Ten letní den bylo opravdu depresivní počasí. Schylovalo se k bouřce a snížení tlaku bylo tak výrazné, že i nám zdravým bylo těžko. Ještě nepršelo, ale na nebi visela černá těžká duchna mraků, z nichž se mohl slejvák vysypat každou chvíli. Bydlíme v pátém patře a z oken je krásný výhled na protější břeh údolí Labe. Tentokrát nám nízký tlak a pro tuto dobu neobvyklé šero krásné panoráma zamlžilo.
V domě pod naším bytem přebývala stará paní o dvou francouzských holích. Vypadala zachovale a chovala se celkem rozumně. Byla nám sympatická. Dostala se k nám odněkud, odkud ji přivezl její syn. I když její současný byt i dům nebyly nijak špatné, bylo z občasných setkání v chodbě nebo ve výtahu patrné, že se doma asi cítila někde jinde. Stížnosti na bolesti v kloubech zněly spíš vesele a optimisticky. Rozhodně nepůsobily poraženecky. Nezdálo se, že by měla nějaký zásadní problém.
Tlumené žuchnutí se ozvalo někdy kolem 19.00 hod večerní. Podivný zvuk jsme sice slyšeli, ale vůbec nás nenapadlo podívat se z okna. Ani žádnou souvislost s houkáním sanitky jsme nehledali. Chystali jsme se tenkrát do kina a když se ani po půl hodině nedalo do deště, vyrazili jsme z domu pěšky. Po otevření vchodových dveří jsme u rozložitého keře zahlédli hromádku překrytou černým igelitem.
Stále ještě nás nic nenapadalo. Když ale sanitář kolem nás prošel a nadzvedl plachtu, došlo nám, že tu asi leží pozůstatky nějakého člověka. Pohled vzhůru do otevřeného okna ve čtvrtém patře nás utvrdil v poznání, že jde o naši sousedku. Hned jsem si vzpomněl na její stížnosti na bolesti a spojil s depresí pociťovanou z aktuálního počasí.
Těžko je osamělému člověku. Perspektiva zajištěného života, ale bez lásky a bez okolí na které byla zvyklá, ji přivedlo k odvážnému rozhodnutí. Nic nepomohlo, že se paní jmenovala Ptáčková. Její skok z okna neztlumil ani tis, jehož dvě větve po pádu těla uschly a dlouho připomínaly onu událost.
Byla to sebevražda nebo pokus o osvobozující let? Proč odsuzovat někoho, kdo už nemohl, nebo nechtěl žít. Ten den nám od podivného pocitu z takového řešení pomohla sklenička whisky. Naše doufání, že ze života ještě něco získáme, nás zatím oddaluje od podobného osudu. Jak blízko se kolem nás pohybuje tetička Smrt?
