Evropští socialisté přišli se svými plány, jak zatočit s finanční a hospodářskou krizí. Evropu by z ní chtěli vyvézt řízením poptávky a regulací finančního sektoru.
Frakce socialistů v Evropském parlamentu (PES) představila ve svém manifestu („volebním programu“) a v dokumentu popisujícím příčiny finanční krize svůj plán, jak vyvést Evropu z hospodářského útlumu. Cesta podle nich vede přes zvyšování regulace, rovnostářství a větší státní zásahy. Až na některé výjimky je to ale cesta do pekel. Pro přehlednost si nejdříve představme socialistické léky pro finanční trh a poté pro ekonomiku.
Pirátský kapitalismus
V dokumentech evropských socialistů zarazí na první pohled obviňování finančního systému. Dočkali jsme se podle nich katastrofického selhání pirátského finančního kapitalismu posledních let. Asi nepřekvapí, že podle socialistů selhal kvůli nedostatku regulace. Jde ale o zásadní nepochopení fungování finančního světa, který stojí za nejvyšším růstem globální ekonomiky v historii. Ano, svět v posledních letech zažíval nevídaný ekonomický boom.
Prosperita byla hnána úvěrováním, a takový systém musí být nutně založený na důvěře. V takovém případě se nevyhneme důsledkům paniky. Ano, čekaly se menší problémy, ale i přes současnou krizi na tom bude svět dvakrát lépe, než kdyby se mezinárodní investování a s ním i bankovnictví nezačalo v 80. letech masivně inovovat.
Bez regulace?
Tvrzení, že za pád bank může malá regulace, je holý nesmysl. Ve Spojených státech existuje více než desítka regulátorů, kteří nad finančním trhem dohlíží. Právě zde někteří ekonomové vidí původ současné krize – v překrývání pravomocí a v šedých zónách. Zavedení kapitálového požadavku na banky v 80. letech zase někteří vidí jako příčinu rozvoje exotických derivátů, které teď mají na sobě v mnoha případech nálepku toxická aktiva.
Přesto socialisté chtějí regulaci prohloubit. Jistě, že chtějí po částečně znárodněných evropských bankách větší otevření úvěrových linek. Proto státy do bank pumpovaly miliardy eur. Takový tlak musí být ale správně dávkovaný a pouze dočasný. Kam můžou vést „půjčky pro každého“ vidíme na příkladu amerických hypoték. Socialisté přitom navrhují, aby půjčky domácnostem i firmám kontroloval nějaký veřejných ochránce práv ve finančních záležitostech.
Kontrola nad vším
PES jde ale ještě dál. Požaduje kontrolu také nad platy finančníků a chce bránit bankám výrazněji propouštět. Jak jinak by se měly banky v krátkém období ozdravit už, ale socialisté neříkají. Do oblasti regulace navíc chtějí zahrnout veškeré účastníky finančního trhu. Kapitálovému požadavku by tak už nebyly vystaveny jen banky a pojišťovny, ale zřejmě i ratingové agentury nebo dealeři. Několikaleté snažení dorovnat se podmínkám amerických kapitálových trhů bychom tak mohli hodit rovnou do koše.
Socialisté by také rádi skoncovali s takzvanými daňovými ráji. Nezbývá než se zeptat, kdo ne. Nikdo ale zatím nenašel žádný recept jak to provést. Rozhodnutí snížit daně na nulu a regulaci pro jistotu ani nezávidět je prostě a jednoduše rozhodnutí suverénního státu. Ano, můžeme bojkotovat firmy se sídlem v daňovém ráji vyřazováním ze státních tendrů. Ale nepomohlo to dříve, nepomůže to ani do budoucna. Navíc pokud naroste regulace v Evropě na neúnosnou mez, dočkáme se spíše opačného trendu. Počet firem zakládaných v daňových rájích bude narůstat.
Spornou oblastí zůstává zákaz takzvaných short-sellů, neboli prodejů na krátko. V takovém případě si investor půjčí cenný papír, ten prodá, a pak doufá, že jej levněji nakoupí zpět. Je pravda, že hlavně takzvaný naked short-selling, kdy nedochází ani k předání cenného papíru, může na burzách způsobit prudké pády. Na druhou stranu tyto prodeje pomáhají chladit přehnaný optimismus investorů a umožňují vydělávat i na poklesu cen. Jsou tedy jakýmsi „vestavěným stabilizátorem“ proti nafukování cenových bublin. Lepší než je zcela zakázat by tak bylo nastavit jim jenom jinak pravidla.
Hospodářská politika
V oblasti hospodářské politiky PES navrhuje například vytvoření společného fondu, do kterého by přispívaly všechny členské státy EU „podle toho, jak jim to situace umožní“. Když pomineme zjevnou snahu o další federalizaci Unie (která dosud prakticky nemá společnou rozpočtovou politiku), může jít o nebezpečný precedens. Na základě jakého klíče by se rozhodovalo, kam tyto prostředky půjdou? Kdo by o tom rozhodoval? Co kdyby některý stát mohl, ale nepřispěl by? Děkuji, nechci. Stačí, když své podpůrné balíčky budeme koordinovat.
