Očekávání a zklamání jsou bratr a sestra. Obyvatelé asijských zemí nám splývají do černohlavé masy, dokud se nezaměříte na jejich fyziognomii. Od prvního okamžiku mozek analyzuje obličeje a přes snahu o odlišení jedince potkáváte série podobných tváří, z nichž se později vyklube několik desítek základních archetypů.
Phumipún Adundét (ten malej)Královské stránky
Kouzlo exotické země pomine s informací, že je to země obývaná potomky Číňanů nazývajících sebe Thajci a přibyvších v 13. století. Když další informace sděluje, že se za posledních 100 let počet obyvatel rozrostl ze 3 milionů na 100 milionů, je jasné, že před sebou máme úspěšnou sériovou výrobu biologických „robotů“
Kdykoliv v mase obyvatel zahlédnete tvář, která se z masy sérií vymyká, je to tvář líbezné dívčí tváře s šibalským úsměvem, lebkou jinak tvarovanou a ušima kolmo posazenýma jako "MaTeS", někdejší losovací míček komunistické Sazky. Jsou to návštěvnice ze sousední země, nebo naturalizovaná či asimilovaná oběť dějin.
Při každodenním rituálu veřejné večerní reprodukce státní hymny, se patří stát a hledět na portréty thajského krále Phumipúna Adundéta (Bhumibol Aduliadej) rozeseté po městech,
Jaké bylo moje překvapení, když jsem ve výloze jednoho obchodu uviděl skupinový portrét celé královské rodiny, z nichž většina vládla stejně odstátýma ušima, jako sochy zaniklých Khmérů. Pro tuto drobnost si je můžete zamilovat stejně, jako řada Thajců, kterým uhájili samostatnost a svébytnost proti nájezdům čínských, barmských, japonských i koloniálních pánů, dělajících si zálusk na zděděné zlato chrámů a Buddhů.
Tajemná Khmérská říše se svými památkami a obyvateli, byla překryta invazí početnější a méně přitažlivé kultury. Dodnes se Thajsko s chudou sousední Kambodžou, pozůstalou někdejší khmérské říše, handrkuje o chrám Preah Vihear a přivlastňuje si to, na čem nemá zásluhu.
Buddhistické náboženství se v této zemi promítlo do společnosti klidem a pocitem bezpečí. Přesto, pod povrchem mohou být temné stíny převratů, pašování drog nebo muslimského odboje, účinně hašené autokratickými vládami, čas od času svrhovanými vojskem, loajálním panovníkovi.
Ženy, které emituje chudý sever Thajska jsou instalovány do restaurací Pataye, Bangkoku nebo turistických rájů a ztrácejí hodnotu i proto, že za vztahem žen k mužům, jsou zde jen a jen peníze. Cena ženy je nízká i společensky. Buddhistický kněz se ženou moc nenamluví, dokonce nesmí ani zaplatit přímo ženě. Ženská průvodčí v autobuse musí nejprve požádat nesvatého muže o peníze za jízdenku pro mnicha a potom, opět zprostředkovaně, předat drobné peníze nazpět. Stejně jako v celé Asii je vidět na stavbách betonující a jinak pracující ženy, jejichž krása a mládí již pominuly, řízené mužskými políry.
Země plná buddhistických chrámů neurčitého stáří, je dokonale udržuje tak, že nerozeznáte od sebe středověký nebo současný svatostánek. Stojí za to je navštívit a podívat se na zádušní nebo jinou mši, Na způsob výchovy mladých nebo začínajících mnichů. Je to svět do kterého je možné se ztratit a znovuzrozen z něj opět odejít. Dostanete k tomu trochu jídla poskytovaného u každého domu v podobě oltáříku, podobajícího se ptačí budce. Chcete li uctít darem nějakého svatého, přinesete do chrámu oranžový kýbl, plný věcí denní potřeby, prodávaný v každé samoobsluze. Novici vám budou vděční.
Potom sami sebe odměníte smaženým hmyzem a zjistíte, že vzhled jídla nekoresponduje s vaší představou. Smažené sépie, sušené maso po kterém se ještě po letech sbíhají sliny. Je toho hodně, co můžete zapít pivem schovaným v karimatkové ruličce, proti všudypřítomnému vedru. Večer se pak pobavíte thajským boxem a masáží hraničící se sexem. Noční koupel s odřenými zády, couvající měsíc jako miska a tma, která padne jako kladivo. Vždyť jsme v tropech!
Na pláži si pořídíte plandavé kalhoty a nákup oslavíte nabídkou skvělých ananasů, pomelo pomerančů, kokosů a banánů. Všechno dokonale odšlupkované, a zralé. Jen v tropech takhle chutná. Když narazíte na plody chlebovníku, neváhejte. Domů se to dovézt nedá, ztrácí to na chuti i čerstvosti. V džungli si zadřete bambusovou třísku, odeženete žlutou žábu z batohu, vyrušíte motýla puntíkovaného jako šátek Ferdy Mravence a málem zašlápnete hada. Potom vás počůrá opice a večer se poprvé přikryjete prostěradlem, neb teplota klesne na 20 stupňů!
Nikde není tolik turistů, rozptýlených po celé zemi a nikde vás tak snadno a přitom za levné služby postupně nepřipraví o vaše úspory. Dokonale fungující stroj thajské turistiky se zadrhl jen na chvíli, a na omezené ploše s vlnou tsunami.
Při tom se seznámíte s turisty všech zemí světa a pokud narazíte na Thajku s ušima jak netopýr, možná, že má i trochu královské krve a předvede vám něco z milostného umění starobylé kultury. Právě proto do Thajska jezdí zástupy mužů předdůchodového věku. Zvýšit si sebevědomí, prožít něco, co se svou manželkou nezažili a nezažijí a levněji než v Repperbahn, rue st.Denis, Pigale, Perlové a podobně.
V zemi, kde můžete postavit dům pouze na cizí půdě(tu může vlastnit jen Thajský občan) a stačí vám souhlas sousedů a následné ohlášení. Kde můžete žít ztraceni v horách, na ostrovech v chatrčích i hotelích, aniž vás kdokoli dohledá několik let. Kde se budete živit spadlými kokosy a slepicemi, vypasenými tropickým hmyzem a zase i kokosy. Je rájem pro ztracence, a lumpy, kterým ve vzdálené vlasti hoří půda pod nohama. Jen pozor, vybudujete li dostatečně výnosné bydlo. Můžete o něj přijít stejně rychle jako Belgičan se svěšenou hlavou, od kterého si „jeho“ Thajka odnesla peníze, auto i bydliště k mladému thajskému taxikáři.
Láska tam asi přeci jen existuje. Jenom se nedá koupit.
