Dovolím si ještě jednu poznámku, a to k supervesmíru.

Supervesmír je jediné logické vysvětlení neobyčejně sofistikovaných událostí, konstant, hodnot, závislostí našeho vesmíru, který se totálně vymyká pravděpodobnostním vzniku. Jestliže se vezmou v úvahu všechny tyto okolnosti, pak pravděpodobnost vzniku našeho vesmíru konverguje k nule. Je nekonečně vesmírů, z nichž ten náš má štěstí.

Jenže :

Náš vesmír má poloměr kolem 49 miliard světelných let, přičemž my jsme schopni pozorovat vesmír do vzdálenosti cca 12,5 miliard. Přemýšlet o multivesmíru je tedy pouze a jen výplodek lidského myšlení, které není podloženo žádným důkazem, ani žádným teoretickým matematickým výpočtem.

Prostor našeho vesmíru se rozšiřuje nadsvětelnou rychlostí. Stejnou vlastnost bychom měli přisoudit i ostatním vesmírům. Jakto, že nevidíme kolizi se sousedním vesmírem. Náš vesmír je přehledný a plochý, nikde žádná anihilace hmoty.........

Multiverzum kromě nekonečné hmoty, požaduje i nekonečný čas, věčnost, ale přitom zde rozhodně platí nejuniverzálnější zákon, vyjádřený druhým zákonem termodynamiky. Rozdíl potenciálů se neustále snižuje, až hmota přestává být schopná vykonávat práci, rozpadne se, přestává existovat. V rámci věčnosti se musí dávno veškerá energie vyčerpat. Kromě toho konec, konec existence nutně vyvolává otázku po jejím začátku. Když je konec musel být i začátek.

Ono je to ve skutečnosti ještě daleko divočejší. Pokud tedy budeme mluvit o těchto teoriích, které jste zmínil - teorii multiverza - musíme vždycky ještě dodat, že se zdá, že to tak bude. Nevíme to na sto procent. Ale je to to nejlepší, co nejvíce odpovídá realitě, kterou vidíme kolem sebe.

Já to chápu takhle:

Multiversum, které v sobě nese nepřeberná množství universí - neobsahuje ani prostor, ani čas. Právě proto se z něj mohou líhnout nové a nové vesmíry (s novou, přidanou vlastností času a prostoru, kterou se od původního multiversa liší).

Prostor a čas jsou vlastnosti daného vesmíru. Dám vám příklad: vesmír se šesti prostorovými rozměry není stabilní. Není ale ani kompatibilní s tím naším.

Ty kategorie, které vás dovedly k myšlence, že dva vesmíry by spolu měly kolidovat, pakliže jsou vedle sebe - existují jen v jednom z nich, a to je ten náš. Konkrétně je to Pauliho vylučující princip (hmota nemůže sdílet ten samý prostor s jinou hmotou). Ten se ale týká zase jen našeho vlastního univerza a v jiném to může vypadat úplně jinak. Nejen, že jsou tyto "jiné" vesmíry nestabilní - ony mají klidně i naprosto jiné podmínky, konstanty, fyzikální zákony. Navzájem se pak mohou prolínat jak v prostoru, tak v čase, protože má každý z nich svou vlastní hodnotu, která "sousedovi" ničím nevadí a nijak ho neovlivní.

Dole se bavíme o tajemných nábojích kvakrů "d" a "u" -1/3, +2/3, a objevuje se názor, pan Rudolf Mentzl, že se to může v budoucnu vysvětlit podobně jako plochost vesmíru v důsledku vesmírné inflace.

Jenže zde je další tajemství, které pan Mentzl neuvedl, totiž to, že se vesmír při tvorbě hmotných těles rozpínal v závislosti na konstantě 10^-103, kdyby ta konstanta byla o řád vyšší, vesmír by zkolaboval, naopak o řád nižší fundamentální částice by se rozletěly a gravitace neměla šanci vytvořit hmotná vesmírná tělesa.

