Když už ho nemáme, tak si pro ilustraci alespoň představíme, jak to v mozku chodí.
synapsewww.lionden.com
My co se motáme kolem IQ100, máme buď moc velké mozky :) nebo pomalé a rychle hynoucí vzruchy, které jím probíhají. Když na mozkovou kůru mozku dopadne nějaký podnět, tak se rozptýlí po jeho povrchu a hledá související synapse. Protože sousední paměťová centra nenacházejí souvislosti s událostí, vzruch rychle zaniká a stopa po něm mizí. Pokud narazí na nějakou souvislost, dobře si impuls zapamatujeme a vybavíme si ho i v budoucnosti. Že by ti inteligenti měli malé mozky, po nichž vzruchy klouzají až k protilehlé straně?
Pokud bychom použili podobnou logiku na člověka s vysokým IQ, zdá se, že jejich vzruchy zasahují celý mozek a nacházejí v paměti souvislosti námi netušené a tím si nejen událost lépe zapamatují, ale posilují jejich význam a při dalších aktivitách je poskytuje pro nalézání logických i nelogických souvislostí. Pokud by rychlost a síla vzruchů byla u všech lidí stejná, pak by menší mozek byl výhodou. Podle fyziologických údajů, velikost mozku opravdu není přímo uměrná IQ.
Když už jsme si určili příčinu lepší funkce mozku, měli bychom hledat neškodlivé látky, které posílí a upevní schopnost transmiterů. Meskalin to asi nebude i když se strefuje na správném místě. Urychlí vám myšlenkové procesy tak, že klarinetista má čas zahrát ta nejsložitější sóla. Třetí dávka už je prý smrtelná. Nic moc.
Malá knížka o velké paměti od ruského psychologa Lurii, byl spisek o člověku s eidetickou pamětí Upozornil mě na něj odkaz v jakýchsi vysokoškolských skriptech. Pojednává o člověku, který měl dokonalou paměť a nikdy nic nezapoměl. Pamatoval si totiž cokoliv v souvislosti se všemi smysly. Například písmeno A bylo tmavěmodré, mělo zvuk dvoučárkovaného C, drsné na omak a s houbovou příchutí. Vypadá to úžasně, dokonce se podobný princip používá pro zapamatování například pomocí mnemotechnických pomůcek. Ve skutečnosti taková paměť byla pro onoho člověka prokletím. Všechny číselné a písemné řady, které jeho psycholog požadoval k zapamatování, nikdy nezapomněl. Pomáhal si tím, že litery rozmisťoval po známých ulicích a pak už jen stačilo projít ulicí znovu a číst. Po nějakém čase už měl ulice plné písmen a číslic, hlavně proto, že se chvíli živil předváděním své paměti. Jak by se vám líbilo, kdyby v chaloupce, kromě babičky a vlka byla i zvířátka a Petrovští, Baba Jaga a stovky dalších postav z různých pohádek. Navíc postrádal zcela schopnost zobecňování a význam matematických vzorců mu unikal.
Pro ilustraci jeden příklad za všechny. Jak dlouhé je lano, natažené nad rovníkem metr nad zemí, když obvod rovníku je 40000 km. Pomohl si představou, která zdeformovala Zemi na krychli o straně s délkou 10000 km a lano pak přesahovalo na všech hranách krychli v součtu o 8 metrů. I když to vypadá, že náš člověk na to elegantně vyzrál, vysledek je špatně. Kdo chce vědět víc, tak si knihu přečte. Eidetická paměť nám tedy také nepomůže. Bude to spíš synergie - hledání souvislostí s dalšími podněty a vytváření asociací, které si dobře zapamatujeme. Nejen učit se, učit se, učit se, ale i trénovat paměť. Navíc okysličovat a neničit. Sportovat a myslet, aby byla naplněna kalokagathia - dědictví starověké řecké civilizace - soulad těla i ducha.
