Z jezdecké sochy markraběte Jošta Lucemburského (Moravského) na Moravském náměstí v Brně v neděli večer strhlo několik lidí, můžeme použít i slovo demonstranti, ukrajinskou vlajku a vyvěsili vlajku s moravskou orlicí.
Česká republika patří jednoznačně mezi země, které Ukrajinu podporují. Dokazujeme to od začátku konfliktu politickými vyjádřeními, vojenskou podporou, finanční podporou, humanitární podporou i třeba tím, že v začátku války jezdili Češi pro ukrajinské uprchlíky přímo na hranice. Jasný postoj společnosti se také ukazuje tím, že na mnoha budovách vlaje spolu s českou a evropskou i vlajka ukrajinská. A to nejen na budovách institucí, ale lidé mají ukrajinskou vlajku v oknech svých domů a bytů a třeba na autě.
Dle průzkumu CNN Prima devět z deseti Čechů podporuje humanitární pomoc Ukrajině a tři čtvrtiny Čechů vnímají jako hlavního viníka války Rusko.
Když je forma horší než obsah.
Většina z nás cítí, že je dobré Ukrajině pomoct. Jasně, někdo se spokojí s pomocí humanitární a někdo by nejraději poslal všechny tanky, co máme, ale to není podstatné. Podstatné je to, že společnost stojí většinově na jedné straně a my jsme země, která si rozhodně nepotřebuje dokazovat na každém rohu ukrajinskou vlajkou svůj postoj. A to je vlastně ten problém.
Je to pocit malosti středně velké země (v evropském měřítku)?
Ono se totiž snadno může stát, že bude převlajkováno. Přemíra onoho předvádění se začne spíš vadit. Ne z titulu, že bychom Ukrajinu nepodporovali, ale z titulu potlačení vlastní identity a přemíry snahy šprta, co chce být všude nejlepší.
Možná to chce méně ukrajinských vlajek, a pak nebude třeba patriotů, kteří upozorní politiky na to, že naše země není Ukrajina ale Česko. Protože v neděli na Moravském náměstí v Brně to opravdu nevypadalo na demonstraci proruských fanatiků…
