Dva dny se datle vykládaly z lodí a u této práce se Darím těšil ze společnosti námořníků. Byli to sice lidé hrubého zrna, ale bezelstní a upřímní. Při práci i při večerním odpočinku se rádi zasmáli a jak už to bývá u lidí sdílejících stejný úděl, rozdělili se o práci i o jídlo. Všechny datle z lodí byly soustředěny do prodejního skladu, aby byly prodány velkoodběratelům.
Tržiště se nepodobalo těm africkým. Kolem hromad papírových beden roztříděných podle velikosti, čistoty a chuti prošli nákupčí do skleněných kukaní pronajatých jednotlivými dovozci. Vzorky vystavené v barevných mísách ochutnávali a vyplivovali. Darím na to hleděl s údivem. Větší obchody ho dosud míjely a jeho touha po rozhovorech nebyla naplněna.
Před desátou dopoledne se shromáždili nákupčí na prostranství uprostřed skladiště, kde měla začít dražba. Dražebník vyvolával položky a vyvolávací ceny a obchodníci zvedali ruce. Odklepnutí konečné ceny za jednotlivé sorty se odehrávalo mlčky a bez emocí. Darímovi se stýskalo po ruchu a handrkování obvyklém na tržištích Maghrebu. Po hodině nudného obchodování nastala půlhodinová přestávka.
Stolek dražebníka zel prázdnotou. Prodávající i nakupující, kteří si neodběhli, čekali na prodej nejlepších druhů datlí. Darím to chvíli pozoroval a protože nebyl závislý na dovozcích i nákupčích, stoupl si v nestřeženém okamžiku za dražební stolek, uchopil paličku, udeřil s ní do stolku a zahájil svou řeč.
"Tisíce let je to stejné. Dovezete někam zboží a mnohonásobně ho přeceníte. Pěkně oblečení a dobře živení, nestaráte se, o ty, kteří vám datle poskytli."
Nákupčí zaujalo podivné prohlášení muže v tradičním marockém oděvu s brašnou přes rameno a zpozorněli.
"Vzpomínám na své bratry a sestry z rodného kraje, jak jim úroda umožňuje přežít ze dne na den. Radují se ve své nevědomosti, neboť netuší, že každým třetím úderem vám tohle kladívko vydělá na datlích z mé domoviny pětinásobek ceny, kterou dostali pěstitelé. Hordy obchodníků a zpracovatelů, kteří tu hezky žijí z obchodů s produkty černého kontinentu, se nestydí za systém, který předpokládá takový zisk."
Z hloučku obchodníků se ozvaly výkřiky nesouhlasu, které jeden z nich zformuloval směrem k Darímovi. "Ceny datlí nestanovujeme my, ale trh. Na tomto kontinentě je cena datlí takováto a není naším úkolem starat se o podmínky, v jakých byly vyrobeny a poprvé prodány."
"To znamená, že svoji vinu nese jeden každý z vás. Přijali jste bez studu princip, ve kterém proměňujte práci na bezcennou komoditu a adorujete obchod bez ohledu na svět potácející se na okraji chudoby. Svět obchodu, do kterého jste mi nechali nahlédnout, všechny nutí, aby zavírali obě oči před utrpením jiných a starali se jen o své plné břicho a nacpanou peněženku."
To už jeho paže z obou stran svírala přístavní ochranka a s razancí obvyklou u těchto vykonavatelů ho táhla od stolku směrem k východu ze skladiště a následně za bránu přístavu. Darím se bez odporu a s úsměvem nechal vyvést směrem k městu, protože věděl, že ho čeká další etapa putování, na které se tolik připravoval a těšil. Tentokrát po španělské půdě.
