Budování matrixu

Budování matrixu probíhá v několika fázích. Výsledkem je informační pole, ve kterém se lidé pohybují, které si většina neuvědomuje a z něhož exponovaní a prozíraví občané nemohou vystoupit bez následků.

0. Výběr odmítaného a nepřijímaného cíle, názoru nebo zájmu vlivnou skupinou 

1. Určení nepřítele. Osob, skupin, myšlenkových proudů, témat, názorů

2. Vytlačení nezávislých zdrojů informací a ovládnutí mediálního prostoru.

3. Vyvolání zájmu, obav, strachu nebo zpochybnění tradičních dogmat

4. Potvrzení relativizujících nebo lživých faktů kulturními, politickými a vládními autoritami.

5. Zesměšňování, bagatelizace a potírání opozičních názorů i pravdivých faktů

6. Ostrakizace, dehonestace, pronásledování a kriminalizace osob s odlišnými postoji.

7. Ovládnutí občanského prostoru nebo válka proti určenému nepříteli.

Nejsilnější zbraň je ovládnutí mysli. Jakékoliv složitější společenské uspořádání vyžaduje hierarchickou pyramidální strukturu řízení. Aby se tato stavba udržela stabilní, musí ji podporovat metody manipulace od hrubého násilí, až po řízení mysli prostřednictvím pozitivní motivace. Řídicí systém postupem času pochopil a naučil se, že nejefektivnějším způsobem toho dosáhne za nabídku iluze podílu na moci a vyprodukovaném bohatství. Pud sebezáchovy a přirozené sobectví je spojencem v této hře o peníze, skrze ně toto zotročování probíhá dobrovolnou ztrátou osobního soukromí a svobodné vůle.

Na pozadí války korporací probíhá proces rozpadu a zániku národních států. Obrana malých států proti nasunování nového informačního pole je chabá, protože na to nejsou připraveny. Na rozdíl od velkých mocenských celků typu VB, USA a Rusko, které se transformovaly z feudálního systému do imperiálního, nemají státnost založenou na národním principu. Mohou své obyvatelstvo účinněji korumpovat podílem na přisvojování zahraničních zisků. Menší státy jsou považovány za sféry vlivu a svého druhu kolonie, ovládané matrixem, předstírajícím, že jsou tyto státy podílníky na společném bohatství. 

Je to boj o zdroje. Zdrojem jsou myšleny nejen suroviny, potraviny, voda, ale především lidé, kteří vytvářejí hodnoty, o něž se bojuje. Jako byli nevolníci pro feudály součástí zboží, jak nazývali svá léna, tak jsou dnes občané součástí státních útvarů, jejichž soudržnost a státnost byla postavena na národním principu, který byl použit pro indoktrinaci a zároveň ochraně zájmů jeho elit.

Imaginární svoboda, po které spokojená část obyvatelstva volá nebo si myslí si že v ní žije, je otrocký vztah k nositeli moci. Je skrytý za placením daní, iluzí požívání lidských práv. Paradox tohoto principu je v tom, že se míra zotročení zvyšuje a pocit svobody narůstá. Institucionalizované bezpráví jako bylo nevolnictví, nebo omezené volební právo, vystřídal elektronický dohled, ovlivňování či manipulace myšlení.

Pokus Katalánska o odtržení je pokus omezit převod financí na skupinu, která je vytváří. Útěk velkých finančních a průmyslových subjektů je nástrojem centrální vlády k oslabení protivníka. Důkazem, že jde o nesystémový proces je, že Evropská unie, jejímž zájmem je Evropa malých regionů, tuto rebelii nepodporuje.

Stačí si do tohoto schématu dosadit libovolné události v různých konfliktních částech světa a zjistíme, že jsme sami obětí podobných intrik, aniž si to sami uvědomujeme.

Často je podobný postup použit ve státech, které nejsou ještě ve sféře vlivu některých mocností ovládaných nadnárodních kapitálem.

Snaha o udržení Turecka v podřízeném spojenectví se státní elitou USA je toho příkladem. Posilování tureckého hospodářství, zvyšování počtu obyvatel a geopolitické změny, posílily Erdoganovy ambice hrát významnější roli v regionálním měřítku. Desetiletí trvající vazby na USA postupně degradovaly ve prospěch národovecky přemalovaného sunitského islámu. Pronikání güenovského hnutí bylo pokusem zastavit tento proces a nahradit ho ideologicky podobnou, ale USA a západu přátelštější formou. Když to nevyšlo, posledním zoufalým  byl pokus o puč.

Dnes se to nazývá hybridní války. Zařadit do nich můžeme různé majdany, arabská jara, sametové revoluce, hnutí za sebeurčení. Všechno co lidé považují za důležité, může být zneužito k cílům cizím těmto zájmům.

Nejhorší pro obyvatelstvo je situace, kdy si cílovou zemi chtějí přisvojit dvě nepřátelské skupiny. Zájmy i prostředky mají stejné, vítězí ta, která je ochotna jít až do krajnosti ozbrojeným bojem. Pak na to doplácí civilní obyvatelstvo.

Dokonalým příkladem boje dvou doktrín, je situace na Ukrajině. Tady to došlo až k poslední fázi boje o informační pole - válečným akcím. Děkujme osudu, že se v naší zemi tyto procesy odbývají bez obětí.