Někdy deset let po škole a toulání po stavbách se Josef usadil v Táboře. Narodil se sice v Čechách, ale záhy se rodiče přesunuli do emigrace. Bylo to něco kolem Charty 77. Vrátili se až po sametovce. To mu bylo už 13. Česky uměl výborně, stejně tak německy i anglicky, ze škol, které v cizině navštěvoval. On už se v pubertě vyznačoval zajímavými schopnostmi a vzhledem k jeho výborné paměti a schopnosti analyzovat, vytáčel vesnického učitele i polského faráře, kteří ve vsi platili za nejchytřejší. Všechny proto překvapilo, že se dal na truhlařinu a chtěl pokračovat v tátově řemesle.
Nakonec té truhlařině moc nedal. Dost fluktuoval, mezi zaměstnáními se dost potloukal všude možně, říkalo se, že byl i několik měsíců v Indii. Jak už to s takovými cestovateli do duchovně odlišné krajiny bývá, dost ho to poznamenalo. Ten zasněný výraz a moudra co z něj padaly napovídaly, že to s tím pobytem přehnal. Vegetarián, vietnamky dlouho do podzimu, to sárí, burnus nebo co to nosil ho dost odlišovalo.
V táborských putykách si našel skupinu podobně ujetejch mládenců a začali se věnovat takovému novodobému trampingu, Probíhalo to tak, že se vyskytli někde v okolí Tábora a Budějovic, tam, kde probíhaly nějaké brigády, nebo na výlovech ryb a podobně, no prostě žili z ruky do huby a o případné zdroje potravin se dělili. Zajímavé bylo, že se všude našli nějací hejlové, co je u sebe nechali přespat, a nebo je i nakrmili. Nebyli svatí, občas zmizely nějaké ty slepice nebo vajíčka. Kluci je pak vyšmelili jinde za chleba a zeleninu. Směnu doprovodili vždycky nějakým vyprávěním nebo legendou, že jim to někteří uvěřili a jiní je hnali svinským krokem. Bylo jich tak plus mínus dvanáct a střídavě se vraceli ke svým rodičům a zpátky na výšlapy.
Často musel Joska přijít na úřad příslušné obce a žehlit ty jejich průšvihy, ale měl takové zvláštní charisma, že se mu to většinou podařilo. Na vesnicích byla zastupitelstva většinou do ruda a tak se slibům a vytáčkám dařilo. Párkrát ale narazili na ódéesáckou partu a to byl problém. Tihle borci jim ty řeči nežrali a párkrát na ně poslali psy, nebo státní policii. Nejvíc problémů pak měl Joska, protože tvrdošíjně odmítal nosit doklady.
Jednou se s partou náhodou nachomejtli k nějaké bouračce na odbočce do Sudoměřic a ten řidič co to způsobil ujel. Auto mělo částečně utrženou bočnici a Tak mohli všichni vidět jak má řidič zkroucenou nohu a zakrvácenou hlavu. Marek a Petr z party se z toho pozvraceli, ale Joska udělal něco, co nikdo z nich nepředpokládal. Zcela profesionálně komunikoval s řidičem ve vraku, zjistil že jediné trauma je v té noze. To znamenalo, že se můžou pokusit o vytažení řidiče. Jenomže on byl tak zaklíněný, že si při těch pokusech spíš překáželi.
Pak Joska zavelel: Odstupte, zkusím to sám! To co viděli, jim otevřelo ústa. Postavil se k autu, uchopil řidiče za hlavou někde u ramen a předním oknem ho vytočil šroubovitým pohybem ze sedačky, aniž by řidič aspoň zasténal, přitom se to událo v rozmezí vteřin. Najednou řidič ležel kousek od auta, které začalo hořet. Nohu Josef srovnal a uhladil. Chvilku nad řidičem ještě čaroval a ten se úplně probral a začal všem děkovat tak vehementně, až to bylo komické. Když se najednou zvednul a trošku kulhajíc, začal poskakovat kolem auta, to už bylo moc. Ta noha byla rozhodně na operaci a dlahu. Nestůjte a pojďte hasit pardi, zařval Joska a začal na auto házet drny a hlínu. Auto uhasili.
