Ohněte si svou lžičku podle návodu v nekonečném seriálu o silách komentovaných, ale nevysvětlovaných našimi seriózními skeptiky. Marie Terezie to totiž také zvládala, dokonce s podkovami a hřebíky.
jack_houck
Také jsem tomu nevěřil, ale chtěl.
O tom to totiž celé je! Musíte si věřit, že to dokážete.
Výchozí podmínky jsou dány.
Polévková lžíce, nejlépe z nějaké slitiny,dostatečně pevná, aby ji bylo možno zničit jen za pomoci svěráku a násilí. Prohlédl jsem svou skrovnou zásobu a zvolil odolnou a postradatelnou lžíci. Klidná chvilka sobotního dopoledne, neunaven a neopit.
Nasadil jsem instruktážní DVD z levných knih. Stiskl tlačítko a zíral. Hromada erárních lžiček, sešlost lidu nejrůznějšího věku. a seance začíná. Děti už ohýbají na běžícím pásu. Někteří dospělí to vzdávají, ale nakonec 80 procent maniaků hromadně řvoucích: Ohni se! Změkni! (to by mi šlo :-)), dosahuje cíle: Znetvoření a znepoužitelnění lžic. Kdo byl při chuti ohýbal a ohýbal. Lžíce došly a to jich byl plný pytel!
Při sledování motivační agitky amerického guru Jacka Houcka, mimořádně navštivivšího české semeniště esoteriků, barokní usedlost Toulcův dvůr, jsem se pokusil soustředit na slabé místo mezi naběračkou a držadlem. Křičím na lžíci shora zdola.: Povol! Změkni! Třu zúžené místo prsty, liščím ohonem, ebonitovou tyčí. (co to kecám:-)) Jsem naštvaný, ale pořád myslím na to, aby místo mého snažení bylo změkčeno. Prostě dělám co se dá a nic. Zatím stále doufám.
Snažím se mírným tlakem ohýbat určené místo, už to skoro vzdávám a najednou právě ve chvíli, kdy seance na DVD končila, jako zázrakem se mi lžíce poddala. Neuvěřitelné! Povolila jako nic. Stáčím ji do vrtule a jde to lehce, jako bych pracoval se staniolem. Chci pokračovat deformací nabírací části, ale kouzlo jako mávnutím proutku zmizelo. Už jsem s ní nehnul.
Fakt nekecám!
Cíle bylo dosaženo, lžíce zdeformována a to bylo pro mojí metodu - zkusit a odložit, dostatečným důkazem, že je to možné. Definitivní závěr. Hezký pokus, avšak nehodlám na tom rozvíjet teorie o využití při tváření kovů za studena. Aspoň už vím, proč mám pořád ohnuté a zlámané klíče od dveří. Není to proto. že se v kapse o něco přehnou. Asi to bude tím, že jsem jsem pilně trénoval ohýbání pivních zátek. Jsem prostě Bivoj.
