Jak mě unesli mimozemšťané
Byl jsem nucen zavítat do této přespolní krčmy, jelikož u nás na vsi musela hospoda přerušit provoz. Ne snad kvůli EET, nýbrž vinou nečekané návštěvy krajské hygieny, kterou jsem po krutých bolestech dutiny břišní sám zavolal. Cesta tam, vedoucí přes les po silnici, jejíž vzhled ponejvíce připomína sýr ementál, byla ještě v pořádku. Ničeho zvláštního jsem si nevšiml a nad hlavou mi radostně štěbetali opeřenci. I zajíček opustil bezpečí pelechu a přišel se na mne podívat k cestě. Vesele jsem mu zamával, ačkoliv mi při tom pohledu značně vyhládlo. Po zdolání mírného vršku jsem se ocitl mimo les mezi poli. Sledoval jsem poskakující bílé srnčí zadnice a kochal se výhledem do dáli. Kdybych tak tušil, co mě o pár hodin později na tom samém místě čeká, zřejmě bych se otočil a pelášil domů.
V hospodě panovala přátelská atmosféra, to se však změnilo příchodem cizáka, tedy mě. Podezíravé a odměřené pohledy sledovaly každý můj pohyb. Naštěstí jsem mezi posádkou poznal jednoho svého známého, se kterým jsme kdysi v mládí před rokem, během nácviku kouření, zapálili u nás na vesnici stoh sena. Pozval mě ke stolu a vybídl mě ke sledování přímého přenosu hokejového utkání, které právě běželo v televizi, a ke kterému byla soustředěna veškerá pozornost lokálu.
Já sice nejsem moc velký nadšenec do hokeje, netrvalo však dlouho, a již jsem se přidal k ostatním, zřejmě bývalým hokejistům, a radil trenérům do televize, jak se zrovna zachovat. Já ani nevím, kdo proti komu hrál, ale cokoliv se na kluzišti odehrálo, to bylo špatně. Všichni v hospodě jsme jasně věděli, kde je chyba a jak jí nejlépe napravit. Ne však aktéři utkání, ti jakoby tam byli poprvé.
Hokej zanedlouho skončil a my tak měli slabou deseti minutovku na zkritizování celého zápasu, jelikož jako další se o slovo přihlásil tenis. Tak ten už mě vůbec nezajímá, abych se přiznal, ale i tak jsem na mladé hráčce nenechal nit suchou. A čím více destilátů jsem pojal, tím sprostěji jsem nadával, čímž jsem si získal respekt okolních štamgastů, kteří každý můj výkřik podpořili pokýváním hlav.
Čas ubíhal a venku se již dávno rozhostila tma. Zpozoroval jsem, že v krčmě jsem zůstal již jen já a pan vrchní, který přišel k mému stolu a netrpělivě si poklepával na své náramkové hodinky, dávaje mi najevo, že je čas odchodu. Položil přede mne zhusta počmáranou účtenku a já se ani nepokoušel dopočítat výsledku. Vstal jsem a vratkým krokem jsem se sesunul k zemi a doplazil ke dveřím.
Chvilku jsem poležel venku před hospodou, než mě studený vzduch probral alespoň natolik, abych byl schopen udržet se na nohou a vydat se směrem k domovu. Cesta se značně prodloužila, jelikož na jeden krok kupředu jsem udělal dalších pět kroků náhodným směrem. Do toho jsem těsně před tou nešťastnou událostí zaznamenal jistou anomálii, kdy mě zcela nepochopitelně, několikrát po sobě, zasáhla asfaltová silnice do čela. No, a právě při jednom takovém zásahu, těsně na kraji lesa, jsem se ocitl v kuželu jasného světla, které mě oslnilo a dočista znehybnělo.
Ucítil jsem, jak mě neznámá sílá táhne směrem ke zdroji toho záření. Věděl jsem, která bije, jelikož jsem viděl mnoho filmů, zabývajících se touto tématikou. Začal jsem ječet: "Vy mezigalaktické obludy, ihned mne pusťte, nebo uvidíte! Víte kdo já jsem?" nechal jsem jim chviličku na přemýšlení, ale vůbec se nesnažili uhodnout. "Jsem řádným obyvatelem planety Země. Člen říše živočišné, též známý jako Homo Sapiens!"
