Plody z Babišovy zahrádky.

Zvykněme si, že Babiš něco jiného říká a něco jiného dělá. Pro mnohé to nedává smysl, ale z jednoho úhlu pohledu to dává smysl perfektní. Nicméně – na dvou židlích se dlouho sedět nedá.

Na začátku je tvrzení, že bude stát řídit jako firmu – samozřejmě jako svoji firmu. Pak jsme byli svědky, kterak hodlá v pondělí vládnout s rádoby pravicovou ODS, ve středu preferuje toleranci menšinové vlády a v pátek jedná o sestavení vlády s levicovou bankrotující ČSSD s podporou přejmenované KSČ. Je ochoten očividně vládnout s kýmkoliv, ovšem s jedinou výjimkou – s výjimkou strany, která se chce českých občanů v referendu optat, zda máme zůstat v dnes diametrálně jiné EU než do jaké jsme vstupovali. Této straně je ochoten opět slíbit cokoliv, kromě položení smysluplné otázky v referendu. A taky nemá nejmenší zájem se s touto stranou veřejně producírovat jako se společníkem. Tuhle stranu totiž v EU nemají rádi. Aktuálně by rád projevil solidaritu EU s Velkou Británií tím, že vyhostí pár ruských diplomatů z Česka. Pro někoho dokonalý galimatyáš, ovšem zapadá vše do sebe jak ozubená kolečka v pražském orloji.

V Bibli se praví něco o tom, že po ovoci poznáte je. Je tím myšleno, že nemáme dát na řeči, ale hodnotit výsledky, skutky. A jaké že to jsou výsledky páně Babišovy práce?

V prvé řadě je to nárůst úředníků (řeč šla tuším o min. 30.000), tedy neproduktivních dobře živených hladových krků placených z výsledků práce těch produktivních. Nutně bude muset dojít k zvýšení daní nebo min. k důkladnějšímu vyždímání stávajících plátců všemožných i nemožných daní. Ruku v ruce s tímto se zvyšuje administrativní zátěž neustále se zvyšujícím počtem nesmyslných výkazů a hlášení, kdy neodevzdání je sankcionováno likvidačními pokutami. Položme si otázku, kdy je to v souladu s nejlepším řízením firmy. Odpověď je prostá a na příkladu jednoduchá. Vezměme si agrokombinát, který má 100 produktivních pracovníků pracujících v poli a ve stájích a 50 pracovníků vyplňujících všemožná lejstra. Otázka zní – v kterém případě přesunete 30 pracovníků z produktivní sféry do té neproduktivní? Zcela jistě ne, pokud výsledky agrokombinátu budou záviset na výsledku práce produktivních. Ten úbytek produktivních a navýšení neproduktivních se vyplatí pouze v jednom jediném případě – pokud vyplňováním všemožných žádostí o dotace přinesou agrokombinátu větší peníz než skutečnou prací, která produkuje nějaké hodnoty. Tímto jsme se dostali k jádru pudla, od kterého se odvíjí vše a vše pak dává smysl.

Babiš není žádný novodobý Baťa. Stačí se podívat, jak se mají jeho řadoví zaměstnanci. Není ani geniálním podnikatelem. Jeho genialita spočívá pouze v umění čerpat dotace. Podíváte-li se na výsledky hospodaření jeho firem jako celku, vyjde vám, že bez dotací (vč. povinného výkupu řepky a složky do paliv) jeho impérium v dnešní velikosti okamžitě končí. Takže zase jsme u dotací.

Vyjednávat v pondělí s pravicí ve středu mluvit o toleranci menšinové vlády a v pátek dotahovat poslední body programového prohlášení s levicí svědčí jenom o jednom. Ten člověk nemá žádnou vizi, žádný politický program, který by chtěl prosadit. Chce jen vládnout. Nejlépe sám. Chce mít pod kontrolou chod rozhodujících složek státu, proto ty personální změny. Dá se do holportu s kýmkoliv jen aby vládl a nedošlo k potížím s EU. Babiš EU životně potřebuje, potřebuje dotace z EU stejně jako narkoman svou dávku. Proto přichází za Junckerem s origo nápadem, že EU určí jen dotační rámec pro Česko a kam dotace půjdou bude už na vládě ČR – přesněji na Babišovi. Jako pragmatik chápe politiku jako obyčejný handl, proto vládou prochází odzbrojovací směrnice EU jak nůž máslem. Držitelů zbraní moc není, takže revoltující skupina nebude početná. A Babiš potřebuje pro finální jednání s EU mít „nabito“ dobrými skutky. Je třeba aktuálně plivnout jedovatou slinu na Rusko? Žádný problém, tento dobrý skutek klidně rád udělá a začne mluvit o vyhoštění ruských diplomatů z ČR, jako by tady otrávili půl Prahy. Že je vina stanovena před koncem vyšetřování je irelevantní – směrodatné je získat body u věrchušky EU. Bude to potřebovat. Možná ale zapomíná, že nejhorší nepřítel je ten, který nemá co ztratit. A tímto očividně nepotěšil prezidenta Zemana, který už nemá co ztratit – je na vrcholu a výš už není kam, ale to jsem odbočil.

Připojit se k fiskálnímu paktu ?... opět žádný problém. To že mechanismus, jak z nás vytáhnout peníze pro krachující členy EU, není v zájmu ČR ho nebolí. On to platit ze svého nebude, ale potřebuje mít nabito dobrými skutky pro finále.

Co můžeme čekat? Osobně bych si tipnul, že dojedná v Bruseli handl, výsledkem kterého bude, že poslední zbytky EU dotací si budeme tady přerozdělovat sami – přesněji Babiš a jeho vláda. Bude to vydáváno jako úspěch starostlivého hospodáře, aby neznalí byrokraté EU nesměrovali peníze na nepotřebné projekty a tím de-facto snižovali popularitu EU u našich občanů. Jako doprovodná zprávička k tomuto fenomenálnímu úspěchu bude pár vět o stanoveném termínu přijetí Eura a několika málo řádně prověřených migrantů. Na tohle jsem ochoten si vsadit, protože zásadní rozkol s EU znamená Babišův konec. Na odpor proti Dublinu IV s Babišem v čele zapomeňme.