Kromě obvyklého "těstového" poučení, za což velice děkuji, mně tenhle blog osvětlil jednu vzpomínku z dětství: Mívali jsme doma na tehdejší dobu luxusní věc: Šlehač, který se skládal z mísy, na kterou se nasazovalo víko s motorem a jednou metlou. Do mísy se vložil bílek (mám pocit, že z jednoho vejce, ale mohu se mýlit) a za chvíli tu byl krásný tuhý sníh, jehož tuhost se mi nepodařilo v dospělosti dosáhnout. A ode dneška vím proč: Ta mísa šlehače byla skleněná a v dospělosti jsem šlehal sníh vždy v umělé hmotě. Už se těším na první příležitost, kdy bude potřeba sněhu a já jej vyvedu ve skle. To bude milovaná polovice koukat!

P.S Čumák má za sebou první rvačku. V parku se s jedním psem zdánlivě přátelsky očuchávali a najednou ten pes po Čumákovi vyjel. Se zlou se ale potázal, Čumák mu to kromobyčej zdatně oplácel a navíc ten útočník dostal od páníčka vynadáno, protože se zachoval škaredě. A Čumák byl na sebe po zbytek procházky velice pyšný. Nebude to ušlápnutý pes. Hurá!

Se skleněnou mísou zabodujete. Ještě lepší by byla měděná, ale tam se zase musí dávat pozor aby tam nebyla měděnka.

Takové to koncentrované očuchávání - u toho už automaticky zbystřím. Je až podivuhodné, jak jsou si oba psi většinou svorně jistí, že je potřeba toho druhého zakousnout. Prostě si nesednou - a jdou to hned vyřešit. Váš Čumák si jistě svoje místo mezi psy vydobije. Krásný večer Vám i jemu.

No, měděnou nádobu bych mohl sletovat z materiálu na plošné spoje (mikropájka je již, přes Čumákovo snažení, funkční). Ale estetický efekt by byl asi nevalný, tak to nebudu zkoušet.

A Čumák si asi nic vydobývat nemusí. Mu to jde samo. Normálně je něha sama (i veterinář řekl, že je něžný jak fenka, dokonce zkoumal, jestli není kastrovaný). Ale ukázat skutečnou agresi - to žádnému psovi nedoporučuji.