Zatím má člověk i automat ve vesmíru své výhody a nevýhody. Postupně, hlavně s narůstající vzdáleností cest do vesmíru, bude mít navrch ten automat. A myslím, že ve vzdálené budoucnosti, kdy už budeme uvažovat o mezihvězdných cestách, se rozdíl mezi člověkem a "umělým" bude smazávat. Vždyť už teď se částečně kyborgizujeme.

Pokud lidé překonají současný trend sebezničování planety a zdrojů, bylo by rozumné posílat do kosmu buď lodě s posádkou, anebo bez ní, to podle rizik, která hrozí, a také podle cílů, které si lidé budou vůči vesmírným tajemství stanovovat. Je to zase zlatá střední cesta. Lidský život je drahocenný a v mnoha případech budou umělé inteligence schopny lépe si poradit technicky, ale lidský mozek, tvořivost a inteligenci, zejména v krizových situacích, zatím myslím nenahradí nic. Největší nepřítel výzkumů je lidská chamtivost, ale ta ohrožuje všechno. Děkuji za krásný článek a přeji všem štěstí, pohodu a lásku po dobu vánočních svátků i do budoucna a hlavně hodně zdraví. 🌈💫💖

Vám také milé a krásné dny, Dani!

To je právě ta věc... že dnes se začíná zdát, že umělá inteligence plus technologie začínají být efektivnější než živý člověk. Na jednu stranu je to asi pesimistické - ale zase na druhou stranu - možná se tím pádem umožňuje, abychom rozvíjeli tyhle aktivity daleko dřív, než se je podaří zkombinovat s živým člověkem. Možná to vůbec není špatně, ale naopak nám to umožňuje dělat věci, které s živým člověkem budou trvat ještě staletí...

Krásné dny, Dani, ať se hezky vydaří.

Lidé do vesmíru létat budou. Jak jsem už kdysi psal, budoucnost lidí vidím spíše ve velkých kosmických městech, něco jako je popsáno zde: http://www.noveteorie.cz/BUDOUCNOST.html

Ještě chci upozornit na hezký scifi seriál Expanze, kde se autoři snažili zachovat fyzikální principy. Ukázka - https://www.youtube.com/watch?v=XuqEX1PnG9I&ab_channel=RadioFreeSlowZone

Ten link u mě bohužel nefunguje, ale podívám se, jestli ho někde nenajdu. Krásný večer Františku, mějte se moc hezky.

Na jedné straně je racionální posílat do vesmíru pouze stroje.

Na straně druhé lidské touhy nejsou jenom o racionalitě - lidé do vesmíru prostě chtějí. A chtějí tu cestu cítit "na vlastní kůži".

"Matrixovská" možnost by byla vyslání vědomí zakódované v počítačových obvodech, tím by se obešla potřeba těla, nepřizpůsobeného pro podmínky ve vesmíru.

"Inženýrské" řešení by mohlo spočítat v realizaci "nechemických" pohonů. Lidská posádka totiž představuje zásadní problém z hlediska hmotnosti, a chemické raketové motory jsou v tomto směru zoufale slabé. Pokud by hmotnost přestala být zásadní problém, tak by nemělo být tak složité zajistit ochranu před zářením, a nějakou formu odstředivé síly jakožto náhražku gravitace.

Přikláním se k tomu výkladu, že čekáme na další vývoj raketových motorů. Pak uvidíme, co je všechno možné a k čemu to všechno bude. Krásný večer, ať se daří, zdravím.

Lidé budou létat do vesmíru stejně jako lezou na Mount Everest. Je to výzva.

Myslím si, že budou bydlet v umělých bublinách na Měsíci, Marsu a Jupiterových měsících poměrně brzy – v řádu staletí. Epigeneticky budou schopni snášet větší dávky záření, stejně jako jsou dnes odolnější savci v okolí Černobylu. Ale bude to za dlouho, dnes je to zatím sci-fi.

O jiných hvězdách nemá smysl přemýšlet. Ani za tisíc let. Jako znalec exponenciály to v delším období sice nevylučuji, ale potřeba času a energie pro takovou cestu je už příliš velká.

Ovšem jak říkají moudří: Předpovídat je těžké, zejména jde-li o budoucnost.

Můžeme si představit, že se pomocí chemie (medicíny) můžeme v dohledné době přizpůsobit na větší dávky záření. Ostatně, živá hmota má (podle různých experimentů) svůj hraniční nulový level kolem 400 mSv (čtyřikrát víc než dnešní člověk). Nejspíš je to dané tím, že v dřívějších historických epochách bylo terestické záření intenzivnější a naši dávní předkové / ty dnes vyhynulé bytosti podobné myším / se s tím musely vyrovnat. Do určité úrovně se s tím člověk vyrovná, ale naráží na hranici, totiž chemickou koncentraci látek, které se podílejí na ochraně proti radiaci v buňkách.

