Tora, Islám a Nový zákon (1): Diskriminace nežidů v dnešním Izraeli

Ptáte se a právem na vztahy mezi semity na blízkém východě a pokládáte zajímavé otázky, například o Peršanech. Slovník: Žid: (Hebrejsky Yehudi)příslušník semitského etnika, které hebrejsky se píše Ivri עברי a má stejná písmenka jako: Arab: hebrejsky se píše aravi ערבי , rozdíl mezi psaním je v přehození prostředních dvou písmen v názvu.  Oba jsou potomci Amraháma (Ibrahíma). Židé jsou potomci jeho syna Ycchaka (Izaaka) a jeho vnuka  Yaakova (Jakuba) a arabové jsou potomci syna Ismaíla. Proto o sobě říkají, že jsou bratranci. Drůz: Arabské etnikum drůzského náboženství. Kromě drůzů nikdo neví co to je. Drůzové jsou loajální k Izraeli a slouží v armádě. Beduín: Arabské etnikum, kočovník, muslim. Staví si nezákonné a nepovolené usedlosti v poušti. Z toho plynou jejich problémy s úřady. Jsou loajální k Izraeli a slouží v armádě. Jordánci jsou beduíni. Koptové: Původní Egypťané z doby před pěti tisíci lety, dnes křesťané.   Čerkesové (Çerkeş): Osmané. Pozůstatky Turecké nadvlády nad oblastí. (Nejsou to ruští Čerkesové).

Židé tvrdí, že arabové v Izraeli nejsou diskriminováni. Naopak tvrdí, že arabové mají více práv než židé. Arabové a to jak křesťané, tak muslimové tvrdí opak. Pravda je asi někde uprostřed, jako vždy. Je třeba si uvědomit, že v Izraeli žijí ještě jiné menšiny, o kterých si budeme povídat a to drůzové, čerkesové a beduíni. Tady bych se zastavil a napsal, že Izrael je z hlediska více národnostního státu jedna z nejpokrokovějších zemí světa a směle se může měřit s USA. 

Teď musím napsat něco o sobě, proto abyste pochopili, co píšu, a o čem píšu. Vždy jsem měl své vlastní názory a prosazoval je a říkal je naplno. V počátku osmdesátých let, coby gymnazista jsem začal navštěvovat americké velvyslanectví a studovat americkou kulturu. To se projevilo mými výroky o tom, že komunisté jsou stejní jako nacisté a tím, že jsem veřejně promluvil proti rozmístění ruských raket u nás. To mě stálo v 84 studium medicíny. Navíc, jsem tehdy začal chápat problémy s rasismem v USA, problém černochů a jiných menšin včetně homosexuálů. Tehdy jsem také řekl, že budu považovat za vítězství svobody na světě okamžik, kdy bude prezidentkou USA černá žena (ne černoška). Proto mám ohromnou radost z vítězství Baracka Obamy a teď je na něm, aby dokázal, že úspěšný prezident USA nemusí být bílé barvy pleti. Bude li úspěšný, bude to znamenat ohromný civilizační skok, provázený změnou myšlení nejen v USA. Přiznám se, že i já jsem z něho mírně nervózní. 

Dovolte mi kritiku Evropy a neberte to osobně. Evropa je z mého pohledu velmi multikultně rasistická, a vztah Čechů k Romům není v pořádku a je třeba, aby obě strany změnili přístup. Jak? O tom někdy v budoucnu. Jistě to není snadné, ale je to jistě možné. Když to jde jinde proč ne v Česku. Nesouhlasíte se mnou? Myslíte si, že jste multikultní? OK. Představte si, že máte doma osmnáctiletou dceru, překrásnou brunetku. Jednoho dne vám oznámí, že se zamilovala, čeká dítě a chce se vdávat. 

Hádejte, kdo přijde na večeři a vyberte si:

1. Ve dveřích se objeví se stejně starým Pepou ze školy.
2. Ve dveřích se objeví s chlapcem, se kterým vystoupila z mercedesu, chlapec je velmi, ale velmi opálený podává vám ruku a povídá „Ja su Dežo“ a je vám jasné, že patři do bohaté rodiny ze severu (jsou takové). 
3. Ve dveřích před vámi stojí smějící se inženýr, na jeho černočerném obličeji s rozplácnutím nosem vyniká především řada bílých zubů a říká „já jsem Mireček, a s Janičkou na věky zalezeme do deky“. Dcera hrdě dodá, že jeho otec je král (a on opravdu je, aby to bylo snazší).
4. Ve dveřích vidíte chlapíka o hlavu menšího než vaše dcera, se kterým vystoupila z mercedesu, natahuje k vám ruku a říká „Li Si Cin“. Vše dcera hrdě dodává, že má na severu továrnu na originální adidasky.

