Na rozdíl od zastánců podílu mimozemských návštěvníků na vzniku starověkých staveb doufám, že tyto jsou projevem tvořivých schopností předků, jejichž civilizovanost se projevovala právě tím, že po nich nezůstalo tolik smetí jako po naší civilizaci a pokud něco stavěli, mělo to důvod a účel společenský.
Série dokumentů, které se v televizi s příchodem stanice Prima Zoom objevily, mají široký rozptyl od cestovatelských, přes populárně vědecké až po čistě spekulativní.
Jistým zklamáním pro mě byla série „Vetřelci dávnověku“ kde spisovatelé různých teorií kladou demagogické otázky a podsouvají svoje přesvědčení o nepochybné návštěvě mimozemšťanů. Jeden každý je příznivcem jiného typu příchozích. Pracuje s fakty bulvárním způsobem a přínos pořadu vidím hlavně v zpřístupnění a zprostředkování starověkých a podivuhodných lokalit
Pominu li hoteliéra Dänikena co nezapře svůj původní džob, tak ten, který mně přímo fascinuje svou vizuální stylizací, je Giorgio A. Tsoukalos (viz obr. v perexu). Jeho kštici přirovnal pod záznamem tohoto pořadu jeden diskutující k psímu ochlupení. Ale to jsem odbočil.
Dokumenty, které mně nezklamaly, pocházejí většinou z dílny stanice BBC. Vycházejí z vědeckých faktů, své geologické, biologické a fyzikální teorie komentují s dostatečným odstupem a neuráží nepodloženými domněnkami.
Jeden zajímavý fakt, mi unikal, dokud jsem neviděl pořad o Havajských ostrovech. Uprostřed oceánské desky, daleko od všech subdukčních zón je tzv. „horký bod“, který je příčinou vzniku řetězce jednotlivých ostrovů od severu k jihu a jeho pozice je setrvalá, zatímco deska nad ním ostrovy postupně posouvá a polohová změna uzavírá sopečnou činnost na starších ostrovech a buduje nový.
V dalším z podobných pořadů se spekulovalo o příčině masivního lávového výlevu na Sibiři, který měl souviset s permským masovým vymíráním před nějakými 250-ti miliony let.
Je li planeta vystavena úderu masivního kosmického objektu, projeví se jako impaktní kráter. Podle fyzikálních poznatků, se energie úderu projeví na protilehlém bodě zemského povrchu, analogicky k poznatkům z úderu do hlavy, jehož následky se kumulují na protilehlou část lebky. Podle experimentů se pevné těleso na protilehlé straně vyboulí nebo protrhne, aniž by projektil prošel skrz. Pokud aplikujeme tyto poznatky na těleso planetárních rozměrů, je výsledkem sopečná činnost.
Hledat krátery, na geologicky aktivním a dynamicky se měnícím povrchu Země je s odstupem milionů let těžké, když si uvědomíme, jak se kontinenty pohybují. Kráter, který by přímo ležel proti sibiřskému štítovému výlevu se dosud nenašel, ale odhaduje se jeho lokalizace na zaledněném povrchu Antarktidy.
Pořad nakousl něco, co dále nerozváděl a co jsem dosud jako nějakou ucelenou teorii s důkazy neslyšel. Hurá, je tu prostor pro spekulace. Dokonce je možné tyto spekulace podpořit dostupnými podklady na zemském reliéfu v programu Google Earth.
Dobře, povrch Antarktidy je nedostupný a tak jsem se podíval na bod protilehlý Havajským ostrovům. Leží na pobřeží Mosambiku, blízko a v prodloužení riftové zóny východní Afriky. Kráter žádný, ale je to tam, kde se Afrika postupně začíná trhat na dvě části a leží v ní jezero Malawi a Tanganika. O ničem to možná nevypovídá, ale povzbudilo mně to k dalšímu hledání.
Kráter Chiculub na severním pobřeží Yucatanu, je potvrzeným místem, kam dopadlo kosmické těleso, údajně zodpovědné za křídové vymírání dinosaurů před 65 miliony lety. Že by ještě nikoho nenapadlo podívat se „naproti“? A ejhle. Je to v Indickém oceánu. Vzhledem k tomu, že už máme v Google Earth i povrch mořského dna, zjišťujeme, že v protilehlé oblasti najdeme podmořský hřeben 90tého stupně a ještě počátek severovýchodně směřujícího hřebenu, mířícího ke korálovým atolům Kokosových ostrovů.
S použitím jistého zobecnění si můžeme představit, jak se v tom místě projevil podobný efekt, jako u Havajských ostrovů, neboť atoly jsou sice korálové, ale vznikají jako lem původních sopečných guyotů, izolovaných kuželovitých podmořských hor vulkanického původu, které poklesly pod mořskou hladinu.
Jako podklad pro spekulaci by to mohlo stačit, ale protože máme v Google Earth i Mars, na němž je údajně nejvyšší sopka ve sluneční soustavě, neodolal jsem. Moc jsem si od toho nesliboval, ale našel jsem v protilehlém prostoru kráter Huygens s průměrem 400km. Vypadá, jako by se tam někdo strefil dvakrát a je dost velký na to, aby vyvolal podobnou reakci i u tělesa, jehož výhodou je, že je geologicky polomrtvý a tak zachovává stopy kosmických katastrof jako měsíc. Kdyby měl někdo výhrady, že to není úplně přesné, tak podotýkám, že úder nemusí být veden kolmo, a pak se dynamika dozvuku změní.
Á propos. Měsíc. Není vám divné, že jedna jeho půlka je poďobaná a na druhé jsou samá moře, což jsou potvrzené výlevy reliktní lávy jako pozůstatek období velkého bombardování a srážek v raném období sluneční soustavy. Ale to už fakt jen spekuluji :)
Budu si sice připadat trochu jako výše zmíněný Tsoukalos, ale nakonec se ještě vrátím k těm mimozemšťanům. Existenci mimozemšťanů si nedovolím zpochybnit, svádět na ně ale všechno, to bych nedělal. Možná nám tu nějaký přírodní jev vyhladil a spláchl ty nedostatečně technicky připravené předky. Právě proto by nám mohli být sympatičtí, protože nám přenechali zemi nezabetonovanou, neznečištěnou a hlavně nepřelidněnou.
