no ja uz asi v noci svítim

Jíte hodně zeleniny a ořechů nebo hub? O tom bude dnešní blog. Mějte krásný den, Kateřino.

Děkuju za návštěvu i milé gesto, jako vždy - i vám krásný den, Jirko.

Tu "haló" informaci, že tu máme spad z Fukušimy, si pamatuju. Ale nejsem si úplně jistá, že bylo uvedeno i to, že se jedná jen o minimální množství. Ani jsem nevěděla, že expozice z experimentů byla (je?) tak velká. Možná proto, že jsem tehdy nebyla ještě na světě.

Tehdy to lidem prostě neřekli. Nikdo si s tím nedělal starosti. Až někdy v polovině šedesátých let se začalo uvažovat o tom, že by se to mělo zakázat, jedním z důvodů byl fakt, že našli stroncium v zubech lidí.

Z Fukušimy si pamatuju, jak v televizi teatrálně ukazovali měření z Kanady... I tam už prý došla radioaktivita, hrůza hrůzoucí. Veselé na tom bylo to, že se jednalo o přirozené pozadí a bylo to asi tak pětkrát nižší, než máme v Evropě.

Přeju krásný den, Kláro.

Poněkud znepokojující zpráva proběhla švédskými medii v dubnu letos .Po Černobylu 1986 byla část Švédska nadměrně postižená spadem Cesia 137 - hlavně oblast kolem města Gävle, což vedlo k zákazu konzumace masa sobů a to tvrdě postihlo chovatele sobů v té postižené oblasti, samozřejmě ani losí maso se nesmělo využít a dlouhá léta tam potom bylo obyvatelstvo varováno před sbíráním a jezením hub a jiných lesních plodů - borůvkáři taky moc radost neměli.Teď už se maso i houby z oblasti konzumovat mohou, ale co udivilo je fakt, že v mase divočáků naopak obsah Cesia stoupá. a neví se zatím, jak je to možné, když zároveň obsah Cesia v houbách a mase losů a sobů už klesl na ke konzumaci přípustnou hladinu.

S temi divocaky je to zajimave. Mozna jedi ve vetsim mnozstvi radioaktivni houby nez jedli dosud.

Dano, radioaktivní houby by měly na dálku zářit, vyhnul bych se jim a nezářil také. To jsem odbočil, ale

Do lesa jen s Geiger-Muellerem. Co já se takových hub najedla...

Měj krásný den, ať vám počasí přeje i na ty výlety do lesa.

Naštěstí mají cesium-137 i stroncium-90 vcelku krátký poločas rozpadu (oba do 30 let), takže po jaderných pokusech stačily vcelku brzy vyzářit. U některých radioizotopů se počítá poločas rozpadu na miliardy let.

Děkuju za příspěvek, tohle je opravdu zajímavá věc. Já myslím, že proti těm izotopům s dlouhým poločasem rozpadu (přírodní uran, thorium...) se umí naše těla dobře bránit. Jednak jich není až tolik, jednak jsou jejich koncentrace vesměs nízké. Dřív (bráno v milionech let) byly koncentrovanější a naši předchůdci se proti nim také ubránili, jejich "systém" jsme evolucí převzali i my.

Tyhle uměle vytvořené nuklidy už jsou něco jiného - to, že se vyzáří rychleji, není nutně pozitivum. Znamená to, že produkují daleko víc rozpadů během jednotky času. Pro dnes žijící lidi je to dobře - jejich koncentrace dnes klesla. Pro tehdy žijící lidi to dobře nebylo. Cesium 137 se velice dobře rozpouští ve vodě, dá se tedy i lehce dostat do potravy a pak do těla. Je to betazářič, jeho dceřiný produkt je gamazářič, který má poločas rozpadu jen pár minut. Když se cesium dostane do těla, setrvá v něm polovina množství 70 dní (biologický poločas setrvání). Znamená to, že se dobře dostane dovnitř a celkem špatně ven, mezitím si září a září (silně) i produkty jeho rozpadu.

Stroncium 90 je ještě horší varianta. Je chemicky blízké vápníku a zabudovává se do kostí. Je to také betazářič a výsledek jeho rozpadu je rychlý gamazářič. U těch, co se narodili po roce 1963 se našlo stroncium v zubech a kostech.

Mějte moc hezký den, Milane.

Danko, zajímalo by mě, nakolik je skutečně pro lidi škodlivý radon. Pokud vím, tak už léta se před zahájením staveb musejí provádět průzkumy jeho výskytu a podle naměřených hodnot se pak přidává nebo nepřidává nějaká odstiňující látka do základů. Vzhledem k tomu, jak se naše tělo dokáže bránit přirozené radioaktivitě, tak bych rád věděl, zda jsou tato měření a následná opatření skutečně potřebná nebo zda se jedná o něco zbytečného, co prosadili příliš aktivní ekologové.

Díky za článek, přeji krásný den

Radon je problém pouze v uzavřeném prostoru, myslím. Babička o něm často mluvila, měla až panickou hrůzu ze záření...

Pěkné. Radioaktivní prvky obsažené v horninách se mohou koncentrovat, například v popílku vzniklém při spalování uhlí. Kvůli radioaktivitě se z popílku přestal vyrábět stavební materiál.

Děkuju za návštěvu blogu, Michale. Máte pravdu - a je paradoxní, že uhelné elektrárny díky tomuto jevy vyzařují do okolí více, než jaderné. Přeju krásný den.