Putoval jsem do města po cestě lemované alejí ovocných stromů. Chystal jsem se z větví obsypaných ovocem utrhnout jeden plod, abych utišil hlad. Stromy měli na svých kmenech značky a cedule, že někomu patří a zákaz trhání, že je mohu zakoupit tam a tam. Raději jsem se stromům vyhnul. Blížil jsem se ke starému prameni, u kterého jsem vždy hasil žízeň.
Když jsem dorazil k prameni, byl upravený, přibyla nádoba k napití. Kolem byla posekaná tráva a umístěny lavičky. U pramene stál člověk. Pochválil jsem nový stav pramene a požádal ho, zdali by ustoupil, abych se mohl napít. Řekl mi, že odběr vody je zpoplatněn a požadoval peníze. Neměl jsem žádné a tak jsem ho poprosil o jeden doušek.
Prohlásil, že vyčistil okolí pramene a za tuto práci teď očekává výdělek. Řekl jsem mu: „Nikoho jsem nežádal o úpravu a voda v prameni byla vždy dostupná. Pochopil bych, že za úplatu půjčíte nádobu a necháte si zaplatit za spočinutí na lavičce.“ Ač nerad, ustoupil. Nabral jsem vodu do dlaní a žízeň ukojil.
Vracel jsem se z města a pozemek kolem pramene byl obehnán plotem. Tentýž člověk vybíral za vstup k prameni. Zeptal jsem se ho, kdo mu dal pověření oplotit toto místo. Neměl žádné pověření a proto mně musel i s ostatními pustit k prameni.
Po týdnu jsem ze své oázy putoval znovu do města a šel kolem známého pramene. Oplocení zmizelo a poblíž stál stánek a v něm onen člověk prodával vodu z pramene v hezkých lahvích.
Usmál jsem se na něj a šel k prameni, abych si nabral stejnou vodu do dlaní. Byla podezřele kalná a chuti trpké. Nedala se pít.
Zašel jsem k němu a zeptal se, má li nějaký dokument, který ho pověřuje k prodeji vody a proč vodu v prameni znečistil. Ukázal mi povolení k živnosti a poškození pramene popřel.
Pak jsem se ho zeptal, proč potřebuje peníze, které získává z původně dostupných a veřejných zdrojů. Jeho srdce bylo okoralé a jeho mysl zatemněná natolik, že se uchýlil k urážkám, výhrůžkám a odmítl mi odpovědět. Pochopil jsem, že člověk ze stánku musí mít nějaký podstatný důvod k tomu, aby od lidí získal peníze, pro které se tolik pachtí a po kterých tak prahne.
Dosud jsem žil tak, že jsem sklízel datle ze stromů, které v oáze rostly od nepaměti a pil vodu z pramenů a studní, které sloužily všem. Nechápal jsem, proč si musí lidé kupovat vodu nebo ovoce. Lidé z občiny, kde jsem žil, tyto zdroje společnými silami udržovali a sdíleli.
Chtěl jsem se dozvědět, jak se k penězům dostat. Jeden muž co sledoval můj výstup s prodejcem mi poradil, že peníze získám prací pro někoho, kdo ji potřebuje nebo pokud prodám něco, co jiní lidé potřebují. Několik datlí, co mi zbyly z oázy, jsem nabídl tomu muži. Za datle jsem od něj obdržel první minci.
Od té doby jsem do města bral větší množství datlí a na trhu směnil za peníze. Poznal jsem, že ve městě se lidé nezdraví a jsou lhostejní k nouzi a utrpení ostatních, pokud tito nemají nějaké peníze. Vyměnili vzájemné přátelství a pomoc za peníze, vydírání a podvod. Vytvořili symbol, kterému se klaní a který už s prací nemá nic společného.
Peníze, které teď držím v ruce jsou pro mně ve městě podmínkou přežití a umožní mi proměnit je za vodu a potraviny. Přemýšlel jsem, jestli práce a obchod muže ze stánku s vodou je ta pravá práce. To jsem ještě netušil, co všechno lidé s penězi dokážou a co všechno dokážou z lidí udělat peníze……..
