Izraelské zdravotnictví-Soulad veřejného a soukromého 1. Historie

Slíbil jsem příteli, že přes absolutní nedostatek času napíši něco o izraelském zdravotním systému. Proto se prozatím nebudu zabývat podrobnostmi. Zde jsou fakta a skutečnosti.

Základem zdravotního systému jsou už asi 150 let pojišťovny a je třeba zdůraznit toto slovo, protože většina obyvatel postkomunistických zemí nerozumí podstatě systému a proto si nejdříve vysvětlíme základní pojmy:

POJIŠŤOVNY JSOU, PROTOŽE NIKDO Z NÁS kromě několika tisícovek velmi bohatých lidí světa, a to je třeba velmi zdůraznit, nemá dostatek peněz na zdravotní ošetření ve zvláštních případech. Pokud si někdo myslí, že s majetkem několika málo milionů dolarů, je za vodou, hluboce se mýlí. Mohu mu snadno spočítat, že pokud by si měl platit jen „pouhou“ ledvinovou nedostatečnost s následnou dialýzou a ledvinovou transplantací velmi brzy přijde na mizinu a nedostatek volných peněz bude mít vliv na kvalitu i délku jeho života.

Pamatujte „pro své okolí“: - zdravý a schopný jste bohatství, nemocný jste přítěží.

Proto si lidé zpočátku spontánně vytvářeli (úrazové) pokladny, aby mohli lékaři zaplatit za léčbu. Zde je význam na názvu pokladna skutečný, byly to skřínky s penězi, do kterých si všichni střádali, aby v případě neštěstí byly peníze na doktora pro ty, kteří to potřebovali. Z těchto pokladniček vznikly postupně pojišťovny. Rakouská monarchie a Československo byly pokrokové státy s významným přínosem celosvětovému zdravotnímu pojištění. Jejich, dnes zastaralý, systém je Obamou reformován v USA.

30 – 50tá léta byla vyznačena takzvaným idealistickým přístupem k pojištění, kdy lidé byli přesvědčeni o možnosti pokrýt celkové zdravotní (i sociální) zabezpečení z pojištění. Toto samozřejmě nebylo možné ani tehdy, a není to možné ani dnes a šok přišel v sedmdesátých letech, se skokovým rozvojem v úrovni zdravotní péče a v osmdesátých a devadesátých létech byla většina států nucena měnit zdravotní systémy.

Začal být kladen důraz na všeobecné pojištění a bezplatná dostupnost základní péče s tím, že nadstandardní péče je placená. Otázkou a sporem vždyzůstane pojem základní péče.

To bylo důsledkem rozpoznání, že není na světě stát, který si může dovolit poskytnout bezplatnou péči na vysoké úrovni, protože by vlastně všechen národní důchod šel na zdravotnictví a ještě by to nestačilo.

Naše dnešní možnosti léčit a ošetřovat jsou nesmírně široké. Pro laika nepředstavitelně široké. Zdravotní a zároveň etický problém dnes je kdy přestat léčit a kdy jen prodlužujeme utrpení. Naše síly se zaměřují na to jaký cíl a jaké prostředky vybrat, aby za daných možností byl co největší prospěch (délka a kvalita života) pro nás jako celek, tedy pro společnost.

Důsledkem je, že teoreticky by bylo vhodné udělat každému občanu ve věku nad 40 let kolonoskopii, jednou za deset let. Spočtěme, co by se stalo, kdybyste chtěli tuto teorii uskutečnit v hypotetickém státě Černé republice. Jedna kolonoskopie s léky, prací lékaře sestry, opotřebováním přístrojů, dopravou pacientů a jednodenní neschopnosti může přijít hrubým odhadem na 5000 peněz. V ČR je asi 5 milionů lidí po čtyřicítce takže byste museli udělat 500 000 kolonoskopií ročně. To jsou 2.5 mld. peněz ročně jen na kolonoskopii. Kde jsou mamografie, CT, operace, katetrizace… a tisíce dalších položek včetně léků. Do roka a do dne byste jako stát zbankrotovali.

Zde je místo na kruté životní fakty.

1.      Nemáme dost peněz na to, abychom poskytli nejlepší péči všem, kdo ji potřebují. Proto jsou mezinárodní výzkumy finanční výhodnosti ošetření, které počítají s péčí tak, aby bylo co nejvíce lidí zachráněno a zároveň, abychom to vůbec mohli zaplatit.

2.      Tato věta říká, že pacienti dostanou horší péči proto, aby ji vůbec mohli dostat.

3.      Tato věta říká, že stát může poskytnout jen operaci s otevřením břicha. Pokud si přejete endoskopickou operaci, budete si muset připlatit. Neomdlévejte i to už je vyřešeno. Viz dále.

4.      Tyto věty říkají, že ti kteří jsou nevyléčitelně nemocní, nedostanou péči a zemřou dříve proto, aby jiní mohli žít.