Jak tedy došlo k tomu, že se vesmír rozpínal tak akorát, přesnou rychlostí na 103 řády?

Idea:

Mozna i zde jde o prirozeny vyber. V supervesmiru vznikaji mozna neustale nove vesmiry. Ty ktere se rozpinaji o dost rychleji nebo pomaleji, maji smulu. :-)

Zajímavé od začátku do konce, jen je občas přečíst vícekrát pro pochopení (pro mně). Velmi zajímavé bude určitě vysvětlení působení gravitonů mezi dvěma tělesy, je to vzájemná výměna .........?

Děkuju moc, za milá slova. Na gravitony v mém blogu asi nedojde, ono i to ostatní mě už vede na hranice toho, co jsem schopná pochopit, asimilovat nebo alespoň akceptovat. Doufám ale, že se bude přesto líbit, co budete později číst. Mějte moc hezký víkend, Jiří.

Fascinující článek. Jsem zvědav kam se vetře kolega graviton.

Jinak si myslím, že se časem ukáže, že i vakuum není nic jiného než moře částic, ve kterém všechna ostatní hmota "plave". Bude to pak možná jistá rehabilitace teorie éteru. Akorát bude ten éter možná krapátek tmavší než jsme si mysleli...

Vypadá to tak. Moře neustále vznikajících a zanikajících virtuálních částic. Na malou chvíli si vesmír vypůjčí od vakua velkou energii, nechá vzniknout částice a následně zase zaniknout. Mezitím prý reagují s těmi, které jsou reálné a mění jejich vlastnosti tak, že snad ani nemůžeme odhadnout, co byly tyhle reálné částice předtím. Ufff... To je dost děsivá představa a dává dávné hlášce "vím, že nic nevím" úplně nový charakter.

Já bych se spokojila s tím, že vím, že nic nevím o matematice.

Děkuju za návštěvu, přeju moc hezký den, Honzo.

Velice hezký a přehledný článek. Jen mě tam zarazila použitá transkripce jména onoho "tlustšího bratrance elektronu" ve tvaru s tvrdým -y-. Z řeckého "meion" se v češtině píše jako "mion", v angličtině pak "muon" (s výslovností přibližně "mju:on"),

Ale to je jen takový drobný detail - jinak je to super čtivo

Autorka čerpá hlavně z německé literatury. V jazycích, které mají něco společného s němčinou (až na pár výjimek jako holandština) je obvyklé "y". Ti co mají slovní zásobu převzatou z latiny (včetně angličtiny, jak jste již uvedl) většinou používají "u". Měkké "i" je pouze ve slovanských jazycích píšících latinkou. Tam kde mají azbuku, píší "ju".

Ve Velkém třesku vznikly čtyři fundamentální částice fotony, kvarky, neutrina, elektrony, čtyři fundamentální síly. silná interakce, slabá interakce, elektromagnetismus a gravitace, dále vznikl prostor a čas, a další fyzikální zákony - třeba zákony zachování, kromě toho veškerá hmotné částice obdržely pohyb - od kvarků ke galaxiím.

Veškerý viditelný vesmír je založen pouze na těchto čtyřech fundamentálních částicích a čtyřech fundamentálních silách.

Silná interakce spojuje kvarky po třech v jádrech protonů a neutronů (jak je shora uvedeno), slabá interakce způsobuje rozpad protonů na neutrony a energii a tím podmiňuje termonukleární reakci ve hvězdách, elektromagnetická síla drží pohromadě atomy a molekuly a tím umožňuje i život, gravitace tvoří planety, slunce, galaxie.

Vše je tajemné.

Elektromagnetická síla spočívá na záporném náboji u elektronu a kladném náboji u protonu - jejich vzájemné přitahování je základnou pro atomy a molekuly. Teď si ale představte, že elektron má záporný elektrický náboj (podle lidské konvence) rovný přesně 1, a proton nebo neutron jsou složeny z kvarků, které mají dokonale přesně , jak shora řečeno náboje -1/3, nebo +2,3. To že jádra atomů jsou složena ze tří kvarků má hluboký smysl, protože jejich vzájemná interakce dodává fundamentálním částicím hmotnost .

