Cesta na sever vedla vnitrozemím, daleko od pobřežních hor. Tato trasa byla kratší, ale s malými zásobami ohrožovala žízní a vysílením. Karavany se na ní zdržely pět dní. Pěší poutník o den, či dva déle.
Částečně se Darím držel stop, zanechaných vozy a velbloudy. Místy se ztrácely a pak se musel spolehnout na svou intuici. Třetí den vyčerpal již více než polovinu zásob vody i jídla. Časté přestávky a noční odpočinek ho udržovaly svěží a tempo jeho pouti nepolevovalo.
Po poledni se za ním na obzoru objevil oblak prachu a zanedlouho se přiblížil konvoj tří vozů. Když míjely Daríma, celá kolona se zastavila. Z jejich útrob se vyrojili cestující s doprovodem, postavili jednoduchý plátěný přístřešek a pod ním se pustili do připraveného občerstvení a ve velkém samovaru začali ohřívat vodu na čaj. Jestli poutníkova postava byla příčinou, nebo jen urychlila plánovanou zastávku nebylo jisté. Pozvání do stanu se Darímovi dostalo a jak se sluší, dostalo se mu i pohoštění. Cestující si ho zvědavě prohlíželi, přátelsky se na něj usmívali a promlouvali k němu, ve snaze zapříst rozhovor. Podle oblečení to byli cizinci a Darím v tradičním oděvu je magicky přitahoval.
Mladý vůdce skupiny cestujících se podle naučených způsobů nejprve představil. "Jsme z různých zemí Evropy a cestujeme po severní Africe, jmenuji se Serge" a pak se zeptal: "Jaká je vaše cesta, příteli?" To bylo něco pro Daríma. Jak už to u něj bývalo, hovor nikdy neměl jednoduchý průběh. Odpověděl: "Jsem jen jeden a jméno které nosím není mé, pochází od mých rodičů. Na mé jméno přijdeš, až se budeme loučit, protože mi ho dáš sám. Jediné, co dosud bylo v tvé otázce pravdivé, bylo slovo cesta. Cesta je, proto nemůže být nějaká. V okamžiku, kdy ukončíme náš rozhovor, možná naplníme obsah slova přítel."
Tazatel neztratil trpělivost a zeptal se znovu. "Měl jsem na mysli, kam cestuješ, co je tvým cílem? Svezeme tě". Hned dal pokyn domorodým pomocníkům, aby naložili Darímovo zavazadlo. Darím měl dost sil času a chuti na šprýmy a řekl: "Kamkoliv půjdu, dostanu se zase na stejné místo. Z toho vyplývá že cesta je cílem. Tvoje nabídka na svezení je lákavá, ale jako každé pohodlí si za to něco vezme" "Budeš li však chtít, nebudu se tvojí nabídce bránit. "
V tuto chvíli se do hovoru zapojil druhý cestovatel, kterému chyběla Sergeova shovívavost. "Vy se kroutíte jako had. Na přímou otázku odpovídáte jinotaji, nedokážete a nebo nechcete odpovědět konkrétně. Copak nemůžete říct, jedu z bodu A do bodu B. Ano budu rád, když mně svezete. Nebo děkuju nechci!" Poutník se usmál: "Nikdo by nedokázal lépe charakterizovat rozdíl mezi Evropou a Afrikou lépe než ty, pane. Spěchat, určovat a definovat. Tady Serge, přestože ctí naše zvyky, ani nepočkal na mou odpověď a už mám zavazadlo ve vašem kufru.
Sami brzo poznáte, zdali se mnou budete chtít sdílet svůj čas a prostor." a pokračoval v monologu. "Dosud jsem nebyl dál, než na hranici mého kraje. Přesto se způsoby vašeho přístupu k životu do našeho promítají více, než bychom si přáli. Není to tak dávno, co odešli vaši lidé coby vládci a přesto stále zůstávají, skryti, ale viditelní ve své nenasytnosti. Tady kolem nás je ještě krajina stejná jako před tisíciletími, ale ve městech a v přístavech po vás zůstaly jizvy, z nichž vaši lidé čerpají krev naší země. "Přímočaré otázky a odpovědi vynechávají a nebo zamlžují skutečnou povahu věcí. Nedávají čas promyslet příčiny a důsledky vašich činů. Dokud se zboží a suroviny svážely jen do vašich krajin, ještě to Země zvládala. Bezohledné kořistění a nezměrný přepych ve kterém žijete, je na úkor celého světa. Co je však horší. Vaše kořistnictví a bohatství se stalo vzorem a celý svět je tím zasažen a nemocen."
"My nejsme ti, co vám něco berou nebo ničí. Naopak, máme vás rádi a chceme vám pomoci" řekl další člen skupiny. "Jinak bychom necestovali vaší zemí a neoslovili bychom vás. Tím, že zde utrácíme naše peníze zlepšujeme váš život a umožňujeme vám obživu"
Darímův obličej získal démonický výraz. "Vracíte jen peníze, které jste si vzali a to jen těm, kteří přijali vaše způsoby! Vaše peníze a váš pohled na lepší život je opět ukázkou vaší přezíravosti. Potřebujeme snad hotely a drahé obchody? Kolik lidí uvrhly změny s vámi spojené do bídy, když museli opustit tradiční způsob obživy? Každou lidskou schopnost proměníte na zboží a dojímáte se nad vlastním milosrdenstvím po té, co jste chudobu sami způsobili."
Mezi tím co Darím takto kázal, pomocníci sbalili přístřešek a naložili věci do vozu. Členové skupiny, dosud oněmělí úžasem a rozhořčením nad poutníkovými soudy, začali reptat a nadávat. "Dostal najíst a napít a teď tady prudí. A my jsme ho chtěli svézt! Nechceme s ním být už ani minutu. Vyhoďte jeho zavazadlo z vozu. Sráč jeden." A začali nastupovat do vozů Batoh dopadl Darímovi pod nohy.
Než vozy nastartovaly, stačil ještě zavolat: "Konečně znáte mé jméno! Odhaluje ty, co ho dávají! Vozy odjely, krajina ztichla a Darím pokračoval v cestě za svým údělem.