Například Herceptin - rok léčby stojí 100 000 USD (~2.5 mil CZK). Je známo, komu pomáhá a komu ne. Jsou ženy, které ho dostanou a které ne. Pokud ho stát poskytuje těm ženám, které na něj nemají nárok, znamená to, jiný člověk nedostane léčbu, protože na ni nebudou peníze. Nemusí to být zrovna na nádor, může to být infarkt, mozková příhoda, protože nejsou peníze na srdeční, nebo mozkovou katetrizaci. Tedy - ukažte na toho, koho neléčit, proto aby jste vy dostali to na co nemáte nárok O Tom koho léčit, rozhoduje příslušná odborná komise na základě předchozích výzkumů.

Správný argument je, že i mezi ženami „nevhodnými“ je možná procento těch, které se vyléčí. Zde vás odkazuji na bod 2. Velmi lituji, ale 2…

5.      Je třeba pochopit, že pokud máme milion, nemůžeme rozdělit dva.

6.      Špatná zpráva je, že je mnohem více problémů a toto je špička špičky ledovce.

7.      Dobrá zpráva je, že většina problémů už je kvalitně vyřešena a v některých případech se daří poskytnout léčbu i těm, pro které by jinak byla nedostupná.

Teď si vysvětlíme pokladničky a pojišťovny.

1.      Zdravotní péče NENÍ ZDARMA A ZAPAMATUJTE SI TO KONEČNĚ.

To je komunistická lež jako věž.

2.      Zdravotní péče je pro VÁS bezplatná to neznamená, že za ni někdo neplatí. Buď za ni někdo zaplatí penězi, nebo zaplatíte vy vašim zdravím!

3.      Ten Někdo je pojišťovna = všichni občané si skládají korunku ke korunce aby, když bude zle a bude  potřeba, dostali oni anebo jejich drazí ošetření a léky.

4.      Za tím účelem se shromaždují v podnicích, které s těmi penězi musí pozorně hospodařit jak možno nejlépe, aby se co nejvíce ušetřilo a aby co nejvíce pro všechny. Tyto podniky se nazývají pojišťovny, a protože vám vyplácejí pojistku v době nemoci, nazývají se nemocenské pojišťovny.

5.      Protože je tento druh pojištění povinný a protože ve všech zemích na něj přispívá zaměstnavatel anebo stát, je zakázáno, aby patřily nějakému strejdovi Chrenkovi, který by ty vaše, těžce vydělané a uspořené peníze rozfofroval. Na místo toho, abyste je použili na Vaši zdravotní péči. Argument, že to je pro to, aby se lépe s penězi hospodařilo neobstojí, protože současné moderní pojiš ťovací systémy tento problém řeší a jsou li vhodné pro rozvinuté kapitalistické země, jsou vhodné i pro Česko.

6.      Pokud by bylo pojištění nepovinné tak jako v USA, budu první, kdo si takovou pojišťovnu vybuduje. Ale to také znamená, že mnoho z Vás umře, protože nebude mít pojištění a tím pádem nedostane péči. Tak to bylo ještě před dvaceti lety i v Izraeli, kdy byl podle statistik až jeden milion nepojištěných obyvatel, většinou těch nejchudších a těch nejbohatších. Napříč národnostním spektrem. A do dnes tomu tak je v USA.

JÁDRO VĚCI JE POVINNÉ A NEPOVINNÉ POJIŠTĚNÍ.

7.      Dnes mizí nepovinné pojištění ze světa. Pro mě bohužel. Pro Vás bohudík.

8.      Je záhodno, aby nemocenské pojišťovny někomu patřili a aby na ně dohlížel parlament. Je možné, aby byla pojišťovna železničářů, horníků, vojáků, vnitráků, odborů a ne mnoho dalších. Je určitý počet pacientů, pod který pojišťovna není schopna poskytovat péči.

TO JE TO SLOVO POJIŠŤOVNA MUSÍ POSKYTOVAT A NE JEN PROPLÁCET PÉČI.

POJIŠŤOVNA JE POSKYTOVATEL A PLÁTCE POJISTKY ZÁROVEŇ!!!!!!!!!!

A proto jak správně řekl doktor Rath a paní ministryně Filipi zhruba ve stejném okamžiku. Je možné, že Česko nepotřebuje pojišťovny, protože to čemu se v ČR říká pojišťovny, jsou úřady pro přerozdělování peněz.  To je sice pravda.  ALE.

Já s nimi jednoznačně nesouhlasím! V Česku je třeba udělat zásadní reformu a z těchto úřadů vytvořit skutečné pojišťovny tak, jako je tomu jinde. A možná lépe.

V Česku se stále pracuje podle zákona z roku 1948 o zdravotní a sociální péči. Už tehdy zákon nesplňoval potřeby a dnes je to opravdu problém.

A jak je tomu jinde? Jaké jsou nové formy moderního pojišťovacího systému? Mohou být nemocnice soukromé? Pokud ano jaké a za jakých podmínek? Poplatky ano či ne? Pokud ano jaké a za jakých podmínek?

O tom v pokračování…