A je to tady. Čekalo nás celodenní cvičení mezi ovocnými stromy, završené zábavou vyrábění okopů pro ležícího střelce. Vyfasovali jsme železné helmy, lopatky, samopaly a sumky. Všechny tyto zbytečnosti jsme měli zavěšeny kolem pasu. Bylo to všechno dohromady dost těžké. Hlava se pod tíhou helmy kinklala jako pérovému panáčkovi, Páteř mlaskala pod tíhou obleku a kabátu z kopřiv, zvlášť, když jsme museli utíkat před nepřítelem.
Pak už zazněl povel zalehnout a kopat. Pro dokreslení atmosféry nám nad hlavou velitelé stříleli slepými patronami.
Jediné čím jsme mohli vytvářet díru o velikosti mrtvoly byla vojenská lopatka. Nedaleko ode mne se rozletovaly spršky hlíny. Byl to vzorný student Tajbr, toho času oštěpař. Jeho silné paže během chvíle vykopaly jámu, do které by se vešel větší volek. Většina těch co se rýpala v suché půdě dokázala maximálně odstranit vrchní vrstvu drnů. Rekordmanem byl spolužák Diviš, který vyfasoval vyšlapanou stezku. Nepodařilo se mu odloupnout z udusané hlíny ani kamínek.
Po hodině kopání v leže zazněl hvizd píšťalky, znamenající konec zakopávání. Následovala kontrola a hodnocení. Za uspokojivé bylo prohlášeno tak 20% děr. Zvláštní pochvala - student Tajbr.
Začátek zahlazování stop následoval po dalším hvizdu. Rovněž na čas. Nakladli jsme zpět hrstku drnů a hlásili splněno. Ti co byli nevyhovující při hloubení, byli vyznamenáni pochvalou za rychlý ústup. Zvláštní trest - student Tajbr. . Měl totiž nedostatek hlíny rozptýlené daleko po okolí.
Už jsme odcházeli domů a voják Tajbr ještě zahazoval jámu. Jó, na vojně se nevyplatí být příliš iniciativní, pokud ovšem nechcete být generálem.
http://danielrehak.blog.idnes.cz/c/46150/Zkousky-na-vojenske-katedre.html
