Italsky umím jen pár slov. Myslím, že neumím žádnou řeč pořádně, přesto jsem přesvědčen, že lidé si mohou porozumět, když chtějí. A v Itálii je to díky gestikulačnímu talentu obyvatel opravdu snadné. Vášeň pro cestování mně zavála na Sicílii. Autobus plný studentů se vracel po exkurzi v hornaté části země do místa ubytování – mysu Tindari-Marinello.
Plánovali jak večer strávíme koupáním v moři a zapijeme vínem. Projížděli jsme právě městečkem Patti.. Úzké uličky města nás zavedly na dopravou přeplněné náměstí. Shodou okolností náměstí Jana Palacha! (i když jsem hledal na Google znovu a nalezl na třech místech na Sicílii ulice Jana Palacha, náměstí už jen v Římě:).…. V nastalé zácpě náš autobus musel trochu couvnout, ale to už za ním v těsné blízkosti stálo zánovní auto nedočkavého sicilského důchodce s chotí. Odřeli jsme mu zpětné zrcátko. Bylo to banální škrábnutí, ale a on svým vozem znemožnil náš odjezd tak, aby si zajistil policejní asistenci k pojistné události.
Více než půl hodiny jsme čekali na příchod policie, aby se nás i s postiženým pokusila odklonit, Operetní italský policista s ostře řezanými tvářemi a popelavou pletí se pokusil o domluvu s naším řidičem. Řidičových deset německých slov na Itala neplatilo a tak si hledal pomoc mezi studenty. Angličtina, francouzština, nic z toho nepomohlo. Sedím za sklem blízko dveří a koukám jak gestikuluje. Vyskočím a povídám! vždyť je to jasné, chce abychom poodjeli 200 metrů, do nedaleké aleje. Když jsme tam zastavili, policista si na mně přísně ukázal a pohybem prstu přivolal. Oprášil jsem svých 20 lekcí španělštiny. Z řeči a z posunků pochopil, že si žádá mého řidiče, a italského důchodce s doklady a mně jako překladatele.
Odkráčeli jsme do policejní stanice, vzdálené tak půl kilometru. Tam nám policejní náčelník předvedl dokonalou ruční komunikaci, doprovázenou výstižnými výrazy v celých větách, z nichž si pamatuji jen klíčová slova (Italové a italofilové prominou)
Nejprve udeřil pěstí do dlaně ukázal na českého řidiče a pak na italského a řekl něco jako „Intoppato de la macchina?“ Plyně jsem řidiči překládal: „Narazil jste do tohoto řidiče?“ „Ano“(Sláva, to jsem uměl!) „Sí! certo!“ dodávám Policista ukázal na oba řidiče a pak na sebe. Při slově „documentazione…..assicurazione“ se plácl přes náprsní kapsu u srdce“ a vyložil prázdnou dlaň s posuňkem, který jsem pracovně nazval „Davaj!“ Úplně jsem se vžil do překladatelské role. Když budu hodně česky mluvit, tak si budou všichni myslet že jim rozumím. Překládám „Náčelník si přeje od obou řidičů doklady k vozidlům, vaše doklady a pojištění.“
Pak na vysvětlenou po té, co se střídavě plácnul do levé a pak do pravé ruky dodal: „copiare dokumenti…. rendere. aspettare“ „Náčelník si vaše dokumenty překopíruje a potom vám je vrátí. Do té doby musíte oba i s Italem počkat na podpis protokolu (to už úplně fabuluju :-)“ Ještě jsem zopakoval výmluvná gesta policistova, abych i jeho přesvědčil o svých schopnostech.
Po půl hodině proběhlo vrácení dokumentů a podpis protokolu, jak jsem předpokládal. Pevný stisk ruky italského policisty, jeho „grazie“ a přímý a tvrdý pohled do očí mi byl odměnou za mizernou překladatelskou práci. Přišel jsem s nešťastným českým řidičem k autobusu, ze kterého se účastníci exkurze rozprchli za nákupy a prodloužili nedobrovolnou zastávku o další dvě hodiny. Zbylé vedení exkurze netušilo, kam jsme odešli a jak dlouho tam budeme. Možná už si mysleli, že si nás tam někde nechají do rána.
Večer jsem na hotelu scénku s tlumočením předváděl poprvé. Dnes je to pravidelná kulturní vložka o tom, jak komunikují Sicilané, pro obveselení tehdejších účastníků zájezdu.
