Také vás irituje proměnlivost procent daňové zátěže a nejistota jejich výše? Jako kovaný idealista hledám cestu k lepší společnosti, kde bude nějaký rozumný strop osobního vlastnictví, aby země jednou neskončila jako království jedné dynastie. Nápad jak uspokojit závistivce a zachovat pocit neomezených možností pro dynamické a chytré potřebuje vzdálenější budoucnost, než kterou jsou mnozí ochotni domýšlet. Kdo nemá rád sci-fi tak ať nemarní čas čtením. Nic pro ekonomy.
Protože se peněz asi lidstvo už nezbaví, stejně jako džina vypuštěného z láhve, musíme pro peníze, (dávno už neplatí že jde materializovanou práci) vymyslet takové podmínky, aby jimi bylo možné džina zkrotit a s ním i ambice inteligentních despotů, co využívají vedlejších efektů peněz. Např. že se peníze mohou množit samy sebou. (K bankám někdy příště.)
Základní předpoklady: Budoucnost cca +100 let, Celosvětový jednotný trh, jediná měna, jediná vláda, jednotný daňový desátek. Zákaz deficitu státních výdajů. Zrušení fyzického oběživa. Placení kreditem. Žádné firemní účty. Jen osobní.
Následuje to obtížněji prosaditelné: Pro každého jediné konto, s dolním limitem pravidelné měsíční částky existenčního minima pro sociálně slabé a horním limitem použitelných peněz citlivě stanovených (například ekvivalent dnešního milionu eur) pro úspěšné a aktivní. A teď hlavní finta na omezení nerovností. Nad milion budou úspory povoleny, ale budou snižovat hodnotu celého konta o příslušný podíl nad základem.
Peníze pro osobní použití budou mít proměnlivou hodnotu. Do množství onoho 1 milionu budou lidé nakupovat za určenou cenu. Člověk, který bude mít na kontě 2 miliony zaplatí za všechno dvakrát tolik. atd. Důležité je, že se to týká jen zboží a nemovitostí pro osobní spotřebu. V zájmu rozvoje firem, které může majitel vlastnit bez omezení, může investovat za reálnou hodnotu peněz. Pokud je šikovný a firma funguje a přináší zisk, tento je přesouván a rozdělován majitelům na osobní konto, čímž snižuje hodnotu peněz použitelných na osobní účely.
Vím je to komunismus a regulace, ale když to nebude nějak podobně, můžeme se brzo dočkat toho, že si nás i se státem někdo koupí. Někteří lidé totiž stále nemají dost a těžko je rozeznáte od těch ušlechtilých. Bohužel, nevidím nikoho, kdo by měl sílu prosadit něco takového pro lidské mravence.
Naštěstí, při všech současných regulacích, je kolem nás pořád kapitalismus volné soutěže, takže si ještě hrabejme bez omezení a navzájem se podrážejme, zabíjejme šiďme nebo cokoliv dalšího vymýšlejme.
A teď už přestaňte kroutit hlavou a můžete se začít smát. Je to dárek k svátku práce.
