Co může spasit Evropu? Nejsou to zámořští spojenci, nejsou to imigranti, není to automatizace a nejsou to válečné ambice.
Může to být jedině idea, která přiměje rodiny evropských států a národů vychovávat více dětí než dvě, aby byly ochotny některé obětovat k obraně celku, za který stojí umřít.
Evropa se nachází v krizi identity, kdy část obyvatelstva touží po prosperitě ničím neregulovaného trhu a část po sociálních jistotách bez zbytečného sebeobětování a obě skupiny potřebují pocit perspektivy, finanční stability a velmocenského zajištění. Obyvatelé Evropy tak lavírují mezi iluzemi o USA a iluzemi o Rusku. Oba koncepty jsou bezzubé a demotivační.
Potenciál Evropy k vytváření motivačních doktrín měl v minulosti pouze národní charakter a vždy byl, za vydatné podpory Anglie a USA i ostatními evropskými národy, eliminován. Šlo o Napoleonem šířenou myšlenku svobody rovnosti a bratrství, o národně omezené sociální inženýrství Hitlera a Mussoliniho i Leninovy vize beztřídního státu. Všechna tato motivační hnutí se nakonec zvrhla v pokusy o celoevropskou dominanci násilným obsazováním.
V nově se rodících globalizačních procesech se ukazuje, že USA je věrolomný spojenec, který rozeštvává nejen národy Evropy a Velká Británie je jejich trojský kůň.
Historie zasahování USA do záležitostí Evropy má jen zdánlivě pozitivní charakter. Příležitost, kterou poskytla první světová válka k rozbití Rakouska Uherska a Turecka, vedla k rozdrobení na státy střední a východní Evropy. Prosazování principu sebeurčení národů, vypadalo velmi ušlechtile, a možná bylo tak i myšleno.
Jenomže rok 1913 byl rokem, kdy USA ztratily finanční nezávislost a odevzdaly politickou svobodu z rukou občanské společnosti do soukromých rukou. Slouží od té doby jako hlavní nástroj k prosazení konceptu exploatace trhů (států) prostřednictvím dolaru a volného trhu, USA podpořily ekonomické Intervence v případě potřeby i intervencemi vojenskými a pasovaly se do role světového četníka.
Evropa zdánlivě tvoří euroamerický monolit. Motorem pokusů o sjednocenou Evropu je angloamerická finanční oligarchie. Jejím motivem není upřímná touha po silném celku. Ve skutečnosti je v procesu globalizace jejím cílem Evropa oslabená a vojensky bezmocná, případně řízená USA skrze NATO, jehož poslání je jen zdánlivě obranné.
Evropské společenství nedává v současné podobě naději, že bude národnostně a sociálně spravedlivé, že dokáže nabídnout všem Evropanům politický prostor, se kterým by se mohli ztotožnit. Za uměle vytvořeným, zregulovaným, multikulturním, korektním a pseudodemokratickým projektem se schovává snaha, vytvořit bezmocnou kolonii v rukách USA.
Německo jediné může být sjednocujícím státem, kolem něhož se může Evropa semknout a stát silnou, Francie by měla tuto skutečnost uznat a přijmout. Británie se pak musí rozhodnout. Polsko je nadějí evropských ozbrojených sil. Jižní státy Evropy budou vždy rizikovou oblastí k pronikání budoucího nepřítele a nejspíš i budoucím bojištěm. Rusko je přirozený spojenec Evropy.
Všichni víme, že Německo má dnes v Evropě nejvyšší ekonomický a integrační potenciál. Zostuzené nacistickou minulostí stále hledá své místo. V dnešní situaci netřeba čekat na Německo až si svou vinu odčiní. Duchovní integraci Evropy může podnítit silný jedinec libovolného Evropského národa, který bude umět správně pojmenovat naši frustraci.
Celá historie lidstva je jen boj o zdroje a my jsme na světové mapě jen jeden ze zdrojů. Jako potenciální kořist se musíme bránit. Abychom se mohli bránit, musíme být silní a samostatní. Nějaké smlouvy a dohody jsou dobré jen k tomu, abychom předešli katastrofickým konfliktům a pokud máme být v dodržování smluv úspěšní, musí za nesplnění závazků hrozit sankce. Jinak je smlouva k ničemu.
Aby sankce mohla být účinná, zase musíme být silní a samostatní. ČR samostatná a silná být nemůže, a tak je logickým vyústěním našeho konání, být součástí EU. Máme-li být její součástí, musíme se podílet na její podobě. Takové, která nám bude vyhovovat. To můžeme a musíme.
Vidím Evropu sjednocenou v jednom státním celku, aby se mohla stát silnou a mohla uzavřít rovnocenné dohody s Ruskem na samostatné politice Eurasie. Rusko bez Evropy skončí v područí Číny a Evropa bez Ruska jako kolonie USA.
P.S.:
20.8.16 Ejhle, myslel jsem si, že jsem učinil objev a objevil odkaz na nějakého pana Dolejšího s textem z doby těsně porevoluční,a tam to všechno je. http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com/literatura/Analyza_17_listopadu_1989.pdf
