Kolega to má jen jako rodinný příběh, ale bylo by škoda, aby byl jen soukromý.
Jedno z děcek, o které se stará, projevilo talent na krasobruslení. Kromě sportovního talentu se chlapec i dobře učí, zkrátka dělá rodině radost. Protože s kvalitním tréninkem je to složité, trénink se odehrává často v brzkých ranních hodinách nebo pozdě na večer, chlapec musí za kvalitním pilováním skoků a piruet jezdit i do hlavního města nějakých 100 km. Paní učitelka zjistila, že talentované děti s dobrým prospěchem mohou jeden den v týdnu vynechat učení.
Na to ovšem potřebují dobrozdání z pedagogicko-psychologické poradny. Přišel den, kdy hoch měl být v doprovodu svého dědečka prověřen ze způsobilosti k takové úlevě.
Moudrý pán si posadil adepta za stůl a po několika formalitách došlo na otázky, které měly napovědět, nakolik je testovaný vyzrálý a připravený.
Když se dítěte někdo zeptá na to, jak by charakterizoval co je to štěstí a smutek, asi by jste očekávali že na příkladu, osobním zážitku nebo potřebě doloží, co mu takový pojem přinese. Že štěstí pocítí, dostane li nějaký dárek, že bude smutný, když se mu něco nepodaří.
Náš adept na otázku co je to štěstí a smutek odpověděl suše: No přece emoce!
Panu psychologovi i dědovi spadla čelist. Že dobrozdání asi dostal je zřejmé. Co se v ordinaci dělo dál, není důležité.
Další dějství příběhu nastalo doma, kdy se děda pochlubil, jakého že chytrého vnuka máme.
Emile pojď sem, to je úžasné, prosím tě, jak jsi na to přišel?
Klučina ukázal na lednici, na které byl připíchnut leták jedné nejmenované velké telekomunikační firmy, na kterém se dvanáctkrát opakoval stejný sveřepý výraz Chucka Norrise, pod portréty pojmenovaný - vztek, štěstí, smutek, radost….
Leták byl nadepsán: Emoce Chucka Norrise
