Když jsem kdysi svým blízkým doporučoval film Matrix a označovaný za kultovní, nebylo mi ještě zřejmé, co se tím vlastně myslí. Teď už je to jasné. Říká se tomu odpojení ze systému. V Matrixu to znamenalo smrt v případě, že si lidský článek uvědomil sám sebe. Pak byl vypnut a spláchnut, pokud ho před utopením nezachránil Morpheus.
Civilizační luxus totiž prožíváme na úkor budoucnosti, kterou projídáme. Zavíráme oči před touto banální a známou skutečností a uzavíráme se do svých domovů, vyhřátých fosilními palivy, obklopeni výrobky bavící nás a usnadňující život, vyrobené ze surovin, vytěžených z děr a jam daleko od našich zahrádek, na něž už dopadá špína z výroby.
Uvnitř světa vládnutí a financí, se zdá být všechno v pořádku. Dobře oblečení lidé se usmívají a samospádem uplatňují různá opatření, která v součtu nezadržitelně směřují ke stavu, ve kterém se budeme tvářit, že systém, který má už v základech zabudované krize, jen oddalující tu závěrečnou, funguje. Krize může být nenápadná a nezachytitelná bezpečnostními sítěmi dnešního světa.
Odehraje se v myslích lidí. Je to jedno z mála míst, nedostupných systému. Odpojení ze systému by předpokládalo, vzdát se všech výhod snadné obživy, prodávané za nesvobodu, kterou si ani neuvědomujeme. Rozhodnout se teď v této fázi vývoje společnosti odmítnout peníze, které nám to zprostředkovávají, se zdá nemožné. Přesto je to jediné slabé místo našeho současného systému.
Byl snad člověk vygenerován přírodou tak, aby na nějaké pracovní pozici prodával svůj život? Aby si pak za odměnu koupil na týden, dva pohled na les, moře a palmy. Ano, někteří to mají celý rok, jenomže ti jsou systémem zkorumpováni, a neleží jim na srdci ani zdraví Země, ani vaše.
Jen naše touhy jsou naším vězením, ve kterém dobrovolně utrácíme svůj čas. Zatím se na obloze odehrávají nejlepší představení a na Zemi nejbarvitější a reálné příběhy, které si jen necháme za úplatu promítat v kinech a televizi.
Jako se nám zdá absurdní, že v raném stádiu industrializace pracovali lidé 18 hodin denně i v sobotu, stejně i budoucím lidem se bude zdát absurdní, že jsme byli ochotni se dobrovolně uzavírat do umělého světa konzumu a platili za to nevratným časem. Tedy alespoň doufám. Snad. ¨
Tak vidím konec světa, který známe. Čeká nás ještě dlouhá cesta, ale už jsme na jejím začátku.
