Díky nejen za článek, ale i za vaše účinkování v diskusi. Když si člověk přečte dotazy čtenářů a vaše odpovědi, zjistí, že už se není na co ptát.

Děkuju za přízeň i za milá slova.  Já vím, že se opakuju, ale opravdu mě těší, že se líbilo.  Mějte krásný večer. 

Mám trošku problém s větou:

"V praxi to znamená, že objekt, který registrujeme jako 13,7 miliardy let starý (zde Velký třesk), je od nás momentálně reálně vzdálen ne 13,7 miliardy světelných let (tedy vzdálenosti, kterou muselo překonat jeho světlo), ale 46 miliard světelných let".

Předpokládal bych, že pokud se naše Země pohybuje určitým směrem a pozorovaný objekt opačným směrem a to oba rychlostí těsně podsvětelnou, tak můžou být vzdáleny pouze méně než 2 x 13,7 miliard světelných let, nikoliv 46 mld Y.

Jde to nějak krátce vysvětlit. Děkuji.

Jinak opět poučný příspěvek

Děkuju. 

Nepohybují se předměty samy, to by skutečně šlo jen rychlostí světla. Ony ve skutečnosti stojí na místě. Jen to místo, kde oba objekty stojí, se pořád dál a dál. 

Je to, jako byste se nacházel v místnosti, ve které je kromě vás také židle. Vy jste na jedné straně místnosti, židle na druhé. Oba se nehýbete. Kdyby se chovala ta místnost tak, jako vesmír, tak by byla neustále větší a větší. Židle by byla dál a dál - a jednoho dne by byla tak daleko, že když byste se chtěl na tu židli posadit, už byste se k ní nedostal ani rychlostí světla (tedy tou maximální rychlostí, která je vám, hmotě dostupná). Je to proto, že se vesmír (nebo místnost) rozpínají stejnoměrně a v každém bodu. Všude vzniká nový prostor. V tom nově vzniklém prostoru jsou další body, ve kterých také vzniká prostor, atd. 

Díky za návštěvu a přeju moc hezký den. 

To roztahování prostoru je opravdu zajímavý. Hlavně by mě zajímalo, jestli je homogenní (ono asi bude záležet na rozložení té tmavé hmoty). Pokud normální hmota prostor zakřivuje, byla by celkem pecka kdyby ho ta tmavá jaksi "našlehávala"... Těším se na rudý posuv (doufám, že nevyjde na 25. února ).

Na rozpínání se podílí temná energie. Posledních pár miliard let se to rozpínání dokonce urychluje. Zdá se, že čím větší vesmír je, tím menší podíl má hmota a tím víc se temná energie prosazuje. Možná je to ta samá síla, která přispěla k nadsvětelnému rozpínání krátce po velkém třesku, i když konkrétně se o ní neví vůbec nic. Vlastně jen pozorujeme, co způsobuje (rozpínání), ale zatím není žádná teorie, co by mohla být zač. 

 Rudý posuv bude určitě dřív, než 25. února.  Krásný zbytek večera. 

Už když jsem viděla titulek, říkala jsem si, to je něco pro mě. Chaos. A tady dokonce kouzlo chaosu. Já si vždycky říkám, že z chaosu vznikne něco rozumného. Doufám, že ty články dáte jednou dohromady, abychom si my,chaotičtí amatéři, mohli počíst...Pěkný podvečer.

Děkuju moc, za návštěvu i milá slova.  Vy mě vždycky potěšíte, Magdo, díky.  Slibuju, vezmu, poskládám, pokusím se ještě čtivěji přepsat a udělám z toho knížku.

Tak tentokrát jsem tomu aspoň maličko laicky rozuměl Danko, díky za další pěkný článek z Vašeho seriálu, přeji krásný den

To mě moc těší, jsem ráda, že se líbí, a přeju moc hezký den.  Mám tam ještě ten rudý posuv, pak "budoucnost vesmíru" a pak... zatím nevím, možná mě něco "cestou cvrnkne do nosu". 

sice problematice nerozumím, ale od Vás se to dobře čte. opravte si nadpis, chybí Vám tam písmenko

Jé - děkuju...  Opravím to. 

Ono je to s těmi vzdálenostmi skutečně dost divné. Díkybohu za ten rudý posuv, který budu celebrovat v následujícím blogu. Tam je to alespoň jednoznačné.  Mějte moc hezký den, Jaromíre. 

Může mi tedy hrozit nebezpečí, že když hvězdu vidím nad sebou, ona může v ten moment řachnout vedle (aspoň vedle) mě. Možná bych raději, Dano, neměl zírat na oblohu nýbrž raději na kroužící ženy v mé blízkosti? Ty určitě budu vidět ve skutečné vzdálenosti. Hezký den, HVĚZDO!

 Dívat se na kroužící ženy je určitě příjemnější.  Zdravím a přeju moc krásný den! Tady zase prší. 

Nejsem si jist, protože nejsem astronom ani teoretický fyzik, ale obrázek "Zdánlivé světelné vzdálenosti" mne mate. Zdá se, že z něj vyplývá, že se vesmír roztahuje vyšší než světelnou rychlostí. A to asi nebude pravda.

Krom toho, je velikou otázkou následující...Jak veliký je vesmír skutečně, když se roztahuje a my vidíme jen to světlo, které se k nám vydalo na cestu před cca 14 miliardami let. Kde je zdroj tohoto světla dnes? Je to 100 nebo 1000 světelných let daleko? Kdo to ví? A doletí k nám světlo z tohoto posunutého zdroje vůbec někdy, když se zdá..z  obrázku...že se vesmír vlastně rozpíná rychleji než je rychlost světla?

Vesmír se rozpíná stejnoměrně, v každém bodě vzniká nový prostor, takže se všechny body navzájem od sebe vzdalují. I když to zdánlivě odporuje logické úvaze, skutečně se určité části vesmíru od nás vzdalují rychleji než světlo. Neodporuje to teorii o maximální možné dosažitelné rychlosti - rychlosti světla. To, co se pohybuje, je totiž projekce (prostor) nikoliv informace (hmota). 

Zdroj toho světla je dnes zhruba ve vzdálenosti 46 miliard světelných let. Toto světlo je obsažené všude kolem nás, registrujeme ho jako tzv. reliktní záření. Je to ten  druh záření, kterým byl vyplněn celý prostor před tím, než vesmír zprůhlednil (někde v době, kdy se ochladil na 3000 stupňů celsia). Toto záření bylo úplně všude, proto ho dnes vidíme úplně všude. 

Poté, co vesmír "zprůhledněl" byl tmavý. Další světlo, které můžeme registrovat, pochází z prvních hvězd. I tohle světlo budeme registrovat, a bude v patřičné vzdálenosti (například 13 miliard světelných let)

O tom, jak velký je vesmír skutečně, můžeme spekulovat.  Problém je v tom, že se v prvních momentech rozpínal mnohonásobně rychleji, že rychlostí světla, je tedy mnohonásobně větší, než by "měl být". Kolikrát přesně, vám nemůžu říct, odhady se liší.