Už dávno jsem se naučil, neřešit to, co mi nepřísluší. Já se zabývám medicínou, to mi jde skvěle a to je to co dělám a čím se živím.
V izraelské společnosti, která je velmi tvrdá v mezilidských vztazích, jsem se dostal do pozice člověka, kterého si hodně lidí dalo jako přesnídávku, jen osolit… A tak jsem se zeptal svého bývalého bosse, který je dnes bossem v NJ Hospital, co s tím. Dal mi tehdy telefon na jeho právníka, který je vynikající, a který pro mě pracuje. Nájmy, koupě, prodeje, smlouvy dohody s úřady. Je to jeho věc, za to ho platím, když něco zkazí, od toho má pojištění. To samé auditor (účetní). Nevím kde je daňový úřad. Já léčím je i jejich rodiny a vše je v pohodě.
Každý, musí dělat to, co umí a neplést se do věcí, kterým nerozumí i kdyby měl tisíc dobrých vůlí. V tom je problém amatérismu hodně lidí v Česku, daný postkomunistickou mentalitou. Za komunismu, totiž byla taková svépomoc, každý dělal všechno a to co dělal, dělal rád a většinou špatně. Dodnes mi zní název auta „Škoda Dodo“. To bylo tak, že jste si koupili na pořadník a s úplatky auto Škoda a Dodělali Doma.
A tak to bylo se vším. Republika byla plná všeumělů, se „zlatýma českýma ručičkama“ kteří dělali všechno a nic, plná melouchářů, kteří nedělali nic a všechno a všichni společně to dělali nic moc. Namísto toho, aby byl jeden odborník a ten dělal to co má ale výborně a odborně a bral za to příslušnou odměnu. Tehdy brát skutečnou odměnu za kvalitní práci bylo špatné, když ne rovnou zločin.
To se také nevyplatilo Miloši Zemanovi, když dělali arbitráž na TV NOVA. Když jsem viděl, jak to zpackali, tak jsem zaplakal. NOVA měla nejprve zůstat Česku, a bylo nutné udělat pro to nemožné, a najmout nejlepší firmu na světě, jedno za jaké peníze, ale vyhrát ten spor. (Tady šlo o spor.) Následně bylo nutné udělat maximum pro to, aby poslali pana Železného tam, kam patří, samozřejmě za předpokladu, že skutečně udělal nepravosti. Reparát složil Miloš Zeman v případě Lidového domu. Na prvním místě je patriotism. Spolu s tím jde to, že je třeba ukázat, že nejsme národ frajerů, kteří každému obejdovi platí, co si řekne. To by následně snížilo počet žalob, kterými se musíme zabývat. Navíc, slovo arbitráž mě zvedá ze židle. Je třeba říci: V Česku není arbitráž, my máme nezávislé soudy, když po nás něco chcete, obraťte se k soudu. Česku je třeba se stát silným a obávaným soupeřem, co se všech těchto sporů týká. A od toho jsou páni právníci. Musíme si je hýčkat, posílat je na stáže do nejlepších světových firem a následně jim dát podmínky k tomu, aby se vrátili a pracovali pro tuto zemi.
Psst – pošeptám vám do ouška, že to takhle dělají všude na světě, ale nikomu to neříkejte. Právník musí být jazyka hladkého a kluzkého jak led a ostrého jak břitva.
Á propos Pan Čunek. To je jednoduché řešení. Pana Kalouska mít nemusím, ale v tomto stojím za ním jak skála. Pokud se jeho břitkým právníkům nepodaří z toho vyklouznout, nechal bych to pana Čunka osobně zaplatit ze sociálních dávek. On je umí zúročit skvěle, v tom je profesionál.
