Rada zní jasně. Nekupujte nic. Několik let jsem pracoval v neziskové organizaci, která se starala o děti v pěstounské péči. Zkušenosti z tohoto zaměstnání mi převrátily povědomí o tom, co je důležité v podpoře neziskovek.
Ano, rada jednoduchá je, ale sluší se říct i proč tomu tak je. Na první pohled je hezké zasypat malé děti hračkami a teenagery kosmetikou a udělat jim krásné Vánoce. Ale tak jednoduché to není, dnes Vám přináším pohled na toto téma. Pohled člověka, který měl možnost nahlédnout pod pokličku.
Mnoho z nás si řekne, že dětem v dětském domově nebo u pěstounů, koupí hračku, plyšáka, stavebnici, teenagerům nějakou tu kosmetiku, a tím jim uděláme lepší Vánoce. Dovezeme před dveře, předáme hodným lidem a zahřeje nás ten pocit. Víte, který? Ten, jak jsem zachránil půl planety… Teď záměrně přeháním, protože píšu trochu o sobě. Měl jsem to tak dřív a myslel si to.
Jednoho dne přišla nabídka práce Fundraisera pro neziskovku, která se stará o děti umístěné do pěstounské péče. Byla to jedna z mých nejcennějších životních zkušeností a o část z těchto zkušeností bych se s Vámi rád podělil. Dám Vám jeden tip na Vánoce.
Víte, děti, když se dostanou právě do dětského domova nebo pěstounské péče, tak jim pravděpodobně skončila nejhorší část jejich života. Prostě z nějakého důvodu byly z rodiny odebrány a těch důvodů může být opravdu nepočítaně. Od fyzického ubližování až po smrt rodičů… Není to milé ani pozitivní téma. Věřte mi, že útrapy a bolest (i psychickou), kterou děti prožily doma u své rodiny, drtivá většina dospělých lidí nezažije za celý svůj život a to myslím opravdu vážně.
Cíl dětských domovů, pěstounské péče a následné péče jako jsou např. Domy na půl cesty je připravit tyto děti a mladé dospělé na běžný život. Nic víc. Jednoduše, aby se každé dítě a následně mladý člověk zapojil do společnosti, vystudoval, našel si práci, partnera, založil rodinu…. Pro lidi, kteří nezažili něco podobného, jako je dětský domov, je to soubor obyčejných věcí. Pro dítě z děcáku sci-fi. Fyzické rány se zahojí, ale ty duševní se hojí hůř. A proto tady tyto organizace, psychologové, sociální pracovníci, zaměstnanci dětských domovů a především pěstouni, jsou. Mají provést děti do dospělosti, naučit je žít se svojí minulostí a cíl je: “Obyčejný život”. Tohoto cíle ale není zdaleka jednoduché dosáhnout. Děti nepotřebují hračky, těch mají dost. Děti potřebují, aby je měl kdo provázet na jejich cestě do dospělosti a normálního života a tyto lidi, prosím, podpořte. Mnoho z nich osobně znám a vím, že jsou to bojovníci. Tito lidé potřebují podporu, oni vědí, jak se o děti a mladé dospělé systematicky a dlouhodobě starat. Na tuto práci mají nastavené procesy a jsou na ni vyškoleni a mají patřičné vzdělání. Opravdu to nemůže dělat každý a nedokáže to každý.
A co tedy tito lidé a organizace potřebují? Dvě věci.
Hlavně jsou to peníze. Peníze na platy sociálních pracovníků, na psychology, na terapeutické činnosti, na výlety s dětmi, na nájmy budov atd. Vím, že pytel plyšáků vypadá lépe, než stovka měsíčně. Ale v dnešní době není zadarmo nic, a pokud chceme skutečně pomoct s rozmyslem a myslíme pomoc upřímně, jsou peníze správná cesta. Dobrý psycholog není zadarmo a ten dítěti pomůže dlouhodobě, hračka jen na chvíli.
Můžeme darovat i nejcennější, co máme, svůj čas. Formou dobrovolnické činnosti, kdy se zapojíme do pomoci organizace dlouhodobě. Budeme pomáhat při doučování a na údržbě areálu, pomoc při hlídání… Vždycky je dobré se zeptat, co která organizace aktuálně potřebuje a po domluvě svoji pomoc nasměrovat.
Pokud chcete pomoct, najděte si organizaci ve Vašem okolí, která je Vám blízká. Ať už jde o domov pro seniory, nebo pro pěstouny a nebo máte rádi zvířata a rádi podpoříte útulek, je to jedno. Spojte se s nimi, zeptejte se, co potřebují, jaké jsou možnosti pomoci a svoji pomoc dávkujte během celého roku. Ať už to budou peníze, které pošleme 1x za měsíc, třeba stovku, nebo přijdete jednou za měsíc posekat trávu. Vše se počítá.
