Jsou rčení, úsloví a pořekadla. Některá často užívaná sousloví podivuhodně přežívají z dob velmi dávných a některá jsou i dost čerstvá. Hodně se jich týká základních potřeb a nebo peněz. Do které kategorie věta z nadpisu patří nevím, nejspíš do rčení.
V severních Čechách, v oblasti bývalých Sudet, na hranici východního Českého středohoří, se mezi obcemi vyskytují hlavně řetězovky, protáhlé vesnice s domy posázenými podél potoků. Tahle obec – Kravaře (Graber), je jiná. Centrum již připomíná malý městys s náměstíčkem, obklopeným důstojnými domy, dnes poněkud zanedbanými. Leží na hranici českolipské, děčínské a litoměřické oblasti.
Doba velikosti Kravař, kdy tvořily přirozené centrum německého zemědělského osídlení, je už dávno pryč. Dnes se ztrátou někdejšího významu, poskytuje pocestným občerstvení v podobě dvou hostinců. Jeden je na náměstí a druhý směrem na Úštěk.
Na tom druhém, v restauraci u Doušů, visí několik dobře viditelných vývěsních tabulí s nabídkou výborných českých jídel, které vaří řeznický mistr Vráťa Douša. Na černé vývěsce je napsáno křídou „Chcete si nasytit svého nácka? Zastavte se u nás“ Rozesmálo mně to a setřáslo ze mě zbytky ospalosti z dlouhé jízdy. Začal jsem uvažovat jak tohle pořekadlo asi vzniklo.
Pravděpodobně se za protektorátu, po zavedení systému odvodů potravin do Německa skrze potravinové lístky, naše země začala velmi rychle potýkat s nedostatkem potravin. Pokud se někomu v té době poštěstilo pořádně se najíst, připodobnil svůj nenasytný žaludek chamtivosti rekvírovacího stroje německé Říše.
Musela to být asi neblahá doba, když se paměť národa po tolika letech nehodlá vzdát onoho vtipného přirovnání, přestože systém potravinových lístků přetrval až do poválečných let a prvních let komunistického zřízení. Tehdy ale byla naděje a stálé zlepšování, na rozdíl od doby směřující ke konci války, kdy se stupňovala nouze o jídlo, ale i represe spojené s vymáháním potravin.