Socialisté ve svém dokumentu také vyzdvihují úspěch společné měny euro, která podle nich ochránila eurozónu před horšími důsledky krize. Faktem je, že šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn v německém týdeníku Zeit varoval před nestabilitou eurozóny. Nůžky mezi jednotlivými státy se totiž rozevřely vůbec nejvíce od dob jejího vzniku. To dokládají i takzvané spready státních dluhopisů, které vyjadřují rozdíl úroků, které musí stát za vydání dluhopisů platit. Irsko nebo Řecko by mohlo vyprávět. Irové a Řekové platí za své státní dluhy dokonce o 1,5 procentního bodu více než Česko. Slovenští exportéři šampaňské asi také neotvírají. Naproti tomu vývozcům z Česka vzrostly jen od léta tržby o čtvrtinu. Díky oslabující koruně.
Globální oteplování
Celým manifestem evropských socialistů prostupují výzvy k pokračování boje proti změnám klimatu. Budoucnost je v nízkých emisích. Zřejmě ano, ale všechno má své hranice. Výsledek tlaku na evropské automobilky, aby brutálně snížily emise vyráběných vozů, vidíme každý den ve zprávách. Ti sami evropští politici teď chtějí do automobilek nalít miliardy eur, aby jim ulevili…
Zelené technologie by podle socialistů měly vytvořit do roku 2020 až 10 milionů pracovních míst. Smělý plán. Jen doufejme, že náklady na jedno místo nedosáhnou 3 milionů korun, jako tomu bylo u českých investičních pobídek za vlády ČSSD.
Drahá ropa?
Evropě podle PES hrozí rostoucí ceny paliv a následné „podkopání“ reálné hodnoty mezd. Přesto, že manifest napsali představitelé evropských socialistů už v prosinci, neznalost to neomlouvá. Cena ropy klesá prakticky od prázdnin, a Evropou teď spíše obchází strašidlo deflační spirály, tedy poklesu cen doprovázených útlumem ekonomiky.
Dalším nepravdivým argumentem je, že za hospodářské problémy Evropy může převaha konzervativního proudu v evropských institucích. „Máme teď možnost volby mezi naší vizí progresivní Evropy, kde všichni pracují spolu ku prospěchu všech nebo konzervativní Evropy, kde je vše odkázáno trhu,“ tvrdí doslova manifest.
Nechme za socialistické úspěchy mluvit čísla: V Evropě jsou na tom z velkých států nejhůř Španělsko (meziroční pokles HDP o 0,7 %), Velká Británie (-1,8 %) a Itálie (-2,6%). Ve všech vládla v době vrcholící finanční krize levice, v prvních dvou vládne dosud. Boj s krizí bude stát jen v letošním roce Španělsko a Velkou Británii 10 procent HDP. Měďařští socialisté přivedli svou zemi až do náruče Mezinárodního měnového fondu, který jí musel pomoci.
Řídit vše
Snaha řídit téměř vše srší také z plánů socialistů v oblasti hospodářské politiky. Doslova vyzývají k řízení poptávky v Unii. Volají po levnějším cestování nebo telefonních hovorech. K tomu by jim měla pomoci i Evropská centrální banka (ECB), která by se měla více starat o vývoj ekonomiky a méně o cenovou stabilitu. To můžeme číst také jako snahu o omezení nezávislosti ECB. Důsledky by mohly být fatální. Za pět let bychom se pak neobávali deflační spirály, ale té klasické, inflační.
V oblasti zaměstnanosti navrhují socialisté vytvořit něco na způsob celoevropského paktu o mzdách. Student prvního ročníku jakékoliv ekonomické fakulty by to označil jedním slovem: katastrofa. Mzdové vyjednávání je totiž nejefektivnější na úrovni podniku, a čím výše jdeme, tím je to horší. Nejen pro firmy, ale i pro zaměstnance.
Je sice hezké, že by minimální mzda v Česku byla na úrovni německé, ale nezaměstnanost by pak vyskočila na dvouciferné hodnoty (dokonce výše než za vlády ČSSD – a to je co říct). Firmy by si totiž nemohly dovolit platit takové mzdy, a raději by investovaly do strojů, které lidskou práci nahradí. Na druhou stranu se socialisté strašně diví, že z Evropy utíká intelektuální elita – mozky. Není se co divit, tady je vlivem socialistických úprav trhu práce nedokážou firmy zaplatit.
Kolem a kolem – socialisty z kola ven
Program PES samozřejmě nabízí zajímavá témata k diskusi jako větší spolupráce při omezování ilegální migrace nebo společná evropská energetická koncepce. Sice si trochu protiřečí v tom, že by chtěli zvyšovat energetickou nezávislost Evropy, a přitom navrhují dovážet elektřinu ze solárních elektráren ze Sahary, ale budiž. Většina bodů je ale pro evropskou ekonomiku nesmyslná nebo dokonce nebezpečná. Můj hlas tedy žádná strana z frakce PES určitě nezíská…
