Včera jsem přicházela do centra města Jablonce nad Nisou - tuším že pětadvacátého největšího města, co do počtu obyvatel, v naší krásné zemi. Bylo nutné projít těsně kolem lavičky, kterou právě okupovaly dvě lidské trosky. Jeden ležel nohy roztažené, hlasitě chrápal, promiňte - pomočené kalhoty spolu s chlastem - čpěly tak, že se zvedal žaludek na sto honů, druhý se klátil, na každého kolemjdoucího něco nepříjemně brblal, petflašku s jakousi tekutinou neustále u úst. Nechutný zážitek jen z pouhého projití okolo.
Zhruba o 40 metrů u chodníku výš zastavilo blikající auto městské policie. No fajn, řekla jsem si, majíc z těch lidských zrůd žaludek na vodě a zapadla do pekárny. Nákup pár rohlíků trval jen chvilku a protože jsem ženská zvědavá, jakmile jsem vyšla, hned jsem se podívala, co naši ochránci zákona konají s těmi pohoršení a strach budícími bezďáči. Málem jsem ale upadla do šoku! Strážníci totiž vůbec nevěnovali pozornost těm ožralům, ale měli plné ruce práce s pokutováním mladé holčiny, která si potřebovala rychle vybrat peníze z bankomatu a tedy zastavila na ulici u chodníku, na místě, kde by asi neměla, nicméně nikoho neohrozila a navíc tak za stejným účelem činí dnes a denně mnozí jiní (nepamatuji, že by na tomhle místě byla kvůli podobnému problému někdy nějaká bouračka a mimochodem - několikrát jsem tu viděla stát i auto městské policie, kdy si jeden ze strážníků potřeboval vyzvednout keš).
Neudržela jsem se a přestože mi krev v žilách vřela, co možná nejslušněji jsem se policistů zeptala zda si nemyslí, že v danou chvíli je pro občany daleko nepříjemnější jednání oněch dvou opilců na dohled o pár metrů níže, než nějaké na dvě minuty zaparkované auto. Evidentně jsem si dovolila dost, protože hoši začali šermovat rukama a dotčeně mi vysvětlovali, že tyhle bezďáče řeší každý den, když je odvezou do LDN-ky, druhý den je pustí a jsou tu znova, odvezou-li je na záchytku tak „kdo to pani asi zaplatí, co?!?! Máme je snad zastřelit??!“ Tak jsem se znovu zeptala, zda také botičky a pokuty za parkování dávají každý den a možná dokonce i mnohokrát za den. Po jejich ujištění, že „no jistě“, jsem tedy s logikou selského rozumu doporučila, že pokud postupují takto neúnavně v případě Sysifovského pokutování za špatné parkování, pak bych totéž očekávala a ocenila i v případě boje proti obtěžujícím občanům.
V tu chvíli ovšem obránci zákona přestali řešit i mladou slečnu a vrhli se ke mě se slovy, jestli se chci hádat, tak...!!! „Navíc ty bezďáči mají žloutenku typu C a my ....“
„Prosím?“ Vykulila jsem na ně oči. „Takže vy navíc víte, že oni mají žloutenku a necháte je válet po lavičce před LŠU, na kterou si chodí sedat malé děti, pekárna kousek, takový svišt si jde koupit rohlík, šmatlá po lavičce, zvesela baští, bacily mají pré a to vše s požehnáním městské policie?!“ Ale tohle mě strážníci doříci už nenechali. Podstatně zvýšili tón.
„Tak nám poraďte, když jste tak chytrá, co asi tak máme asi tak dělat?!?!“
Tak víte co pánové? Jestliže - (následující příklady z doložitelné praxe) - nemůžete zasáhnout proti peroucím se romům, aby vás nenařkli z diskriminace, proti malým hajzlíkům, kouřícím za bukem – to není nic proti zákonu, feťákům, pravidelně otravujícím vyřváváním a běsněním ve dvě v noci v panelovém bytě maximálně zkontrolujete občanky, poděkujete a se zdvořilým úsměvem jdete od válu, pří upozornění na toulavého velikého vlčáka se jedovatě zeptáte, jestli ho snad máte jít chytat a doporučíte telefonát na útulek, na smradlavé bezďáče nemáte páky také žádné a jediné, v čem se na vás může slušný řádný občan pevně spolehnout je to, že mu nalepíte botičku, pak mě osobně to příjde trapné a za ty peníze, které vaše instituce spolkne i dost málo.
V tom případě se jednoduše naskýtají dvě možnosti. Buď celou MP absolutně zreorganizovat, na místa strážníků přijímat pouze tak pečlivě různými testy prověřené osoby, že bychom se nemuseli bát rapidně zvýšit její pravomoce a zaměřit její priority skutečně tam, kde by je občan očekával a potřeboval mít nebo ušetřit městu finance a celou slavnou MP zkrátka zrušit!!
