V noci mi tajemný a úporný hlas šeptal. „Je třeba založit odbory.“ Přišel jsem do zaměstnání a chtěl jsem u píchaček oslovit ostatní pracovníky.
Už tam žádné píchačky nebyly. Čipová karta mi do mé osobní databáze zaznamenala včasný příchod.
Do těch půl osmé, kdy byl nástup ranní směny, prošli branou dva lidé. Skladník z vedlejší budovy a řemeslník, nasmlouvaný firmou na opravu střechy. Do osmé hodiny, kdy nastupovali administrativní pracovníci, jsem ještě oslovil účetní. Byla z nezávislé firmy. Paní z osobního, byla maminka majitele a poslíček doručovací služby neměl s firmou nic společného.
Zklamaně jsem odešel do výrobní haly a zapnul červené tlačítko automatického procesu montáže. Popošel jsem k podavači materiálu a zkoušel ho přesvědčit o výhodách členství v odborové organizaci. Mlčky vykonával pravidelné úkony a dělal, že mně neslyší. Stejně jsem dopadl u sestavovacího aparátu, lakovacího i balícího automatu. Marně jsem je přesvědčoval o tom, že jsou vykořisťováni, že dělají za deset lidí a majitel za ně nic neodvádí. Odešel jsem do své kukaně, kde jsem vyčkával na konec směny, v pohotovosti pro případ servisního zásahu.
Přemýšlel jsem koho oslovit. Chtěl jsem promluvit s nějakými lidmi. Před branou továrny se nehromadili žádní práce chtiví dělníci. Bydleli porůznu rozstrkaní po městě a žili z nuzných sociálních příspěvků. Daně totiž vůbec nestačily na slušný přísun prostředků k těmto nepotřebným.
Nebylo do čeho píchnout a tak jsem si tak volně uvažoval. Pak mně to sepnulo. Vzpomněl jsem si na svá školní léta. Probírala se tehdy dobytčí jednotka. Úžasný vynález, který říkal, kolik uživí hektar zemědělské půdy kraviček. Jedna dobytčí jednotka pak reprezentovala 10 ovcí nebo koz, případně 100kusů drůbeže nebo tak nějak. Dokonce byla dobytčí jednotka proměnlivá, podle kvality půdy a byla na ni navázána dotace.
Dal jsem si dohromady na jedné straně množství nezaměstnaných a na druhé straně stále ubývající pracovní příležitosti. Ne že bych lidem přál dobrodiní otupující mechanické práce, ale chtěl jsem jim poskytnout důstojnější podmínky a prostředky pro život. Vymyslel jsem Automatickou jednotku. Každý automat přece nahradí určité množství lidí. Už při výrobě automatu by byl komisionálně určen ekvivalent počtu nahrazených pracovníků a za tyto počty by stát vybíral sociální a zdravotní příspěvek.
Pak jsem si představil, jak se tenhle příspěvek promrhává na další a další úředníky, kteří by jej v lepším případě rozdělovali a v horším nějak odkláněli. Došel jsem k tomu, že od práce je třeba takové lidiosvobodit. U vědomí rozsáhlých oddělení sociálních odborů na úřadě jsem uviděl množství frustrovaných a unavených úřednic a prodloužil na ně své dobročinné uvažování.
Kdesi jsem zaslechl něco o nepodmíněném příjmu. Také jste to slyšeli. Geniální koncept pro lidi, kteří svou prací mohou škodit. Pokud by se příspěvky na život rozdělovaly paušálně na hlavu, můžeme k nim přidat i mzdu i náklady na udržování sociálních odborů a pracovních úřadů a tyto zlikvidovat. Když už jsem byl v tom rušení, potřeboval jsem vyřešit ještě to bezmezné kradení a odklánění peněz ze státního rozpočtu na politické a vládní úrovni.
Intenzivně jsem zapřemýšlel a napadla mně spásná myšlenka. Vydělávání peněz pro osobní potřebu se nesmí vyplácet. Pak bude vše jednoduché. Od určitého množství stanovíme referendem hranici luxusu a od té výše se peníze nebudou odebírat, ale ředit. Prostě a jednoduše, bude-li mít někdo dvojnásobek peněz nad hranici luxusu, bude platit dvojnásobek, atd. Bude to sice vyžadovat zrušení fyzických peněz a nedovolit více, než jeden osobní účet. To je v totalitním státě jen drobnost. Peníze pak budou mít svou skutečnou hodnotu jen tehdy, budou-li vynaloženy na společensky přínosné projekty. Že nemáme totalitní stát? Bude tady coby dup, jen co lidé přestanou polykat ty pokrytecké řeči.
Někdo se mnou začal lomcovat a uslyšel jsem: Vstávej, přijdeš pozdě do práce! Stihl jsem to jen tak, tak. Zavolala si mně ta paní z osobního oddělení. Dozvěděl jsem se, že mou práci převzala servisní firma. Odbory jsem založit nestihl. Že by už věděli, o čem se mi zdá? Odešel jsem na úřad práce s výpovědí pro nadbytečnost.
