Probudil jsem se a v hlavě mi doznívalo poselství ze sna. Dva pojmy z nadpisu, preferované a spojované s civilizovanou společností, se mi ukázaly ve světle nových souvislostí. Svoboda a spravednost jsou ve vztahu nepřímé úměry. Čím více svobody, tím méně spravedlnosti a naopak. Spravedlnost pro všechny nedovoluje bezbřehou svobodu a totální svoboda pro vyvolené, popírá spravedlnost pro ostatní.
Představte si vrchol míče na němž se snažíte udržet kuličku nebo zdravého člověka, který se od okamžiku narození poškozuje špatným jídlem a nevhodným chováním. Demokracie je stejně labilní. My jsme v tom žonglování s kuličkou a se zdravím hodně neobratní. Společenské uspořádání, které nám bylo naděleno nám protéká mezi prsty. Možná právě proto, že jsme si ho nevybojovali.
Demokracie je zřízení, skrývající v sobě zárodky sebezničení. Postupně se stává trhacím kalendářem pro chamtivce a popírače práva.
Jak zabránit zoufalému útěku do diktatury, když demokracie, pokřivená procesy znehodnocování, zklame obyvatele, nemající koho volit? Jak zachovat pozitiva ranného období demokracie po revoluci vysvobozující z totality? Jak zabránit vystřídání demokracie další totalitou? Pádem do chudoby? Tam, kde už nebude co krást?
Jediné funkční biologické společenství, je živá příroda, chráněná před zásahy člověka. Ona je vyváženou komunitou vzájemných vazeb, společně sdílející jediný zdroj, sluneční záření, z něhož vše živé na povrchu země čerpá energii k životu.
Stepní louka jako podobenství lidské společnosti se do stabilního stavu dostane, i když její část rozoráme. První se na volnou plochu vrhnou rostlinní R-stratégové, plevely typu kopřiva, lebeda, pýr. Vysoké a bujné organismy obsadí čerstvou hlínu a budí dojem, že z dobytých pozic neustoupí.
Přijdeme na stejné místo za pár let a uvidíme stepní trávu, která vytlačila tyto úporné a odolné rostliny. Co měla tráva lepšího než zmíněné rostliny? Asimilovala i v teplotách těsně nad nulou. V teplotách, zamezujících klíčení a růst velkých rostlin, si tráva zachovala schopnost, získávat živiny, dělit se a rozmnožovat. Lze to porovnat s velkými a dravými společnostmi, které musí mít dostatek energie, peněz a pobídek, aby vyrostly a źivnostníky, přežívajícimi i v podmínkách dlouhodobé nouze a nakonec vítězí.
Vždyť zoraná půda jsou průmyslové zóny a vysoká teplota jsou vládní pobídky. Jakmile opadnou finanční možnosti, nastaví se zákonné normy, velké firmy prchají a zůstávaji jen skromní, přizpůsobiví a nenároční.
Střední třída, to je naděje pro stabilní společnost. Je zodpovědná a v okruhu svých zájmů, poctivá a čitelná, jako kdysi feudálové hospodařící v krajině. Potřebuje svobodu, ale i vymahatelnou spravedlnost, které budou v rovnováze a přinesou řád a stabilitu.
