Děkuji za úžasný blog a přínosné rady o technice, barvách a  štětcích. Trochu už maluji a na stínování z barvy do barvy jsem používala staré "chlupaté" už nepoužitelné štětce a teď si uvědomuji, že jsem ty barvy  spíše stírala z plátna než roztírala do sebe, přesně, jak popisujete.  Pořídím si měkký, jak radíte. A těším se na konvici, začnu s Vámi....... Věra

A znovu...jednoduše řečeno...vypadá to ve vašem podání jednoduše...a přitom výsledek fakt hezký..skoro se má chuť zvolat, "Jak jednoduché přijít ke kráse!"

 Je to jednoduché.  

Chce to jen znát triky, kterými to dosáhnout. A krásné je, že když s tím člověk začal, pořád objevuje další a další. 

Vypadá moooc dobře, šťavnatě ... příště budeme kreslit ohryzek?

 ne... Příště budeme malovat mosaznou konvici na vodu. Takovou starou, mohutnou a těžkou, neleštěnou konvici.  I když ohryzek... to mě ještě nikdy nenapadlo... to by bylo taky fajn! 

Paní Dano, děkuji za zajímavé rady a těším se na váš další příspěvek

Děkuju moc, Jano a krásný den přeju! 

Jablíčko dokončilo svou podobu. Po dlouhé době jsme v čase Velikonoc mebyli na české chalupě u Domažlic. Mám tam dvoumetrovou pomlázku s kterou jsem pokaždé vyšupal všechny věkové skupiny dam. Nejvíc ječely babičky nad 80. Vesnicemi se táhnou s pomlázkami a košíky páni inžinýři, lékaři i učitelé, které jsme poznali jako desetileté kluky. Maminky v tom procesí doprovází své malé syny s malými pomlázkami. Hody, hody je slyšet už z dálky. Ti titulovaní to ukončují poté u nás na chalupě na dvě hodiny. Lijou do sebe takutiny tak dlouho, až jim jazyk zdřevění a nejsou už srozumitelně zpívat. Tak až zase příště bude praskat oheň v krbu. Hezké ukončení Velikonoc, DANO!

Napsal jsem to jako PITOMÁ KOPEC, o to jsem do sebe ještě nic nelil...