...domy padaly jako by byly z karet, dnem i nocí bylo slyšet hřmění bomb. Tetu a její rodinu vzali naši bojovníci ssebou aby jim pomohli se bránit, ale všichni se proměnili v šahídy. My jsme se celou dobu ukrývali v jednom z opuštěných domů, ve kterém nebyly tunely“. ... „A viděla jsi je babi?“... „Ano jednoho dne přišli. Hledali zbarně, ale nic nenašli. Řekli nám abychom zůstali dole, pod schodištěm, oni vyšli do prvního patra a udělali si tam pozorovatenu. Moc jsme se báli“... „A co bylo dál?“ ...“Několik vojáků mluvilo arabsky, dva beduíni a jeden drůz. Řeli nám, abychom se nebáli a ptali se jestli něco nepotřebujeme...A pak se ozývala střelba výbuchy byly moc blízko...A pak byl klid...Vojáci sešli dolů, nechali nám kanystr vody a dali nám čokoládu a pak odešli. Už jsem je nikdy neviděla...Po válce jsme se chtěli vrátit domů, ale nenašli jsme ani dům ani ulici. Řekli, že tam byly rakety a nálože a že je vyhodili do povětří...Pak jsme dostali peníze a dědeček postavil nový dům. Když přišli z vedení Strany, že by si chtěli u nás znovu uložit zbraně. Řekla jsem jim ať si hledají jiný dům a tak zase odešli“...“Babi já ty židy nenávidím“...“Já také synku, ale je lepší si s nimi nic nezačínat a oni tě nechají na pokoji“...
Na obrázku záchranka odváží z Azy zraněného Palestince.
Válka skončila, poslední izraelský voják z Azy odešel a nastal čas obnovení tohoto přelidněného koutu světa. Arabské země slíbily finanční pomoc, ale podmínily ji tím, že ji dostane do rukou vedení Palestinců v Gadě. Ozbrojenci se snažili ukázat, že se nevzdají, ale na každou raketu tvrdě odpověděly izraelské ozbrojené síly, střelbou z děl, letadel anebo lodí. Střelci zahynuli a rakety postupně přestaly padat na jížní Izrael.
Na jihu Izraele je po osmi létech pastorální klid. Takové ticho, že se ani nechce věřit. Ticho, nepřerušované výbuchy desítek raket deně. Lidé si rychle zvykají, resturace jsou přeplněné, obyvatelé vycházejí ze svých domovů bez toho, aby stále poslouchali, jestli není poplach a nehledali, kde je protiraketový kryt. Na obyvatelích jihu je vidět uvolnění a děti po osmi letech v noci spí. Je mnoho dětí pro které je to něco úplně nového. V rozhlase a v televizi chybí každodení zprávy o tom, kdy a kolik raket dopadlo na to, které město. Nezvyklé.
Na hraničním přechodu Erez, byla vybudována ve spolupráci s Červeným davidovým štítem (MADA) polní nemocnice pro obyvatele Azy. Pracovníci mezinárodního Červeného kříže, vyjádřili skepsi ohledně využití. Izrael prohlásila, že v izraelských nemocnicích stejně poskytuje lékařskou péči desetisícům (podle oficiálního vyjádření) obyvatel Azy ročně a proto nemocnice zůstane na místě a bude odstraněna jen v případě, že obyvatelé Azy projeví nezájem. K operacím budou Azaté dále převáženi do izraelských nemocnic.
Záznam ze spuštění polní nemocnice zde: http://www.ynet.co.il/articles/0,7340,L-3658290,00.html
V době války poračovala čilá spolupráce mezi MADA a Červeným půlměsícem a v izraelských nemocnicích byli hospitalizováni Azaté a v nemocnici Šifa v Aze přijímali pacienty s krevními transfůzemi izraelské armády. Mnohdy paramedici MADY zachraňovali životy Palestinců, pod palbou palestinských ozbrojenců.
Hammas v Aze zůstal a oficiálně nikdo neřekl, že ho chce zničit. Alespoň ne v první fázi. Cíl daný na začátku operace byl, docílit zastavení palby a oslabení Hammasu, tak aby se vlády mohlo ujmout zdrženlivé vedení palestinců, bez nebo s oslabeným Hammasem. Můj názor je jiný, ale je to můj názor a to nemá s oficiálním sdělením co dělat. Vlastního cíle, zastavení palby bylo dosaženo. Izraelská vláda dále oficiálně prohlásila, že pokud se palba nezastaví, bude operace pokračovat tak, že se bude Hammasu stýskat po operaci „Lité Olovo“. Ve válce bylo zabito množství velitelů ozbrojených bojůvek a dva z šestičlenného vedení Hammasu v Aze. Domy vůdců Hammasu byly zničeny (to je blízkém východě psychologicky a symbolicky velmi významné). Izrael nesplnila žádný z předpokladů Hammasu a několikrát jej překvapila:
1. Silou letecké palby
2. Pozemním útokem
3. Zpravodajskou válkou se spoluprácí mezi jednotlivými složkami armády (pozemní vojska zjistila místo střelby, přes bezpilotní letoun dala zprávu do řídícího centra a to přes satelit zničilo z lodě teroristy).
4. Minimálními izraelskými ztrátami. Vojáci dostali jasný příkaz nevydávat se nebezpečí. Proto bylo tolik ztrát na straně Palestinců a jen pět izraelských vojáků zabitých palestinci (ostatní ztráty byly způsobeny omyly izraelsé armády).
5. Silou a agresivitou útoku, který měl za cíl zamezit ztrátám na izraelsé straně. Proto také do domů ve kterých byly léčky, vstupovali Izraelci zásadně otvorem ve zdi. Proto byly po zpravodajství ničeny cíle ze staelity naváděných děl a tanků, letadel a lodí.
V současnosti jsou vedena jednání v Egyptě za spolupráce s USA. Jednou z priorit je propuštění zajatce Gilada Šalíta za otevření hraničních přechodů.
Jeden z hlavních důvodů zastavení palby byl ten, že izraelská armáda neměla proti komu bojovat. Ozbrojenci zahodili zbraně, převlékli se do civilu a schovali se mezi civilním obyvatelstvem. Rozhodnutí bylo mezi tím, zůstat tam alespoň 4 roky a všechny pochytat, nebo odejít. Udělat to, co měli udělat Američané v Iráku už dávno. Izraelci se rozhodli pro druhou variantu a uvidíme, kdo má pravdu.
Přichází doba jednání, obnovy na obou stranách a poučení. Izrel ukázala, poprvé v historii vojenství, že lze úspěšně válčit proti Gerile. A já si myslím, že ode dneška se, na „Palestinském městě“ vybudovaném v Izraelci v izraelské poušti, budou učit mnohé armády světa. A nejen, jak pilotovat vrtulníky v pouštních podmínkách.
Na obrázku vůz záchrané služby vjíždí do Azy.
