„Finanční správa na nás udělala zátah jako na drogové dealery. Někde přijelo i pět aut. Úředníci se domáhali vstupu, někde na ně křičeli, že je nepustí dovnitř...“ ... tolik citace z článku na idnes.cz ze dne 3.12.2018
To už není ani Kocourkov, ale snad přímo Agrofertov. Andrejovi pohůnci by si ale měli uvědomit, že možná vytvářejí precedens na téma trestání pouze formálního naplnění zákona. O co jde :
Byly-nebyly dotace pro malé a střední podniky. Bylo a stále je seskupení firem pod názvem Agrofert, kdy kterákoliv firma z tohoto uskupení neměla z důvodu velikosti nárok na získání dotace pro malé a střední firmy. Současně však zcela určitě byly i malé a střední firmy – mimo uskupení Agrofertu, které svou velikostí splňovaly podmínky pro získání oněch dotací.
Na druhou stranu byly a jistě i jsou kluby, které prakticky naplňují definici klubu jakožto zájmové nevýdělečné seskupení fyzických osob, kterých se EET nedotýká. Ale také byly-nebyly „skomírající hospody“, na které by se vztahovala nově zavedená zákonná povinnost evidovat tržby.
A nyní – firma z koncernu Agrofert chtěla dotaci, na kterou by neměla normálně nárok, a "skomírající hospody" pro změnu nechtěly EET, které by normálně podléhaly. A jsme u podstaty věci – srovnání v podstatě identického postupu, který spočívá pouze ve formálním naplnění litery zákona.
Jak postupoval Agrofert? Po dobu platnosti podmínek dotací vyčlenil jednu firmu mimo strukturu koncernu, ale de-facto ji řídil. Dosadil tam svoje lidi, ručil za úvěry, zkrátka choval se nadále jako k „svojí“ firmě. Ale formálně měla firma jako vlastníky fyzické osoby a svou velikostí tak formálně splnila kritéria pro získání dotace. Tento postup formálního naplnění zákona Andrejko vehementně obhajuje, ministryně financí s ním očividně souhlasí. Zkrátka – tady to má být v pořádku.
A co skomírající hospody? Ty prohlásily, že už nejsou hospodami, že se transformovaly na kluby. Stanovily formální podmínky členství – někde stačil trvalý pobyt v obci, někde jste se mohli stát dočasným členem pouhým zápisem do knihy návštěv. Stejně jako Agrofert k věci přistupovali ryze formálně, stále to de-facto byly ony „skomírající hospody“. Neplatili jste účet, ale příspěvek na provoz klubu ... atd. Ovšem tento postup formálního naplnění zákona Andrejko už vehementně neobhajuje a ministryně financí s ním opět očividně souhlasí. Zkrátka – tady to nemá být v pořádku. Můžeme zaspekulovat, že „skomírající hospody“ mohly postupovat i časově identicky a prohlásit se za kluby jen v části roku, kdy jsou tržby sezónně nejvyšší ...
V latině existuje rčení : Quod licet Iovi, non licet bovi ... Problémem je, že pokud byť jen na okamžik připustíme myšlenku, že co je dovoleno Agrofertu není dovoleno „skomírajícím hospodám“ přestáváme být právním státem, který stojí na principu rovnosti před zákonem. O nic menšího tady nejde. To, že Agrofert k sobě odklonil z eráru 50 mega a „skomírající hospody“ neodvedly pár informačních dat pak opravdu nehraje roli.