Myslím, že jiné hvězdy budou vždycky jen nouzové řešení. A kdoví, jestli zrovna tenhle krok není právě limitující pro další rozvoj civilizace.

Když si představím, co už zvládly vyzkoumat jen stroje, asi nijak zvlášť... Čekala jsem touhle dobou nějaká vánoční témata jako v předchozích letech. Nějak ten vesmír v tom blázinci (letos je to nějaké extra) nedávám...

Letos nějak nemám vánoční náladu - ale připomněla jste mi jednu věc, neuvědomila jsem si, že jiní na to možná čekají. Omlouvám se - a v pondělí, na druhý svátek vánoční bude vánoční téma. Neměli bychom se nechat vším tím blázincem pobláznit. Stejně s tím nic nenaděláme...

Mějte obzvlášť krásný den, Kláro a mějte se moc hezky.

Jak bývalý konstruktér mám zcela určitě příliš vyvinuté kritické myšlení. Všechny moje práce musely respektovat fyzikální zákony, mít přiměřenou míru bezpečnosti, ekonomickou i technologickou možnost výroby. A musely splňovat funkci danou v projektovém zadání.

Pokud se tímto pohledem podívám na kosmický výzkum obecně, tak musím konstatovat, že vidím totéž, co je vidět ve všech jiných oblastech výzkumů pozemských.

Naznačím pouze v bodech: objev nebo vynález, prototyp, kusová výroba (vysoká cena), vylepšování parametrů, snižování nákladů, hromadná výroba, všeobecné využívání, další vylepšování parametrů naráží na zdrojové, technologické nebo ekonomické hranice.

Zatím se tam nahoru neumíme dostat jinak, než chemicky pomocí rovnic Konstantina Eduardoviče Ciolkovského. Pokud tam chceme mít člověka, musí se s nim poslat vše, co k životu potřebuje. Náklady obrovské. A jaký to má reálný efekt? Obávám se, že čím dál menší. Stala se z toho otázka prestiže, který další stát umí poslat raketu s živým tvorem na oběžnou dráhu. Smršť nových výrobků, které musely být vymyšleny a vyrobeny v rámci počátků dobývání kosmu se už nekoná.

Takže to bude (asi) pokračovat podobně, jako u všech dalekohledů, roverů a jiných výzkumných sond vyslaných do kosmu. Automatizovaná mašinka nahoře, hvězdáři, řidiči a vědcové dole.

Snad na ten Měsíc bude snaha znovu vysadit člověka. Ale jenom proto, aby jako odborník rychleji a přesněji určil, jestli nějaký kámen nebo určitá geologická struktura je vhodná třeba pro analýzu z důvodu dalšího využití.

Mars je zatím nerealizovatelná záležitost v podobě tam, pobyt + průzkum, zpátky.

Let ke hvězdám je naprostá utopie.

Čistě teoreticky - odstartujeme ze Země na nejbližší hvězdu alfa Centauri (4,22 sv.let). Abychom se cítili jako doma, raketa bude stále zrychlovat rychostí 10m/s2, proto na ní bude gravitace 1G. Po 347 dnech dosáhneme rychlosti světla, uletěli jsme 0,475 sv.roku. Teď poletíme 3,27 let (3 roky, 99 dní) rychlostí světla v beztížném stavu. Budeme brzdit, proto otočíme raketu čelem vzad a zpomalujeme rychlostí 10m/s2. Zase máme v raketě pozemskou gravitaci 1G. Brzdíme opět 347 dní a konečně jsme u nejbližší hvězdy. Hurá. Letěli jsme jenom 5,17 let (5 let, 62 dní)!

Tož tak!

Zcela jistě ano, tedy potřebujeme. Jde především o přínos v poznání mnohého, tedy i pokroku pro lidstvo. Sice stále jsou ,,největším pokrokem války", neb snad vše, co dnes užíváme, nejprve ,,spadlo ze stolu" vojákům. Nakonec, i z toho vzešly i ony lety s lidskou posádkou, do kterých se z počátku ,,ausgerechnet" REKRUTOVALI VOJÁCI

Teď je právě zajímavé, nakolik už pokročila technologie. Zanedlouho (jak to pro mě coby laika) vypadá, tu budeme mít umělou inteligenci a ta se možná popasuje se vším tím létáním do vesmíru líp, než kdyby tam museli letět živí lidé.

Krásný den, Jiří, ať se hezky vydaří.

Doufejme, že budeme mít dost zdrojů na oba směry vývoje.

Zlatá slova - lidi radši zatím válčí, místo co by investovali peníze do rozvoje (a nejen vlastní země, která to má v jednom speciálním případě opravdu zapotřebí). Nebo je investují do zábavy, kterou jim pak další chtějí zošklivit /fotbal a aktivismus/.

Krásný den, Petře, ať se hezky vydaří.

Dano, jsem rád, že tohle už nemusím řešit. Bude to smutné období pro generace, kterých se to bude týkat...

Krásný předvánoční den, Horste, a příjemné vánoční svátky.