Neznámý hlas promluvil: "Co říkal?"
"Nevím, asi něco o teplouších." a tento druhý hlas pokračoval směrem ke mně: "Nyní budete převezen na záchytnou stanici, kde budete podroben dalšímu zkoumání."
"Nikdy!" zakřičel jsem a v rámci sebeobrany jsem kolem sebe začal zuřivě vykopávat nohy. "Nemíním tuto Zemi opouštět!" Pak najednou jeden z mých zbloudilých kopanců zasáhl prostor mezi vetřelcovými stojnami. Hle, tak zde je jejich citlivé místo, pomyslel jsem si, když se vetřelec sesunul s bolestivým vzdechem k zemi. Dobře skrytou patičkou jsem pak zásahem do stejných partií odrovnal i druhou příšeru a podařilo se mi vysvobodit.
Kužel světla zhasl a já utíkal lesem, nedbaje větví šlehajících mě přes tváře, po kterých mi kanula krev. Kdybych se otočil, spatřil bych za sebou vesmírný koráb osvětlený podivným modrým majáčkem. Ale já si ohlédnutí nedovolil. Běžel jsem dlouho a ani pořádně nevím kam, ale po nějaké době jsem spatřil stoh sena. Dosprintoval jsem až k němu a zahrabal se do něj až po krk v naději, že zde zůstanu skryt. Pocuchané nervy si vyžádaly svoji pravidelnou dávku nikotinu. Zcela vysílen jsem během pokuřování upadl do tvrdého spánku, ze kterého mě probudil až příjezd hasičských vozů.
"No, a takhle se to všechno událo," řekl jsem postavě s letitou a vrásčitou tváří usazené v pohodlném křesle.
"No... Pane Tomáši," promluvil pan doktor. "Ty prášky, co jsem vám dal posledně, berete je?"
"Tak určitě..."
Daniel Tomáš
Sportovní komentátoři - staré dobré časy
Co se rozumí ideálním fotbalovým počasím? Jak krásná je asi střela, kterou nikdo nevypálil? Kterému hokejistovi se postavil Ptáček? A máme již mezi našimi sprintery nějakého Kokota?
Daniel Tomáš
Když se z chlapce stává muž
Patnáctý rok života muže je rokem velkých změn. Pod nosem vyraší stupidní a odporné chmýří, hlas jakoby se nemohl rozhodnout, zda se ponese v sopránu či basu, varlata se spustí až do oblasti kolen a tvář pak ponejvíce připomíná...
Daniel Tomáš
Proč čeští fotbalisté nejsou oporami evropských velkoklubů?
Nebo proč alespoň nejsou součástí takových týmů, jako byli hráči generace kolem Pavla Nedvěda? Proč například Chorvatsko, na rozdíl od nás, účinkuje na Mistrovství světa a má v kádru opory Realu Madrid a Barcelony?
Daniel Tomáš
Jak obec Rybitví ke svému názvu přišla (bez záruky)
Valím si to takhle po dálnici, když v tom se z autorádia ozve známý hit Rybitví od kapely Yo Yo Band. Začnu si hlasitě zpívat a v rytmu bubnovat do volantu. Pak mi řidič autobusu řekl, ať toho okamžitě nechám.
Daniel Tomáš
Nejslavnější český podvodník
S tím nadpisem se jistě dá polemizovat. Naše země je na podvodníky bohatá a je tedy z čeho vybírat. Ale jedna věc je ukrást miliony a zmizet s nimi v Karibiku a druhá věc je prodat Eiffelovku nebo vyzrát na samotného Al Caponeho.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...
Maláčová o důchodech: Nad 60 let jsou lidé bez šance. Rekvalifikují se, věří Pertold
Podcast Vláda v úterý schválila návrh důchodové reformy. Počítá se zvyšováním důchodového věku nad 65 let...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...
Prodej bytu 1+kk - 22,6 m2 + park. stání + sklep, Čenětická, Praha 4 - Chodov
Čenětická, Praha 4 - Chodov
3 770 000 Kč
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz