„Zpěvák odpověděl jsem ženě.“ „Toho neznám, nikdy jsem o něm neslyšela.“ „No ten, co zpívá tu písničku…“ a najednou jsem si nemohl vzpomenout na název té jediné známé Hutkovy písně, kterou zazpíval v roce 1989 na Václaváku.
A tak jsem dodal. „No to je ten, co hanobí v písničce Nohavicu.“ Taky nevěděla. Nohavicu sice zná, ale jeho hudbu nezná. Spíš poslouchá Italskou muziku různou romantiku, nebo Kabáty to jo, ale Nohavica jí kromě jména moc neříká.
Tady udělám odbočku. Aby bylo jasno máme vůči panu prezidentovi značné výhrady, určitě si nemyslíme, že je to optimální pro tuto zemi, ale asi byl to nejlepší z té bídy, která se nazývala prezidentští kandidáti. Byl zvolen vůlí lidu a je a bude, přes mé výhrady, mým prezidentem po celou dobu svého vládnutí. Jsem pravicový demokrat, a ctím svobodu rozhodování.
Viděla mě po Skypu vysoce vytočeného. Je třeba doplnit, že jsem teď v Tel Avivu a ona v Praze. A tak si voláme. „A co tam zpívá?“ povídá ona. „Napsal písničku o tom, že Zemanovi přeje smrt a přeje si, aby byl brzy v hrobě.“
„Víš“ povídá „duše člověka je anděli seslána na zemi jako čistá nádoba a jen na něm záleží, čím ji naplní. To závisí na jeho chování a postojích. Na tom, jaký je člověk. A na tom závisí, jak to s ním bude až z tohoto světa odejde.“
Inu moje andělská duše.
Chci poznamenat, že je otřesné, jak se dnes chovají k sobě lidé, spojení s tak zvanou kavárnou, nebo liberálové kteří se považují za něco lepšího než ostatní obyvatelé Evropy. Vězte, že to není jen Český fenomén. Těchto lidí, je zoufale málo, jsou neúspěšní, ale posedlí mocí. Jsou schopni na jakékoli postupky, jen proto aby dosáhli své moci a svého postavení, o kterém jsou přesvědčeni, že jim patří.
Oni svatě věří, že lidé jako jsme my všichni, (ale především ti viditelnější z nás, jako je například prezident Zeman, VK mladší ale i Tomio, nebo Babiš,) jsme je okradli o jejich úspěch a vládu dobra.
(A to Vám říká člověk, který by například Babiše nikdy nevolil a volit nebude. VK. ml. jistě ano.)
Oni nikdy nepřijmou vůli většiny. Nikdy je nebude zajímat co si myslíte a co chcete. Vybírají si proto nejrůznější (a nejhrůznější) menšiny s nadějí, že je podpoří.
Oni páni Hutkové, páni Rumlové páni Kalouskové nebo páni Kocábové. Ony dámy Němcové nebo dámy Štěpánové či dámy Fišerové. A jiní a jiné nikdy dobrovolně neopustí svoji vidinu slávy, a nejen ji a budou bojovat a kopat vedle sebe a nadávat a proklínat …. A co ještě lidská zloba bude schopná vytvořit. Budou si hledat na místo prezidenta lékaře který se svléká na ulici, nebo akademika bez názoru.
Jaký je to kandidát na Senátora, který namísto programu do senátu, povídá v televizi o svých depresích a o tom, že se léčí s alkoholismem.
To mají být lidé, kteří mají o nás rozhodovat. Tito lidé o jejichž kostlivcích ve skříni ani mnoho nevíme, poté plivají špínu na ty, které si zvolil tento národ jako jejich představitele. A s podporou České televize a Českého rozhlasu za asistence jejich „neziskových organizací“ jim provolávají smrt.
Otřesné.
