Potká Kohn Roubíčka aneb pár židovských anekdot

Za poslední dva měsíce mi udělalo radost několik židovských anekdot. Když jsem je vyprávěl kamarádům a známým, vesměs se smáli. A protože si je nechci nechat jen pro sebe, tady jich pár předkládám a doufám, že alespoň někoho pobaví, tak jako pobavily mě a zmíněné přátele. A poděkovat chci Jiřímu Fialovi, od něhož je znám.

Rosenzweig se vrací z práce domů a zastihne

svou ženu Sáru docela nahou.

„Proč si, Sáro, něco na sebe nevezmeš?“

„Přece jsem ti tolikrát říkala, že nemám vůbec

nic na sebe!“

Rosenzweig otevírá skříň:

„A co je tohle? Jedny šaty, druhé šaty, třetí

šaty, buď zdráv, Kohne, čtvrté šaty...“

V židovském městečku malý Móricek za úsvitu

i za pozdního večera obstarává domácí hospodářství.

Rodina je velká, rodiče do noci pracují,

bratříčci i sestřičky pláčí, peníze nestačí a Móricek

je tak unavený, že ve třídě pospává na

lavici. Při hodině přírodopisu se ptá učitel:

„Řekni nám, Móricku, kolik nohou má šváb?“

„Vaše starosti bych chtěl mít, pane učiteli,“

odpovídá Móricek.

Žid přichází k rabínovi a ptá se:

„Rebe, jsi moudrý člověk. Řekni mi, bude

válka, nebo nebude?“

„Válka nebude,“ odpovídá rabín, „ale bude

takový boj za mír, že nezůstane kámen na kameni.“

Sára a Mojše provozovali obchod s židovskými

devocionáliemi. Ale v okolí všichni Židé postupně

emigrovali a obchodu vázl. Nakonec

Sára prohlásila:

„Mojše, musíš změnit branži – teď musíš

prodávat katolíkům.“

Mojše se pobouřil: „Sáro, my jsme Židé,

nebudeme přece prodávat katolické věci!“

Jenže v okolí obchodu rychle přibývali katolíci,

a tak Mojše odložil pýchu stranou a pustil se

do prodeje katolických devocionálií. Sára bere

telefonní sluchátko a objednává zboží v široko

daleko jediném velkoobchodu s katolickými

potřebami:

„Dobrý den, chtěla bych objednat sto růženců,

padesát katechismů, sto obrázků s papežem

a padesát křížků...“

Hlas ve sluchátku odpovídá:

„Já si to s dovolením ověřím: sto růženců,

padesát katechismů, sto obrázků s papežem a

padesát křížků... Ty křížky s Ježíšem nebo bez

Ježíše? A zítra nedodáváme, je šábes.“

Sedí Židé pospolu během svátku a náhle spatří,

jak jakýsi mladý Žid kouří cigaretu.

Rabin zvolá: „Ó, ty neznabohu! Učiním zázrak!

Ať se na tebe zřítí zeď, u níž stojíš!“

Ale Židé začnou lamentovat, že je to mladíček,

že by mu měla být dána šance napravit se

atd. A rabín nato: „Máš štěstí! Ať se stane

zázrak a ta zeď, u níž stojí ten neznaboh, ať se

nezřítí!“ A stal se zázrak! Zeď se nezřítila.

Ke Goldbergovi čtoucimu na ulici časopis „Der

Sturmer“,* přichazi Silberstein a řika mu s nechuti:

„Izaku, divim se jim, že čtou ten platek!?!“

A Goldberg na to: „Jenže když čtu naše časopisy,

to je jen: tady pogrom, tam antisemitismus,

tady zneuctili synagogu… A jak čtu tohle

– tak hned: Židi ovladli banky! Židi provozuji

trh se stavebninami! Židi vladnou světu! A to

se čte tak přijemně !“

„Promiňte, pane faraři, neni to smutne byt po

cely život jen farařem a nic vic než farařem?“

„Mohu se stat biskupem.“

„Oj, to, to! Pěkne misto… ale po cely život

byt jen biskupem a nic vic než biskupem?“

„Mohu se stat arcibiskupem.“

„Ajajaj! To je krasne byt arcibiskupem – ale

po cely život nebyt nic vic než arcibiskupem?“

„Mohu se stat kardinalem.“

„Aj vaj! Jak krasne! Ale po cely život byt jen

kardinalem a nic vic než kardinalem?“

„Mohu byt zvolen papežem.“

„Ajaj! Cymes, cymes!* Ale mezi nami – po

cely život byt jen papežem a nic vic než papežem?“

„No – bohem přece nebudu!“

„A pročpak ne? U nas byl jeden, kteremu se

to podařilo.“

Sara se na smrtelne posteli obraci ke svemu

manželovi:

„Mojše, slib mi, že jak umřu, tak půjdeš za

mou rakvi ruku v ruce s mou matkou!“

„No, když je to tvoje posledni vůle, tak to

udělam, ale musiš, moje draha Saro, vědět, že

z toho pohřbu nebudu mit vůbec žadnou radost!“

s mladymi věřicimi, kteři přichazeli na bohoslužby

bez jarmulek. Prosil je, napominal, až nakonec

vyvěsil na dveře modlitebny ceduli s napisem:

VCHAZET DO DOMU BOŽIHO

S NEPOKRYTOU HLAVOU JE STEJNĚ TAK

TĚŽKY HŘICH JAKO CIZOLOŽSTVI!

Uplynul tyden, ale nic se nezměnilo, jen kdosi

připsal na ceduli malymi pismeny:

„Zkusil jsem jedno i druhe – rozdil je kolosalni!“

Stary Žid, vyrobce vina, leži na smrtelne posteli.

Kolem dokola stoji jeho rodina a on šepta:

„Nyni vam prozradim tajemstvi vyroby vina.

Vezmou se plesnive švestky nebo nahnile hrušky

nebo padana jablka nebo…“

Syn ho přerušuje: „Tateleben, ale ja jsem

slyšel, že se vino děla z vinnych hroznů!“

„I to je možne…“

Žid s velkym pytlem na zadech překračuje

hranice.

„Co je v tom pytli?“ pta se celnik.

„Žradlo pro kočku.“

Celnik otevira pytel: „Vždyť je to kava! Copak

kočka žere kavu!?!“

„A je to snad moje starost? Nechce, tak ať

nežere!“