost médií vůči uprchlíkům (míněno, že současná média, asi krom ČT24, pravděpodobně nenávidí veškeré uprchlíky, protože upozorňují na možné problémy) například tím, že již v samotném úvodu srovnávají kauzu poslance Ladislava Šincla a poslance Andreje Babiše s uprchlickou krizí. Moderátor se podivuje nad tím, že tištěná média informovala o kauze Šincl vs. Babiš „pouze“ 49 krát, za to o uprchlících dokonce 183 krát za stejné období. Ač rozpor těchto dvou osob nelze brát na lehkou váhu, jelikož zavání mírně vracející se totalitou ve stylu „Já jsem něco o tobě četl a možná i něco vím, tak drž hubu a dělej, co chci já, jinak ty a tvá rodina uvidíte!“, přece jen v porovnání s celkem aktuálním tématem uprchlictví zní řekněme celkem vtipně. Budeme-li to chtít říci trošku s nadsázkou a v číslech, v dnešním světě, kde je cca 13 milionů uprchlíků (2014, množství uprchlíků světově) je srovnáváno 49 článků o kauze Šincl vs. Babiš se 183 články o migrantech či utečencích, což po pár matematických úpravách znamená 1 článek na 3,79 článku. Jinými slovy řečeno jeden článek o pánech Šincl a Babiš má stejnou váhu jako 3,43 milionu uprchlíků. Takže nám páni moderátoři chtěli zajisté naznačit, že kauza těchto dvou pánů má minimálně stejnou důležitost, jako hovořit o 3,43 milionech neznámých lidí. Takže takoví pokrytci my v ČR jsme a takhle málo se informuje… Na každém nechám domyslet si, o kom.
Ve zmíněném videu z ČT24 by se dalo nalézt mnoho kontroverzně okomentovaných zachycení, které se snaží ČT 24 rozptýlit. Např. že není překvapením, že 70 % mužů odchází a nechává své rodiny doma. Že je to nakonec v pořádku, že vlastně nechají své rodiny na pospas osudu a pokusí se vydělat peníze v bohatších zemích. Pominu-li sobě si kladenou otázku, kdo z nás by byl ochoten vzít všechny ušetřené peníze a říci své rodině, odcházím a pokusím se něco vydělat. Jdu na cizí kontinent, kde se budu dostávat nelegálně, možná zemřu a vlastně to může být všechno zbytečné. Musím se ale ptát, co budou dělat daní lidé zde, pokud se jim nepodaří nalézt vhodné zaměstnaní? Kolik si stanovili času, na zajištění rodiny? Rok, dva, tři…? A pak se rozhodnou vrátit se zpět za svou rodinou? Nebo na ní „zapomenou“?
Jedna z posledních věcí, které pan moderátor komentuje je, odkud daní lidé přicházejí. Shrnuje to větou, že více než jedna třetina uprchlíků je z Evropy. Wauu, více než jedna třetina. Stejně tak jsou ale téměř 2/3 uprchlíků ze zemí mimo Evropu. Jenže jak víme, tak celek má 3/3 a není trochu neobjektivní mluvit pouze o jedné třetině?
Jelikož jsem si dovolil okomentovat danou „objektivní“ reportáž, byl jsem nazván haterem (nenáviděčem). Dnešní snaha objektivně zhodnotit možné důsledky a příčiny nerozvážného a čistě pocitového chování se „odměňuje“ pojmy jako xenofob, osoba bez jakékoliv empatie k druhým a „hater“. Až jednoho dne bude nějaká firma propouštět 100 pracujících osob, aby zachránila zbylých 900 osob, nezapomeňme ji nazvat haterem. Jelikož daných 100 osob můžeme zachránit o rok déle, ale poté se pěkně potopíme spolu…
