Když přestaneme rozlišovat

Islamobijci tvrdí, že islám je z podstaty teroristická ideologie. Namlouvají nám, že jediný způsob jak islám zastavit, je likvidace nositele, že je to nemoc mysli, podobná té, jakou je ebola, která nositele zničí. Není, je mnohem nakažlivější a nezabíjí. Postupovat proti takové chorobě musíme snížením její nakažlivosti nebo se proti ní imunizovat.

Pokud vyloučíme genocidu muslimů, je cesta k zpřijatelnění islámu jen v definování zásad pro soužití s jinověrci a bezvěrci. Tam, kde je muslimská populace v menšině a bez vlivu, je stanovení vztahu k muslimské víře možné a nutné zákonem, konkrétně a co nejdříve. Změna zákona stanoveného koránem je totiž pro vykladače Koránu nepřijatelná. Vymýcení víry z mysli věřících není možné přímo a rychle. I když z historie máme příklad rozhodného omezení jejího vlivu,

Japonský šógun v 17. století se na jednom z japonských ostrovů postavil pronikání křesťanství.  Zjistil, že ztrácí vliv na své obyvatele a rozpoznal budoucí ohrožení. Seznámil se s podstatou víry a nechal své pokřtěné obyvatele veřejně šlapat na obraz bohorodičky. Tím deklarativně zostudil a podlomil jejich víru. Ti, co se nepodvolili, byli přivázáni na pobřežní mangrovy a mučeni prorůstáním výhonků před zraky svého pastýře, portugalského kněze, nuceného k odpadnutí od víry. Zmítán rozporem mezi křesťanskou láskou ke svým ovečkám a zřeknutím se víry, učinil to veřejně a zpochybnil své misijní poslání před věřícími a zlomil jejich odhodlání. (Šúsaku Endó, Mlčení)

Tato metoda je pro naši společnost, traumatizovanou válkami a genocidou, nepřijatelná.  Pod vlivem koránu žijí stamilióny lidí a prosperují ekonomicky i populačně. Náboženství, které ještě v dobách Hanzelky a Zikmunda mělo nádech romantiky, se stalo hrozbou. Slova na papíře unesou všechno. Důležité je, co se z Koránu dostane do mysli.

Církevní instituce nejsou o víře, ale o využití k ochraně a později k zneužití věřících k bezbožným cílům.  Centralizovaná církev katolická ztratila duchovní vliv na většinu obyvatelstva, ale svůj ekonomický a kulturní vliv si snaží udržet.  Její dny v původní podobě byly sečteny.

Kdybychom si chtěli představit, jak fungují islámské struktury, musíme je přirovnat k organizaci protestantské církve a jejích sektářských odnoží, ale 100%-ní působností na obyvatele. Demokratičtější uspořádání obou těchto církví se týká jen řízení církve a výběru  náboženských autorit.  Mysl věřících je pečlivě zkoumána a pod kontrolou vůdčí osobnosti náboženské buňky.

Ano v islámu a protestantské církvi máte mnohem méně soukromí pro své myšlenky než u katolíků, kterým stačí, když poslušně platíte desátky. Proto odluka církve od státu zničila duchovní vliv této, dříve dominantní síly. Byl to jeden z nástrojů řízení státu a hlavně k manipulaci obyvatel, vedoucí před hlavně děl a pušek první světové války.

Chtěli li bychom zadržet hrozbu války mezi světem islámu a světem židů a křesťanů, museli bychom dát čas muslimské společnosti, aby sama ze své ideologie vyloučila agresivní a xenofobní prvky. Zatím toho není schopna a jakýkoliv tlak ji zatvrdí a islámská inkvizice v nejrigidnější podobě zvítězí na staletí. Důsledná likvidace duchovních špiček povede jen k větší frustraci řadových věřících a následné vzpouře.

Instituce Islámu i křesťanství, během svého vývoje zažívá období růstu, šíření a úpadku. V porovnání s křesťanstvím je ovšem islám úspěšnější, protože lépe vyhovuje sobecké podstatě člověka. Tam, kde křesťanství nabízí lásku a bezpohlavní nanebevzetí, islám se podbízí rájem plným světských požitků. Tam, kde křesťan do své komunity bezvěrce a jinověrce vábí, islám rozděluje silou na ty, kteří přijali a ty, kteří odmítají. Takovým se život znepříjemňuje a často i bere, neboť jsou míň než pes.

Mobilizovat společnost, ve které lidé vyrůstají ve stínu nekompromisního proroka je jednoduché a bude mít proti bezbožným státům západu nekončící zástup bojovníků. Židokřesťanská kultura směřuje k nahrazení bojujícího člověka golemem a robotem a proti svatým bojovníkům nastrčí stroje. Tahle válka se nedá vyhrát bez ideologie a společnost, ve které všichni slouží zisku, jehož 90% vlastní 1% vyvolených, postrádá motivaci k umírání. Bude ji nahrazovat pocitem ohrožení a primitivní nenávistí, která bude zabíjet ty prosté a chudé na obou stranách.

Multikulturní přístup není o toleranci, ale o důslednosti a jasných postojích tam, kde vám druhá strana upírá svobodnou volbu. Paušalizováním toho, co se děje na Blízkém východě a v Africe směřujeme k nenávisti a válce.