Kluci se hospodám nevyhýbali a příběh jim pomohl získat od posluchačů pár piv navíc. Joskova sláva se šířila a on se začal vyhýbat obydleným místům. Když si ho kámošové občas našli, a strávili s ním pár hodin, přicházeli do výčepů se zážitky, které už byly málo k uvěření.
Prej, že když seděl na kraji lesa a meditoval, vznášel se pár centimetrů nad zemí, nebo, že oživil chcíplou žábu, myš a nebo krtka a oni se pak ztratili v trávě.
Když Josku začali pronásledovat obyvatelé okolních vesnic a nosili mu své přejeté psy a chcíplé kočky, začal se vyloženě schovávat. Udělal si někde v lese u Střežimiře zemljanku a s lidmi se stýkal jen na dohodnutém místě u rybníka nad Borotínem. Za pár měsíců to tam bylo jak na táboru lidu a nakonec se i kvůli problémům s místními chataři Joska nechal klukama umluvit a koncem léta se vydal od Borotína přes Sudoměřice, Chotoviny, Radimovice a Košín do Tábora.
Někdo v těch vesnicích vylepil plakátky, informující, kdy se tam dostaví a dav příznivců se pořád zvětšoval. Josef už byl trochu načatý tou slávou a uvolil se vždycky k davu na návsi promluvit. Hodně lidí by vám odpřisáhlo, že ho viděli chodit po vodě, že pohyboval předměty a vyléčil desítky domácích zvířat. Ti hošani, co se kolem motali se pasovali na takovou jeho ochranku a pokud jej chtěl někdo ubytovat, tak na to vytvořili pořadník.
Josefovi se to cestování zalíbilo a do Tábora se mu tolik nechtělo. Udělal proto odbočku do Dražic a Drhovic a přes Dražičky, Slapy, Libějice a Sezimovo Ústí vlastně obešel celý Tábor a jeho věhlas tak vzrůstal. Česká policie už na něj měla vyčleněný celý oddíl a ten usměrňoval shromáždění a tajní podávali raport na Táborské velitelství. Joskovi rostlo sebevědomí a začal předpovídat, ale i racionálně zdůvodňovat, proč se v roce 2012 zhroutí systém a peníze pozbudou ceny.
To bylo slávy, když už podél Lužnice vykročil k Táboru. Nějaký recesista na předměstí z velkých reprobeden vystrčených do okna nahlas pouštěl oslavný chorál z Jesus Christ Superstar. A zástup lidí, který ho doprovázel se stále rozrůstal. Na chodnících se udělaly špalíry a mávaly palmovými listy, vlastně to bylo kapradí, no ale bylo to stylové.
Než došel na náměstí Jana Žižky z Trocnova, tak ho v Pražské ulici zabásli. Přišili mu pobuřování, podvody a šíření poplašné zprávy. Chvíli ho nechali trčet v cele předběžného zadržení a ppr. Železný s kpt. Hrubým si ho trochu podali. Lehce potlučený a s modřinami byl navštíven starostou Jiřím Fišerem a spolu s náčelníkem policie se dohodli, že ho nechají převézt do Prahy, ať si tam s ním poradí.
Cestou do Prahy eskortní vozidlo dostalo smyk, převrátilo se, rozlousklo a Joska vyletěl, napíchl se na plot a pak se záhadně ztratil. Řidič a doprovod mluvili o tom, že se před bouračkou nějak zablesklo, že je to oslepilo a potom co se překulili ještě viděli nějakou záři, která se, než ztratili vědomí, pořád zesilovala. No byli dost potlučení, vypadalo to na ošklivá zranění, ale za tři dni už zase běhali po Táboře, jako by se nic nestalo.
Z doslechu vím, že teď v Táboře působí nějaká sekta, která ústy svých zástupců přesvědčuje posluchače o tom, že se byli podívat na místo nehody, a že tam Josku někteří lidé spatřili s dírou v boku a zkrvavenými dlaněmi, jak se potuluje po vesnici a mluví z cesty a pak ho prý viděli stoupat na oblohu.
Byla to tenkrát pořádná bouřka. Obloha potemněla a jeden blesk stíhal druhý.
