Bylo to na ten druhý mobil co nenosím s sebou. Večer tam byl nepřijatý hovor, řada čísel, které mi nic neříkaly. Radši to nevyvolám. Co kdyby to byl ten rozzuřený manžel od milenky,
steven-stahlberg-sveden
Hlavně nekomunikuj a neber telefony bylo poslední co jsem od ní slyšel před třemi měsíci.
Druhý den zase, stejné číslo. No to je divný. Tohle moje číslo nikomu nesděluji, už jsem ho utlumil před pár lety. Červíček zvědavosti hlodá.
Třetí den zase nepřijatý hovor a stejné číslo. To nemůže být náhoda. Jdu do toho.
Je večer, vytáčím číslo a slušně se představuji: „Jsem ten a ten, mám nepřijatý hovor, co jste si přáli?
„ Postarší ženský hlas odpovídá: „O ničem nevím co chcete?“
Odpovídám: „Nechci nic Vy chcete ne?“ Jsem z města toho a toho, nic vám to neříká?
"Nevolala jsem vám! Co jste zač?" (Co na tohle odpovědět? To fakt nemám vymyšlený)
„Co bych byl, Normální člověk, už jsem se vám představil“
Paní chvíli dumá: „ Asi to bude dcerka, každou chvilku si půjčuje můj mobil. Já jí přetrhnu."
Říkám: "To nedělejte, Asi to byl omyl, tak nic, dobrou noc a sbohem."
A včíl mudruj. Co to je za dívčinu co mi třikrát za tři dny může volat, Kde sebrala číslo? S její matkou jsem evidentně neměl co do činění, vždyť jí mé jméno nic neříkalo. Ještě abych byl za pedofila. No snad mladá dostala za vyučenou a už se neozve. Taková pěkná náhoda, nebo snad ne?
Další den nikdo nevolá. Škoda, mohla být sranda. Nebo taky ne.
