Slunečné ráno v chaloupce poblíž lesa s výhledem do krajiny bylo jako vystřižené z románu. Plechová střecha, do které se opíralo slunce, vydávala při roztahování praskavé zvuky.
Pro děti to byl skřítek, který se probouzel a večer usínal.
Byly jí dva roky a ještě nemluvila souvisle, svoje přání vyjadřovala gesty a doteky. Z lenošení v posteli mne vytáhla nekompromisně za ruku na verandu a s touhou poznávat svět mně nutila obejít bosky domek kolem dokola.
Pro dítě dobrodružná výprava, pro mě možnost pozorovat, jak jsem kdysi i já vnímal svět. Prostředí venkova nabídlo pohled na pasoucí se kravky, kterým se pod nohama v neposečené trávě prodírala kachna s mláďaty k nedalekému rybníčku, kde ve stínu stromů trávili celý horký den, aby se večer stejnou cestou vrátily do statku pod námi.
Než jsme vyrazili do terénu, objevil se na chvilku velký sousedův pes, obhlížející a značkující rajón, do kterého zahrnul i „naši“ chaloupku, většinu roku neobydlenou. Nebyl útočný, ale strach dítěte z neznámého tvora byl doprovázen i mým, z jeho nepředvídaných reakcí. Když odběhl, vydali jsme se na cestu.
U jehličnatého keře, zakrývajícího částečně vchod od severu, jsme chvíli pozorovali šneky a u kořenů proběhla myš. Po kamenném chodníčku jsme se přehoupli k zadní straně domu, ohřáté od slunce. Hned na kraji stěnu zdobily dveře do suchého záchodu, na nichž si bzučící mouchy čistily křídla. Velmi poutavé pro malého prcka.
Jižní strana domu byla porostlá vinou révou a malé kuličky ještě chladných hroznů už se daly ochutnat. To jsme také hned vyzkoušeli. Tuto stranu střežili sršni, uhnízdění pod střechou. Chránili víno před vosami a jiným hmyzem. Zatím jen bzučeli kolem hnízda, ale později se vydávali na dlouhé výpravy za potravou.
Na jihozápadním rohu byl úzký průlez mezi plechovou boudou na nářadí a domem. Réva tam u verandy byla hustší a víno zrálo později . Pod ní se v keřích cesmíny s bodlinatými listy skrývaly zapomenuté nebo zapadlé předměty a míčky z dětských her. Pak jsme zase po schodech vylezli na dřevěná prkna verandy a z nadhledu koukali, jak slunce rozehřívá louku před námi a prosvěcuje obzor, tvořený nízkým hřbetem s rozhlednou.
Důležitý okamžik v životě dcery skončil a její pozornost zaujaly dětské knížky uvnitř chaty. Zapsal jsem tento okamžik nezapomenutelně do paměti, protože mi přinesl kousek ze společného prožitku dítěte a dospělého, otce a dcery, který si ona možná nepamatuje, ale já si ho stále připomínám, jako jednu z nejkrásnějších chvil mého života.