Je zde někdo, kdo by mi vysvětlil, jak v té neskonale ohromující události, ve Velkém třesku, mohlo dojít k tomu, že kvark má přesně -1/3, nebo +2,3 elektrického náboje elektronu, to bez vyjímky v celém viditelném vesmíru ?

To vám nemůže vysvětlit vůbec nikdo, obávám se. Protože se zatím neví, proč tomu tak je.

Ale už dnes víme, že kromě těchto stálých částic existují v prostoru tzv. virtuální částice. Neustále vznikají a zanikají. Než zaniknou, stihnou poreagovat s reálnými částicemi.

Ono je to ve skutečnosti tak, že elektron má náboj "mínus nekonečno". A jsou to právě virtuální částice, které ho zmenšují na onu přesně danou hodnotu, kterou kvůli jednoduchosti nazýváme "mínus jedna".

Aktivita virtuálních částic je v našem vesmíru taková, že snižuje hodnotu náboje elektronu tak, aby přesně odpovídal náboji jádra. Právě proto můžeme tuhle úžasnou náhodu obdivovat. Kdyby neexistovala, nejsme tu a nemá kdo ji obdivovat. Zjevně tu ale jsme, proto je jen logické, že v našem vesmíru tahle náhoda existuje. V jiných pak zase neexistuje, respektive jiné vesmíry mohou kolabovat daleko dřív, než by v nich mohl žít někdo, kdo by mohl obdivovat jakékoliv náhody.

Tak z toho mám taky ZOO - v hlavě! Budu se muset vrátit, až budu studiu příhodněji naladěna... Končím u toho, že atom není atomos a ty částice, ze kterých se skládá, vlastně také ne...

Přesně to mám v plánu. Vrátíme se spolu, pokud budete mít chuť. Zastavíme se před každým výběhem a prohlédneme si je společně. Já jdu do té Zoo už před vámi a trochu se tam porozhlédnu, abych vám potom mohla dělat průvodce.

Mějte moc hezký den, Kláro, ať se vám daří.

Dano, pokud byste nekdy nevedela o cem psat, tak byste mohla napsat clanek o klimatologii, sklenikovem efektu, globalnim (ne)oteplovani atd. Myslim tim fyzikalni stranku veci (napr. jak presne funguje sklenikovy efekt) a neco o historii klimatu na nasi planete. Napr. na Wikipedii o tom dost je a Vas shrnujici clanek by ctenari myslim s vdekem prijali. Velkym uvaham o tom, zda se Zeme nyni skutecne vyznamne tepluje a do jake miry je to zasluhou lidi, tomu bych se vyhnul. To myslim nikdo s jistotou asi nevi.

Omlouvam se, ze Vam radim. Myslim to pro Vas a pro ctenare dobre.

Nedavno jsem si na toto tema par clanku precetl a mnoho si o klimatu ujasnil. Pochopitelne nevim, zda se Zeme globalne bude nebo nebude vyznamne oteplovat.

PS. Asi bych mohl takovy clanek napsat sam. Mam vsak ted malo casu, klima me az tak nebavi a Vy umite psat pekne a pro laiky srozumitelne clanky na prirodovedecka temata. :-)

Hezké přirovnání ke zvířatům, ale, popravdě řečeno, som z toho voľaký zmätený

Zkusím do toho vnést trochu svěla, nakolik je to v mých silách. Pokusím se... Mějte krásný den, Honzo a díky za návštěvu blogu.

Kdybyste mohla více napsat o pionech, byl bych potěšen.

Piony přijdou rozhodně na řadu, ale už dopředu upozorňuju, že to bude hodně divoké.

Děkuju za návštěvu, mějte krásný den, Jardo.