Rodičem v době Covidu-19

Otec, matka, dítě. Rodina, která v časech korokrize dlí pod jednou střechou a výjimečné situace využívá ke čtení, sledování filmů, dohánění restů a k vyučování. 

Ponorková nemoc a obezita přijdou teprve s druhou vlnou, nicméně rodiny fungující a spořádané mě v tomto pojednání nezajímají. Zaměřím se na tu druhou půlku – rodiny rozpadlé a děti na půl cesty.

V době krize není čas na salónní kudrlinky, proto nechť hned přestane číst každý, kdo by si na těchto místech přál komentář plný politické korektnosti. Je třeba nazývat věci pravým jménem, protože slova mají odjakživa unikátní význam. Do naší Koroporadny chodí stovky mailů denně a většinou se jako červená Ariadnina nit táhnou dva druhy dotazů. První kladou vystresované matky, jež píšou: Platí stále dohody a soudní rozhodnutí o styku dětí s otcem? A střídavá péče? Mám dítě poslat k otci i v době karantény? Co když se otec bude laxně starat? Vždyť jeho úroveň hygieny nikdy nebyla na té mojí! Co když nebude respektovat zákaz vycházení nebo dítěti správně nenasadí roušku? Jinými slovy, matky u nás hledají oporu pro omezení styku otce.

Nejsem jen advokát, jsem i matka a pro jejich obavu mám plné pochopení, ba dokonce a zcela výjimečně i posvěcení, pokud jsou otec či dítě nemocní či ve zdravotní karanténě. V ostatních případech doporučuji matkám hluboký nádech a potom jednoduchý tříbodový test: Má dítě svého otce rádo? Stýkali se v posledním období? Má otec zájem dítě si převzít? Zní-li odpověď na všechny tři otázky ANO, pak nechť matka zkusí zvládnout svůj strach a tatínkovi dítě předá. Je přitom jedno, zda bydlí v jedné vsi či v jednom městě, v jednom kraji či v jedné zemi. Nouzový stav nevylučuje cesty rodičů k dětem, a protože bude ještě pár týdnů trvat, měla by každá matka myslet i na své duševní zdraví a na chvíli si od dítěte třeba i odpočinout.

Strach mívá obvykle vykulené oči a matky v panice příliš neuvažují. Marně jim vysvětluje celý náš Korotým, že dítě má právo na oba rodiče a každý z nich má právo děťátko vychovávat po svém, tedy i zavést rozdílnou úroveň pravidel a osobní hygieny. Jenomže jako když hrachem vrháš po zdech. Pak tedy, milé strachem zešílené matky, neblbněte a otcům vyjděte vstříc v jiné komunikaci. V častém kontaktu po telefonu, přes Skype, WhatsUpp či pomocí dalších komunikačních technologií. Oslaďte život člověku, který je pro vaše dítě po vás nejbližší. Vždyť když umřete na čínskou chřipku, bude se právě on starat o ně do jeho dospělosti. Natočte s dítětem videozdravici, pošlete otci zprávy, jak se děťátku žije. Když může televize učit dítě, mohl by to podobně zvládnout i muž, kterého jste dítěti za otce na rozdíl od učitele vybraly samy.

Pro tatínky, co chtějí k soudu

Zhrzené tatínky zase drtí jiná bolest, z pohledu práv rodičů naprosto pochopitelná. Chtějí si stěžovat u soudu či u sociálních pracovníků, podávat trestní oznámení a vynucovat si soudní rozhodnutí. Zajisté i době korokrize platí rodičovská práva i procesní předpisy a my advokáti teď máme méně práce, proto zaslepený otec dříve či později najde advokáta, který mu dokáže trestní oznámení, návrh na výkon rozhodnutí či oznámení na sociálku poslat. Jenomže otázkou je, kam se chcete, milí otcové, tvrdým vynucováním práva dostat. Spolupráci matky si nejspíš nevysoudíte, minimálně ne v nejbližším časovém horizontu. Sociálka možná pošle matce výzvu, jenomže jak přinutit matku ochromenou strachem? Skutečně ji chcete vidět za mřížemi? Vždyť ji tam uvidí i vaše dítě!

Pokud je zuřivý tatínek schopen dohlédnout do budoucnosti, druhému pohlaví je určen jiný tříbodový test: Má vás dítě ráno? Měli jste s ním donedávna kontakt? Dokážete matce říct aspoň dvě tři hezká slova? Tatínek s odpovědí třikrát ANO by se měl zhluboka nadechnout a pochopit, že dítě na svého otce měsíce určitě nezapomene. Nechť si otec vzpomene na ta tři přívětivá slova a s jejich použitím matku požádá o pravidelný telefonický či ještě lépe obrazový kontakt s dítětem. Koneckonců i batoletem na klíně se dá skypovat, posílat fotky, dopisy, dárečky a další formy, jimiž se kontakt na dálku po celá staletí udržuje. Naši předkové z válečných dob by mohli vyprávět.

Milí rodičové, ještě máte nějaký dotaz? Napište nám na [e-mail]. Ještě předtím doma najděte tichý kout, třeba toaletní, a v něm promyslete následující nevyhnutelnost: jednou, věřte mi, karanténa skončí. Pak všechny ty dny a měsíce bez kontaktu doženete. Dítě, co dřív rodiče znalo, na vás nezapomene. Otce a matku má každé dítě a oba v životě nejvíce potřebuje. Třeba i proto, že jak spolu ti dva umí komunikovat, odkouká a po zbytek života bude činit samo. Myslí ti zabejčení vůbec někdy na to?

Psáno pro Lidové noviny