Rodina živí ty, kteří ještě, zrovna nebo už, nemohou vydělávat. Tahle minimální ekonomická jednotka si pohlídá, jestli ji někdo uvnitř nevyužívá, pokud ano, je to jen na hlouposti nebo slabosti, případně citové závislosti jejích členů. Na téhle úrovni je všechno pořádku. Náklady se většinou nepřenáší jinam a co se doma upeče to se také sní.
Druhá úroveň – kmenová funguje možná už jen v cikánských osadách na východním Slovensku. Když někdo nemá co jíst, vždycky se z toho mála rozdělí strýčkové babičky a nebo soused. Jestli na úkor téhle komunity někdo zevnitř užírá, je dobře identifikovatelný a je možné ho nutit ke změně chování, nebo vyhnat.
Na celostátní nebo celoevropské úrovni je třeba uvažovat stejně. Problém je jen s identifikací těch, kteří ujídají ze společného. Ti zbídačení toho nesežerou ani tolik, kolik se toho na nejvyšší úrovni prohospodaří. Po odevzdání daní už nemáme mnoho možností, jak ovlivnit prostředky plynoucí do sociálního zabezpečení. Namítne li někdo, že to prostřednictvím voleb nebo našich politických zástupců můžeme měnit, tak možná slyšíte, jak se směji.
Omezení přerozdělování skrze volené zástupce je možné jen tak, aby se na výběru i dotaci podílel nějaký systém, který je odosobněný a jasně stanovený. Rozdíly mezi výší vybíraných přímých daní, ukazují na neschopnost států se dohodnout na ceně, kterou platíme za chod jednotlivých vlád, s celým tím politickým balastem. Nepotřebovali bychom je, kdyby se ony přímé daně převedly na nepřímé a jednotné v celém Evropském společenství. Ať jsou tak vysoké, aby mohly plošně dotovat všechny stejným, nepodmíněným příjmem, dosahujícím na životní minimum a postačoval na levné bydlení a stravu. Zbytek by se procentuálně vydával na obranu a jiné nezbytné resorty.
Spravedlivě by tyto daně dotovali více ti, kteří mají vysoké příjmy a hodně nakupují. Stejně by DPH platili i všichni ti, kteří nechtějí nebo nemohou pracovat. Jednak by přispívali svými minimálními příjmy do rozpočtu a byli by pro ostatní jistotou příjmu. Odpadly by vášně, že někdo žije na něčí úkor. Jestliže by někdo chtěl žít za životní minimum, proč ne. Voila! Tu máš minimum.V celostátních referendech by se pak jen dohadovala výše minima. Jediné, co by stálo hodně peněz, by byla opatření na celní zatížení zahraničních výrobků a jejich kontrola.
Nastavili jsme si normy, typu: „Nebudeme zabíjet a vyhánět příživníky“. Máme tak odpovědnost i za ty nepracující, které na našem území trpíme. Tak ať je to jasné. Poslance a jiné vyžírky ze státní správy, kteří si přerozdělují přímé daně, nebudeme potřebovat. Čím větší díl odpovědnosti bude přesunut z Kalouska na kalkulačku tím lépe. :)
