V Čechii je už tradicí, že potměšilost a lišáctví při policejních kontrolách na zbytečných místech má za cíl vybrat peníze. trochu se to už u státní policie mění, ale nákup radarů obcemi byl jen podnikatelský záměr. Parlamentní zákaz měření obcemi potěšil, ale alternativu tam, kde je to třeba nenabídl.
Poprvé jsem se s tímto zařízením potkal před čtyřmi lety v nočních hodinách v italském horském středisku Marileva. Prázdná ulice a přechod pro chodce, kde žádný nečekal a semafor, na kterém svítila červená.
Chvillku jsme nadávali na italský šlendrián, ale ráno jsme si všimli upozornění na začátku obce na kontrolu rychlosti. Pak jsme pochopili. Semafor měl zelenou jen tehdy, když jste jeli podle předpisů. Pravda v noci by mohlo zařízení spát, ale to se jistě dá naprogramovat.
Pochopili jsme, že to je přímý a efektivní způsob, jak zajistit dodržování rychlosti. Červenou si málokdo dovolí překročit a systém je to velmi účinný. Navíc mi připadá čestný a užitečný na místě, kde je to skutečně potřeba. Na křižovatkách a přechodech v centru obcí. Náklady na pořízení těchto semaforů nemohou být o mnoho větší než za radary. Navíc k tomu nepotřebujete další administraci na pokutách a práci úředníků. Jediný, kdo by tomu mohl účině bránit je ministerstvo dopravy na komunikacích I. třídy, které většinou obcemi procházejí a na něž prosadit toto omezení bývá smeteno s argumentem o plynulosti provozu.
Portugalsko, jak jsem se mohl osobně přesvědčit je těchto zařízení plné a má je snad každá i sebemenší víska. To by se určitě dalo z evropských fondů částečně zafinancovat a pro výrobce signalizačních zařízení by to byl jistě dobrý obchod. Navíc bychom si při projíždění pod radary nepřipadali špiclovaní a perzekvovaní.
Kdyby se přecejen našli takoví, kterým červená barva na semaforu nestojí za zastavení, ať je doplněno o radar a nafotí je. Tam bych už takové zařízení uvítal a nevadilo by nikomu, kdo předpisy dodržuje.
