Na jednu stranu může vyznít z mého ryze soukromého pohledu čtyřicátníka hodnocení viny či neviny bratrů Mašínů asi stejně tak hodnotné, jako debatování nad nesmrtelností chrousta. Na straně druhé je mezi námi stále ještě nezanedbatelná část občanů, kterých se kauza Mašínové dotkla osobně, díky čemuž není možné ji ani zesměšňovat, ani ji zametat pod koberec ani ji přehlížet.
Nejsem právník, tedy mě prosím nechytejte za slovo, ale pokud mě mé znalosti, příslušné běžnému všeobecnému rozhledu, neklamou, pak máme-li například dlouhodobě a zcela prokazatelně týranou manželku, kterou její muž bije a dlouhodobě týrá a jí zkrátka po létech ponižování jednoho krásného dne povolí nervy, vezme v sobě dlouho ukrývanou odvahu a tyrana praští (otráví, shodí ze skály,..) tak, že ten se už nezvedne a odebere se k Pánu, pak se na předchozí týrání špetka ohledu bere, ale nikoli ve smyslu jiné definice spáchaného trestného činu, nýbrž pouze ve smyslu výše následného trestu. Tedy vražda zkrátka zůstane vraždou, byť širokou veřejností a lidsky omluvitelná, nicméně dotyčná týraná manželka je odsouzena jako jasný viník a vrah. Není důležité, že třeba může prezident takovou ženu omilostnit. Důležité je, že pravidla našeho státu, kterými bychom se my všichni měli řídit neznají nějaký termínus technikus nevražda nebo omluvitelná vražda. Vražda je zkrátka vražda a je to trestný čin. Ani to, že by v našem státě v novověku byla omluvitelná krevní msta mi tedy není známo.
Trošku jiná situace je pochopitelně v době války. Za činy mladičkých bratrů Mašínů v době 2.sv.války můžeme vidět hrdé a jistě nebezpečné a tedy hrdinské záškodnické akce, za které si také naprosto oprávněně vysloužili vyznamenání Edvarda Beneše.
Jejich rebelská nezkrotná hrdost je hnala k aktivitě a výbojům proti komunismu i po roce 1948. Mezitím ale hoši dospěli a kdoví proč dostalo hrdinství pachuť nenávisti a krutosti. Ta byla korunována vraždou jednoho SNB-áka, který měl ten den na starosti hlídat služebnu, z níž se skupina bratří Mašínů rozhodla ukrást zbraně.
I kdybych přešla fakt, že za touto odbojovou skupinou zůstali zastřelení další SNB-áci (celkem šest mrtvých), právě ve způsobu vraždy výše zmíněného hlídače služebny by možná viděl hrdinství leda tak John Rambo nebo nějaký šílený terorista, ale tleskat, vyznamenávat a dávat za příklad někoho, kdo chloroformem uspí tátu od dvou dětí , sváže mu ruce za záda a pak mu (viz autentické foto) podřízne hrdlo jako praseti (promiňte)… Tak to už je na mě opravdu silná káva! A může se tisíckrát hájit, že většinu toho co udělal bylo skutečně hrdinské a proti režimu, tohle je odsouzeníhodná zbabělá a podlá řezničina!
Tedy pane Ctirade Mašíne, budiž Vám zem lehká a najdete odpuštění. Jen Vy sám víte nejlépe, jaká pohnutka Vás k Vaší krutosti vedla. Děkuji Vám za Váš odboj, ale vzhledem zásadnímu znehodnocení Vašich kladných činů Vás já jako hrdinu určitě oslavovat nebudu.
