Čekal jsem od meteorologů nějaké fundované vysvětlení letošních vytrvalých dešťů a dočkal se jen zúženého pohledu a tradičních předpovědí na pár dní. Protože se zatím žádná diskuze nad tímhle fenoménem nerozvinula, nabízím vysvětlení z širšího pohledu.
Ti co předpovědi odhadují z několika nadregionálních klimatických serverů a mají alespoň základní ponětí o dynamice atmosféry, si mohli všimnout, že tlaková níže, která nám sem téměř čtrnáct dní přinášela mraky a ochladila tak květnové a červnové teplotní průměry na rekordní hodnoty, byla velmi rozsáhlá a její centrum se pohybovalo na ose Alpy – Karpaty. Níže se vlivem zemské rotace stáčí proti směru hodinových ručiček a obvykle se přesouvá k východu. Tentokrát se u nás uhnízdila a setrvala delší dobu.
Vlhký a teplý vzduch tato níže honila vytrvale odněkud ze středomoří a přes Černé moře. Vítr se pak bez následků prohnal západní Ukrajinou a Polskem a narazil na studený vzduch ze severu, který se postupně stáčel od severovýchodu k severozápadu. Ten se podsouval pod teplé vzdušné proudy, které ochlazoval a tím nasytil a vysrážel vlhkost na rozsáhlém území, jehož střed osciloval nad Šumavou.
Celý tenhle útvar přesahoval regionální radarové výseče poskytované národními weby. Rozhraní mezi studeným a teplým vzduchem začínalo v Polsku a Německu, někde severně nad naším územím, a protože studený vzduch pronikal až k Alpám, nad celým tímto dotčeným územím se tak vytrvale tvořila dešťová mračna. Situace se tak podstatně lišila od povodní v roce 2002, kdy se tlaková níže vytvořila jen nad územím České republiky a přestože byla roztáčena podobným mechanismem, bylo to za výrazně vyšších teplot a tím byly srážky vydatnější, ale v kratším čase. Důležitý byl i fakt, že se vešla do území sledovaného našimi radary a tím i pro meteorology pochopitelnější. Ničivost starší povodně se projevila hlavně přívalovými dešti na horních tocích a koordinací povodňových vln na Vltavě, Berounce a Labi.
Plíživý příchod téhle čerstvé povodně byl možný proto, že územně i časově přesahoval běžné předpovědní stereotypy meteorologů. Zvykli jsme si čekat na slunce v 3-4 denním rytmu střídání srážek a jasné oblohy a vypěstovali si to v letech bukolického počasí druhé poloviny 20. století.
Dnes je módní popírání oteplování klimatu. Jestli jsou příčiny klimatických změn způsobeny činností slunce, nebo i za přispění lidské činnosti, je nepodstatné. Změny jsou očividné a kromě tání arktického ledu, je jedním z jeho projevů i prodlužování cyklů střídání počasí a průměrování teplot v průběhu měsíců a roků.
Atmosférický stroj, provázaný i s oceánskými výměníky tepla má obrovskou kapacitu a zabraňuje rychlým změnám podnebí až do momentu, kdy účinky teplotních i poměrových změn dosáhnou hraničních hodnot. Pak přichází zlom, kterému pan Thoma říká katastrofa, jinak řečeno revoluční změna, která nastaví hodnoty a chování atmosféry na jiné hodnoty.