Teď se ukaž multikulte. Kterého byste si vybrali? :-)

Američané za posledních 50 let, udělali ohromný, krok kupředu. Je to krásně vidět v muzeu ML Kinga v Atlantě, od otroctví a lovu na černochy, dospěli k prvnímu černému prezidentu. Patří jim všechna čest a je třeba se od nich učit.

Z tohoto pohledu, je v Izraeli velmi málo projevů rasismu, národnostních a náboženských třenic, izraelci (jak muslimové, tak židé) vědí o problému a snaží se ho řešit. Každou středu je v izraelském radiožurnálu, v hlavním vysílacím čase, pořad, ve kterém, židovští a muslimští odborníci rozebírají problémy ve společnosti. V případě potřeby se přidávají odborníci i z jiných náboženství a tak na jedné vlně diskutuje významný izraelský rabín, s hlavním Imamem (muslimové) a představitelem drůzů.  Později si povíme ovícenárodnostních městech.

Izraelský zákoník je tvrdý, ale spravedlivý a platí pro všechny. Je zčásti postavený na anglickém právu (od doby anglického mandátu) a z části na Toře (vysvětlím později). Z hlediska náboženských zákonů se každý rodí, žije a umírá podle toho, jak jeho víra předepisuje. To je velký problém, protože Izrael není ateistická země, jako země Evropy nebo USA. Izrael nemá ústavu, také z důvodu, že se na ní nedohodli věřící a ateisté a tudíž nemá 2/3 v parlamentu. Izrael má od svého založení základní zákon, který je její obdobou a nejvyšší soud soudí podle něj anebo podle mezinárodních zákonů. Má to své výhody i nevýhody. 

Naposledy se pravicoví židovští poslanci parlamentu pokusili zakázat (dle mého osobního názoru) fašistickou muslimskou stranu Balat, jejíž bývalý předseda byl podle důkazů předložených Mosadem Íránský špión, který za peníze vynášel informace z parlamentu libanonskému Hisballahu v době války s Libanonem. Měl být souzen, ale utekl do Kataru. Věc se dostala k nejvyššímu soudu, který rozhodl že: 1. Stranu Balat nelze zakázat, protože by tím bylo odňato volební právo několika stům tisíců arabských občanů a strana Balat nevyjadřuje veřejně myšlenky, které se dají podle mezinárodního zákona ohodnotit jako fašistické (takže já si mohu myslet, co chci). Nejvyšší soud navíc řekl:“ volební právo je jedno z nejdůležitějších práv občanů a musel by být velmi pádný důvod k zákazu strany“. 2. Bývalý poslanec Azmi Bašara, který utekl do zahraničí, se nemůže bránit u soudu, tedy ho nelze odsoudit, a tedy podle zákona je nevinen :-). Z tohoto důvodu má právo on i jeho rodina na pobírání poslaneckých výhod až do konce života. Můžete si domyslet, že pravicoví židovští poslanci (a nejen oni) mohou puknout vzteky, když Azmi Bašara dostává do Kataru doživotní izraelskou poslaneckou rentu. 

Jiný příklad je bývalý prezident Izraele Kacav. Musel odstoupit, kvůli obvinění ze znásilnění (což byl nejen podle mého názoru nesmysl a Kacav se stal obětí hry policie a prokuratury, které chtěly dokázat, že mohou odsoudit i prezidenta). Věc se dostala k soudu, celé obvinění k ostudě policie a prokuratury spadlo jako domeček z karet, žaloba byla vrácena. V této chvíli se jedná o tom, bude li vůbec podána žaloba. Všichni novináři se už stačili Kacavovi omluvit. Nejvyšší soud rozhodl, že dokud nebude Kacav odsouzen, nelze mu odejmout prezidentské výhody ve výši přibližně milionu šekelů ročně a to přesto, že existuje žaloba. To proto, že před izraelským zákonem jsou si všichni rovni i židé i arabové i bezdomovci i prezidenti.

Příště si povíme o tom, že Izrael je židovská, náboženská ale přesto demokratická republika.